Zemřel Blaho Uhlár
26. 8. 1951 Prešov, Československo – 13. 7. 2024 Bratislava, Slovensko
Slovenský režisér a dramatik, představitel divadelní avantgardy a undergroundu, zakladatel Divadla Stoka a vůdčí osobnost slovenské nezávislé kultury.
V roce 1973 absolvoval obor divadelní režie na bratislavské VŠMU (1969-1973) a poté nastoupil do trnavského Divadla pro děti a mládež. Systematicky spolupracoval s Ukrajinským národním divadlem v Prešove a s trnavským ochotnickým Divadelním souborem Kopánka. Od inscenací klasických předloh (např. Revizor, 1978; Ženitba, 1980; Svatba Krečinského, 1981; Proces, 1983; Tartuffe, 1984) se postupně přesunul k autorskému divadlu (Kvinteto, 1985; Kde je sever, 1987; Ochotníci, 1987; Sens nonsens, 1988; TANAP, 1989; Predposledná večera (1989).
Jak píše Miloš Mistrík v monografii věnované Uhlárovi: Približne od roku 1987 sa tvorba textu, toho, čo postavy na scéne vyjadrujú, presúva úplne do skúšobnej sály. Herci hrajú seba, svoje skúsenosti, akousi estetizovanou psychodrámou vyjadrujú pocity z dnešného, v krízovom stave sa nachádzajúceho sveta. Spoločenské konflikty, politické deformácie nachádzajú svoje pomenovanie vo vnútri inscenácií. /…/ Ľudskú kreativitu konfrontujú s kresbou nadindividuálnych zneužití moci, s diktatúrou byrokracie. Hra, tvorivosť, fantázia sa stretajú s klišéovitými mechanizmami, s odľudštenou brachiálnou presilou. Takémuto stavu, takémuto životnému pocitu najlepšie vyhovuje forma, ktorú Uhlár nazýva dekompozíciou. Nezobrazuje svet v nejakej ucelenej a zmysluplnej forme, ale ako rozbitú mozaiku, ako deštrukciu človeka, ako narušené historické a spoločenské vedomie. (MISTRÍK, Miloš (ed.): Blaho Uhlár. Bratislava: ÚUKDD, 1990.)
Od konce 80. let 20. století Uhlár tvořil v tandemu s výtvarníkem Milošem Karáskem, společně napsali dva provokativní manifesty, v nichž se razantně vymezili proti dosavadní domácí divadelní tradici. V lednu 1991 v Bratislavě založili Divadlo Stoka, jež proslulo jako centrum slovenské alternativní kultury a vytvořilo na 40 inscenací. Navzdory tomu scéna zápasila s nedostatkem peněz a v roce 2006 musela opustit své dlouhodobé působiště v Pribinově ulici, došlo k destabilizaci souboru. V roce 2011 jej však na popud tehdejších studentů herectví VŠMU Uhlár oživil, už pouze jako svůj autorský projekt (někteří bývalí členové Stoky založili v roce 2000 dodnes existující divadlo SkRAT). S inscenací Neistý grunt (Vnútrodruhová agresia) obnovený soubor hostoval v roce 2013 na festivalu New York International Fringe.
Jeho videoinstalace Pokus získala v květnu 2012 Cenu Grand Prix na festivalu Nová dráma/New drama v Bratislavě a 8. května téhož roku se představila i v pražském Divadle Archa v rámci dvoudenní přehlídky Nová dráma /více zde/.
V lednu 2024 mu slovenská prezidentka Zuzana Čaputová udělila Řád Ľudovíta Štúra III. třídy za mimořádné zásluhy o rozvoj Slovenské republiky v oblasti kultury a umění.
Pro jeho tvorbu byla typická názorová nekompromisnost, potřeba vyjádřit svůj občanský postoj, groteskní vidění, satiričnost, antiiluzivnost, dekompozice tradičnějších dramatických struktur. /Více o Blaho Uhlárovi a jeho tvorbě zde./
O Uhlárově úmrtí informoval na Facebooku jeho přítel Koloman Kertész Bagala a následně také Denník N či server Noviny.sk.
Poslední rozloučení se bude konat ve středu 17. července od 8:00 v Bratislavském krematoriu /více zde/.
/Pro iDN z více zdrojů zpracovala aza/
Komentáře k článku: Zemřel Blaho Uhlár
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)