Divadelní noviny Aktuální vydání 18/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

18/2024

ročník 33
29. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy

    Zemřel Claude Brasseur

    Foto archiv

    Claude Brasseur

    15. 6. 1936 Neuilly-sur-Seine, Francie – 22. 12. 2020 Paris, Île de France, Francie

    Francouzský divadelní, filmový a televizní herec, dvojnásobný držitel filmového ocenění César.

    Narodil se jako Claude Pierre Espinasse na pařížském předměstí Nevilly sur Seine. Pocházel z umělecké rodiny. Otec Pierre Brasseur a matka Odette Joyeux působili v herecké branži a malý Claude proto vyrůstal obklopen divadelním prostředím. Za kmotra mu šel sám Ernest Hemingway a Brasseur patřil do okruhu levicově smýšlejících umělců, jakými byli Yves Montand, Simone Signoret nebo Jean-Paul Sartre.

    Původně uvažoval o profesi žurnalisty a krátce se i jako novinář živil. Specializoval se na reportáže z uměleckého prostředí. Rodinná tradice se ale nezapřela, bezprostředním impulsem pro vstup na jeviště pak bylo setkání se slavnou herečkou Elvire Popesco. Základům řemesla se učil u Raymonda Girarda a studoval také na pařížské konzervatoři. Poprvé vystoupil na jeviště ve hře Marcela Pagnola Judas.

    Foto archiv

    Záhy ale začal účinkovat i ve filmu. Ve svých dvaceti letech si zahrál ve slavném filmu Země, odkud přicházím (r. Marcel Carné, 1956). Větší filmovou příležitost dostal po návratu z dvouleté vojenské služby v Alžírsku, když se objevil jako cyklistický šampión Louis Nebeux, který dá přednost sportovní kariéře před péčí o stárnoucího ovdovělého otce představovaného Jeanem Gabinem v dramatu Luční ulice (r. Denys de La Patellière, 1959). Role ze sportovního prostředí odpovídala jeho povaze. Brasseur aktivně sportoval, mj. reprezentoval Francii na zimních olympijských hrách v roce 1964 v Innsbrucku v jízdě na bobech. Jako vášnivý příznivec motorismu a rychlé jízdy se zúčastnil i řady automobilových závodů. V roce 1984 například absolvoval rallye Paříž-Dakar.

    Foto archiv

    Velice záhy pronikl do filmu i televize, hrával často, obsazovali ho slavní režiséři, jako Godard, Melville, Costa Gavras nebo Triffaut. Vzhledem k obrovské konkurenci a inflaci francouzských hvězd filmového plátna na něj ale po dlouhou dobu zbývaly pouze vedlejší a epizodní role. Tomu odpovídalo i skromné postavení v žebříčcích popularity a střízlivé honoráře. Za zmínku stojí, že pro Belmondův film Bonbóny s pepřem (1964) nazpíval titulní píseň. Úspěch se dostavil až v roce 1976, když prorazil v komedii Záletník (r. Yves Robert), za kterou dostal Césara za vedlejší roli. V následujících patnácti letech točil jeden film za druhým a propracoval se mezi nejznámější tváře francouzské kinematografie. Vynikl především v kriminálním žánru, když za roli neúplatného komisaře v thrilleru Válka policajtů (r. Robin Davis, 1979) obdržel Césara za hlavní roli.

    Neúplatný komisař v thrilleru Válka policajtů (r. Robin Davis, 1979), za jehož ztvárnění obdržel Césara. Foto archiv

    Prchajícího zločince si zahrál v kriminálce Černý talár pro vraha a v psychologickém kriminálním dramatu Mužská záležitost představoval vrchního komisaře Sorella, který se pokouší usvědčit svého nejlepšího přítele z vraždy. Policejního komisaře si opět zahrál v kriminálním dramatu Zločin, který se zabýval korupcí ve vysoké politice.

    Jeho střízlivý civilní projev spolu s kultivovaným herectvím mu umožnily vystupovat ve všech žánrech. Jako podvodný podnikatel se objevil v psychologickém dramatu Peníze těch druhých, milence hlavní hrdinky, který je nasáklý alkoholem, si zahrál v poeticky laděném dramatu Docela obyčejný příběh.

    Doma v Paříži se svou ženou Michèle a jejich synem Alexandrem (27. dubna 1979 ). Foto Jack Garofalo

    Přes intenzivní práci pro film nezanedbával ani divadlo. Po boku své matky a slavné Annie Girardotové si například zahrál v inscenaci hry Giovanna Giudicelliho Představení (1987), úspěchy slavil i v konverzační historické komedii Večeře (1989) od Jeana Clauda Brisvilla inscenované na jevišti Théatre Montparnasse.

    Se svým synem Alexandrem, také hercem. Foto archiv

    V devadesátých letech musel pro velké vyčerpání zvolnit tempo. Především v zahraničí jeho jméno zvolna začalo upadat v zapomnění. I nadále sice pravidelně hrál, ale častěji v televizních snímcích a minisériích. Ve snímku Claude Berriho Rozvrat si zahrál muže, který je sice v kondici, ale přesto stále touží po viagře. Z rolí posledních let stojí za zmínku Pařížan nadšeně holdující kempování ve snímku Kempink. V českém prostředí si tváře Claude Brasseura diváci spojují s hlasem Ladislava Mrkvičky, který jej daboval téměř vždy.

    První Brasseurovou manželkou byla Peggy Roche, se kterou se oženil v roce 1961. Manželství ale nevydrželo. V roce 1970 se oženil podruhé s Michele Cambon, se kterou měl syna Alexandra (nar. 1971), který pokračuje v rodinné tradici. Několikrát vystoupili na divadelních prknech společně.

    Zemřel pokojně obklopen rodinou. Nebyl obětí covidu-19, citovala AFP Elisabeth Tanner z umělecké agentury Time Art. Pohřben bude v Paříži.

    /Pro i-DN z více zdrojů připravil hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 23. prosince 2020

    Komentáře k článku: Zemřel Claude Brasseur

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,