Divadelní noviny > Zprávy

Zemřel Bronislav Roznos

Bronislav Roznos

1. 1. 1967 Hodonín – 1. 4. 2021 Drážďany, Německo

Tanečník, choreograf a šéf baletu.

V roce 1985 absolvoval brněnskou Taneční konzervatoř ve třídě Ludvíka Kotziana. První, roční angažmá získal v Národním divadle v Brně. Mezi lety 1985–1990 byl sólistou v Pražském komorním baletu, kde na sebe upozornil například ve Špásování Pavla Šmoka. Během tohoto působení prohluboval své vzdělání studiem choreografie na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Další rok strávil v německém městě Ulmu, kde interpretačně ztvárnil například Romea v Romeovi a Julii a choreograficky vytvořil dílo Volba (hudba Gustav Mahler, 1991). Mezi lety 1991–1995 působil v Mannheimu, kde tančil hlavní role v Příběhu vojáka, Romeu a Julii, Orfeovi a Eurydice. I zde tvořil jako choreograf, například Funny Miss (hudba Iva Bittová, 1992) či Nekonečná stanice (hudba Antonín Dvořák, 1993). V obou německých městech byl sólistou v souboru francouzského choreografa Philippa Talarda. V Mannheimu pracoval i jako pedagog Vysoké hudební školy.

V roce 1995, ve svých osmadvaceti letech, se stal šéfchoreografem a ředitelem baletu v Theater Plauen-Zwickau. I zde ještě tančil, kupříkladu vílu Carabosse ve Spící krasavici nebo Ženicha v Domě Bernardy Alby. Mezi jeho rozsáhlou choreografickou tvorbu patřila například díla Carmina Burana (hudba Carl Orff, 1996), Medea (hudba Pascal Dusapin, 1997), The Queen (hudba skupina Queen, 1998), Tanzmarathon (hudba Glenn Miller, Jacques Brell, 2001), Morrison (hudba skupina The Doors, 2003) a další.

Oficiální německá webová stránka Bronislava Roznose (www.tanztheater-bronislav-roznos.com) jeho dílo charakterizuje následovně: Bronislav Roznos se hlásí ke Šmokovi i Talardovi, dali mu sebevědomí vyjadřovat se po svém, hledat svůj obraz, originál. Emocionalitu, pragmatismus i logiku básnivosti získal od Pavla Šmoka, neotřelou a nezvyklou symboliku tvarování jevištních děl i těl v jakoby nadreálném prostoru u Philippa Talarda. Roznos si vybírá nekonvenční inscenační postupy, ozvláštněnou řeč těla a taneční znaky vždy poučené klasickým tancem… Kouzlo jeho taneční poezie je v protipólu očekávaného.

Jako choreograf působil po roce 2000 i na české a moravské baletní scéně. V Divadle J. K. Tyla v Plzni se v roce 2001 představil celovečerním tanečním divadlem na téma „bolest je elementární“ v inscenaci Time of pain (hudba Dead Can Dance, Philip Glass, Ondekoza, Klaus Nomi, Les Tambours du Bronx). Na plzeňskou půdu se vrátil v roce 2011 s inscenací Cabaret Ragtime (hudba Yann Tiersen, Scott Joplin, Ondřej Havelka a další). Na další české scéně, v brněnském Národním divadle v roce 2006  nastudoval inscenaci Sylvia (hudba Léo Delibes) a o rok později Tango (hudba Astor Piazzolla, Carel Kraayenhof, Carlos Gardel, Gotan Project) /více zde/.

Mezi lety 2009–2013 byl angažován ve Volkstheater Rostock jako ředitel baletu a šefchoreograf. Zde vytvořil celovečerní díla Frida Kahlo (hudba Elliot Goldenthal, Gustavo Santaolalla, 2009), Sluha dvou pánů (hudební koláž, 2010), Mephistosyndrom (hudební koláž, 2010), Pieces of art (hudební koláž, 2012) či Stvoření světa (hudební koláž, 2013). Od roku 2013 působil jako nezávislý choreograf v Drážďanech. (Více zde.)

O jeho úmrtí Divadelní noviny informoval Zdeněk Prokeš. Příčina úmrtí ještě není známa.

/Pro i-DN z Tanečních aktualit a několika dalších zdrojů zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 4. dubna 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Bronislav Roznos

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ