Zemřel Antonín Kachlík

V roce 2014. Foto archiv Paměť národa

26. 2. 1923 Kladno – 20. 4. 2022

Filmový, televizní a divadelní režisér, scenárista, dramaturg a pedagog.

Dětství strávil v Malé Dobré na Kladensku. V roce 1931 se celá rodina přestěhovala do Prahy. Díky tomu dostal příležitost k lepšímu vzdělání na obchodní akademii v Karlíně. Během druhé světové války byl po maturitě (1942) totálně nasazen v nacistickém Německu. Podílel se na záchraně katedrály v Kolíně nad Rýnem. Dostal dovolenku, což využil jako příležitost k útěku. Do konce války pak žil s falešnými doklady v Praze a pokračoval v ilegální odbojové činnosti. V té době také vstoupil do KSČ.

Foto archiv Paměť národa

V letech 1952-1954 vykonával základní vojenskou službu. Foto archiv Paměť národa

Po válce byl zaměstnán na ministerstvu informací a současně studoval na Vysoké škole politické, odkud přešel na FAMU, kde vystudoval režii. Absolvoval v roce 1950, a protože nemohl nastoupit na Barrandov do Státního filmu, odešel jako dramaturg do Divadla pracujících v Gottwaldově (dnešní Zlín), kde pracoval jako režisér a dramaturg a inicioval vznik nových textů ve stylu socialistického realismu. V letech 1952-1954 vykonával základní vojenskou službu.

S manželkou a dcerou. Padesátá léta. Foto archiv Paměť národa

V roce 1956 přešel k Československému státnímu filmu na Barrandov, kde nejprve pracoval jako asistent režie a pomocný režisér, od roku 1960 až do roku 1987 pak jako samostatný režisér.

Coby filmový režisér debutoval v roce 1961 snímkem Červnové dny. Následovala hudební komedie Bylo nás deset s Jaroslavem Satoranským v hlavní roli. Ve snímku se objevila tehdy začínající Olga Schoberová, mim Ctibor Turba a již tehdy slavná dvojice J. Suchý–J. Šlitr.

S Milanem Kunderou při natáčení filmu Já, truchlivý Bůh (1969). Foto archiv Paměť národa

Výraznějšího ohlasu se dočkala ale až filmová adaptace povídky Milana Kundery Já, truchlivý Bůh (1969) v hlavních rolích s Milošem Kopeckým, Pavlem Landovským a Jiřinou Jiráskovou. V roce 1971 natočil pohádku Princ Bajaja, oceněnou na filmovém festivalu v Benátkách. Režíroval také snímek Radost až do rána (1978) na motivy románu Vladimíra Párala. Jeho posledním snímkem byla pohádka O zatoulané princezně (1987), která vznikla jako zakázka ke 100. výročí narození Josefa Lady.

https://youtu.be/IkafgRS0R1U

https://youtu.be/gUs8TXW9pI4

Jeho filmy se vyznačovaly společenskou angažovaností, ovšem v posrpnové normalizace také poplatností tehdejšími režimu, za což byl mimo jiné vyznamenán Řádem práce, oceněním Za vynikající práci a titulem zasloužilý umělec (1976). Jeho největším ústupkem dobové politice byl oslavný film o Klementu Gottwaldovi Dvacatý devátý (1974). Více o jeho filmech zde.

Po určitou dobu byl předsedou Svazu protifašistických bojovníků a členem Svazu totálně nasazených. K tématice totálního nasazení natočil také dokumentární film Co bylo totální nasazení (1984), který byl oceněn na festivalu krátkých filmů v Oberhausenu.

V letech 1976 – 1986 byl poslancem České národní rady. V letech 1971 – 1992 vyučoval na pražské FAMU. V oficiálně zveřejněných seznamech Sdružení politických vězňů je uveden jako agent StB pod krycím jménem Princip (zde).

S cenou z MFF v Benátkách za film Princ Bajaja. Foto archiv Paměť národa

Napsal a vydal pět knih. Poslední z nich byl v roce 2003 nerealizovaný scénář Jak se narodil Švejk a zemřel Hašek, který vychází z teorie, že Jaroslav Hašek byl v Lipnici otráven ruskými bělogvardějci.

Od první poloviny padesátých let byl ženatý s herečkou Květoslavou Houdlovou (1927-1991), měli dceru Kateřinu Kachlíkovou (1953), jež je operní pěvkyní, dlouholetou členkou DJKT v Plzni.

O jeho smrti informoval Jiří Srstka z agentury Dilia.

/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval a připravil hul/