Divadelní noviny > Zprávy

Zemřel Antonín Bajaja

Antonín Bajaja

30. 5. 1942 Zlín – 16. 12. 2022 Zlín

Básník a prozaik, držitel Státní ceny za literaturu a Magnesie Litery za román Zvlčení z roku 2004.

Narodil se v rodině lékaře. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně a poté do roku 1989 pracoval v oboru: v letech 1965–1973 jako zootechnik v JZD v Želechovicích nad Dřevnicí, později jako zaměstnanec zemědělské laboratoře.

Psát začal už v šedesátých letech během studií na vysoké škole. Své texty dokonce poslal Ludvíku Kunderovi k posouzení. Dlouho psal do šuplíku, debutoval až v roce 1982 románem Mluviti stříbro, v němž podává obraz komunistické kolektivizace valašské vesnice sedmdesátých let. Přestože pochází z vážené zlínské lékařské rodiny, jako zootechnik působil na venkově, odtud inspirace pro prvotinu. Měl však už tehdy za sebou dopisy spisované sestře Janě, které psal víceméně jako terapeutický deník při praxi na vysoké škole, kdy musel rok pracovat v židlochovickém statku u nemocných krav a koní. Z těch později vznikne nejprve krátká próza vydaná v bibliofilské edici Krabice nazvaná Na šéne blaue Dřevnici: taneční promenáda (1996) a pak zejména oceňovaný román Na krásné modré Dřevnici (2009). Venkovskou a rurální tematiku rozvíjí i následný diptych Duely, dvě novely mají společný prostor, čas i postavy. Kniha vyšla v roce 1988.

Po roce 1989 opustil zemědělský obor a stal se fejetonistou a přispěvatelem (nejen) literárních časopisů. V roce 1991 se stal redaktorem brněnské redakce Československého rozhlasu, od roku 1992 působil v deníku Prostor, později v časopise Týden a souběžně byl redaktorem Svobodné Evropy, kde od poloviny devadesátých let připravoval publicistický pořad Hlasy a ohlasy z domova, za nějž byl oceněn novinářskou Cenou Křepelek.

Jeho psaná tvorba však stále čerpala inspiraci z českého a moravského venkova. V románu Zvlčení (Petrov, 2003) se opět nořil mezi dvě paralelní dějové linky, když líčil osud karpatské vlčí smečky s osudem rodiny zemřelého hajného z beskydské hájovny. Podtitul knihy Romaneto o vlcích, lidech a úkazech naznačuje lehce baladický tón rodinné fresky, která mísí liché – lidské a sudé – vlčí kapitoly. Obě smečky/rodiny se nakonec protnou v tragickém finále. Slovo úkazy v podtitulu pak odkazuje k možnému propojení lidí a vlků, města a venkova, přírody a civilizace, mysteriózního a racionálního: Úvuavú, odvětila Vlčice. Ženinu smělost splatila stejnou zahleděností, a přestože vhled z očí do očí je nejvyšším, nejodvážnějším způsobem sdělení (dravce provokuje k útoku), obě tou průrvou prošly a jedna v druhé se objaly. Dostaly závrať, úvuavú…! Za Zvlčení získal v roce 2004 cenu Magnesia Litera. Román byl přeložen do ruštiny, běloruštiny, bulharštiny, slovinštiny a maďarštiny.

Dalších šest let chystal román v dopisech Na krásné modré Dřevnici (Host, 2009), přičemž Dřevnice je říčním přítokem Moravy protékající Zlínem, tedy řekou jeho dětství. Tuto svoji prózu přirovnal k filmu Roberta Rosselliniho Řím, otevřené město, kde je v hlavní roli italská metropole. Na krásné modré Dřevnici přitom leží místo, které celou jeho tvorbu předznamenalo: tím, jak malé a venkovské vlastně je, tím, jak se zde díky Antonínu Baťovi rozhořel kvas výroby i stavba funkcionalistického města na moderním půdorysu, který byl svým způsobem opakem venkovanství. Nakolik je tahle próza jeho autobiografií, je přitom sporné a jednoznačně to určit nejde. Řada příhod, postav a míst je posunutá k fikci kvůli autorovu vztahu k nim a snaze neublížit doslovným zaznamenáním dané příhody. Sám autor odkazuje na svoje příjmení, které pochází od slovesa bájat, tedy vyprávět báje či historky, dokreslovat skutečné události. Za román získal Státní cenu za literaturu. V listopadu 2016 vyšel v anglickém překladu jako Burying the Season: Blue Dřevnice Waltz. Překlad pořídil David Short a předmluvu napsal Rajendra Chitnis. Poté byl v roce 2017 vydán i v polštině pod názvem Nad piękną modrą Dřevnicą. /Více o jeho románech zde./

Od roku 1996 vedl semináře tvůrčího psaní na Univerzitě Palackého v Olomouci a na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Je spoluzakladatelem časopisu pro kulturu a společenské dění Zlínského kraje Zvuk a byl také u vzniku pěveckého spolku Wlastenci při Českém centru Mezinárodního PEN klubu. V letech 2011 – 2014 byl členem Rady České televize.

V roce 2017 uvedlo Městské divadlo Zlín pod názvem Zvlčení (Prolnutí) dramatizaci jeho románu Zvlčení. Autorem a režisérem adaptace byl Dodo Gombár. Některé jeho texty adaptoval Český rozhlas.

Za svůj život získal několik prestižních cen a ocenění – Výroční cenu nakladatelství Mladá fronta za román Duely, v roce 1993 cenu v soutěži Evropský fejeton Brno (za fejeton Jak je důležité míti Textas), Cenu Křepelek (1994) za tvůrčí podíl na publicistickém pořadu Hlasy a ohlasy z domova Radia Svobodná Evropa, cenu Magnesia Litera za román Zvlčení (2004) a Státní cenu za literaturu za román Na krásné modré Dřevnici (2010).

Zemřel po těžké nemoci. O jeho úmrtí informoval na sociálních sítích ředitel Státního okresního archivu ve Zlíně David Valůšek. Po těžké nemoci včera zemřel skvělý spisovatel a můj kmotr Antonín Bajaja. Až do posledních dnů si udržel svůj typický humor a laskavost. Kdo jste jej znali, zapalte svíčku a napište mi vzpomínku, máte-li chuť, napsal /zde/.

/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 19. prosince 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Antonín Bajaja

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ