Divadelní noviny > Zprávy

Zemřel Dušan Hübl

Dušan Hübl

20. 7. 1955 Praha – 16. 12. 2022 Praha

Amatérský divadelník, herec, dramaturg a divadelní historik, člen Divadla Esence, spolupracovník pražských divadel Ty-já-tr, Kámen a Společnosti Dr. Krásy Petra Lanty.

Byl synem historika, vysokoškolského učitele a politika Milana Hübla, v šedesátých letech představitele reformního proudu v KSČ, v sedmdesátých a osmdesátých letech aktivního v opozici, signatáře Charty 77.

Jako herec začínal v pražském souboru Maryša. Po jeho fúzi s Divadlem Esence působil v tomto souboru dodnes. Vedle hraní zde dvě funkční období fungoval i jako produkční. Občas hostoval i v jiných divadelních seskupeních, především v pražských divadlech Ty-já-tr, Kámen a ve Společnosti Dr. Krásy Petra Lanty.

Divadlo ho zajímalo i v jiných souvislostech. Šest let například pátral po osudech a díle židovského autora Lea Birinského. Své poznatky zveřejnil v knize, kterou vydal vlastním nákladem. Ukázky z ní vycházely v roce 2013 v letním seriálu na i-DN. Do internetových Divadelních novin psal častěji, naposledy loni v listopadu o problematickém českém dramatikovi Františku Zavřelovi. (Jeho texty na i-DN najdete zde). V minulosti přispíval i do internetového divadelního portálu i-divadlo.cz (zde).

Dokonce – jak sám říkal – se ochomýtl i kolem filmu. Jednou profesionálního (Babička aneb Jak to bylo doopravdy…, 2009), dvakrát studentského (Vyžilý Boudník, 1990, Kandidáti, 2010).

Posledním jeho divadelním počinem byla herecká účast a dramaturgie inscenace Komedyje o Svaté Jenovéfě Společnosti Dr. Krásy, jejíž venkovní premiéra se odehrála 3. srpna tohoto roku na festivalu Jiráskův Hronov (více zde). Pražská se měla odehrát ve středu 14. prosince, ale z důvodů nemoci někoho jiného /Ivy Jakimiv/ odpadla. Byl zároveň autorem studie k této inscenaci Putování svaté Jenovéfy na česká jeviště. Dramaturgicky spolupracoval i na předchozí inscenaci Společnosti Dr. Krásy, adaptaci Dostojevského románu Běsi (krásy), kde zároveň hrál Stěpana Věrchovenského (více o inscenaci zde). Spolupracoval i na dalších inscenacích souboru.

V minulosti spolupracoval na organizaci a propagaci zájezdů Divadla u mostu v Česku.

Pracoval v ČSD, později ČD. V současné době spravoval digitální data jedné menší soukromé firmy.

Byl ženatý. S manželkou Lenkou Sýkorovou měli syna Tomáše a dceru Martinu.

Zemřel náhle a nečekaně. V pátek ráno se neprobudil… Informaci o jeho úmrtí Divadelním novinám sdělil Petr Lanta. Pohřeb se bude konat 27. prosince od 10:15 v obřadní síni krematoria v Praze-Motole.

/Pro i-DN připravil hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 18. prosince 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Dušan Hübl

1. Vladimír Hulec

   

   Dušane,
   jako by mi umřel přítel. Vídávali jsme se často na amatérských přehlídkách, na představeních našich oblíbených souborů Divadla Kámen, Dred, Teď, nádech a leť, Geisslerů či Společnosti dr. Krásy, kde jsi někdy stál na jevišti, jindy byl se mnou v hledišti. Vídali jsme se ale i jinde. Pravidelně jsi chodil na festival …příští vlna/next wave…, snad vždy jsi přijel aspoň na pár dnů do Jiráskova Hronova, psávals mi do internetových Divadelních novin. Často jsme spolu diskutovali o různých okrajových divadelnících a divadlech, které jsme oba měli rádi. Zajímali nás a přitahovali svými těžko prostupnými divadelními tajemstvími a tajemnostmi, přístupy a myšlením, která jsi se snažil rozkrývat, co nejhlouběji chápat. Pokud vím, psal jsi a doplňoval různá hesla na Wikipedii, mj. i o festivalu …příští vlna/next wave… Kdo tam přístí rok doplní jeho Pocty?!
   Hernajs, chlape šedivej, věčně zaumnej a hloubavej, obrovsky lidsky i umělecky tolerantní a citlivej, vzals to setsakra šupem. Budeš mi – a nejen mně, ale celýmu českýmu amatérskýmu, okrajovému, nezávislému divadlu – do mrtě chybět. Další díra do letošní prostřílený mapy světa.

   18.12.2022 (0.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Berenika Zemanová

   

   Setkali jsme se,
   když chtěl vydat knihu o německých kočujících divadelnících „Der Komödianten-Karren kommt. Von den Wandertheatern in Böhmen“ od odsunuté Lilian Schacherl. Bylo to v kavárně Kamzík. Pak jsem ho potkala sedícího a vychutnávajícího si skleničku červeného ve vinárně u nás v ulici: pozval mě na ten skvělý cabernet cortis od Kosíka (nejlepší červené, které jsem kdy pila), zapovídali se a seznali, že on i moje máma chodili do nedaleké, dnes již zbourané školy před Husovým sborem. Vytrvale mě zval na divadelní představení Společnosti dr. Krásy: že konečně přijdu v lednu na Zavřelovo podobenství o Pražském Jezulátku „Maličký veliký“ jsem mu slíbila minulý týden, pokud bychom tedy před svátky už nestihli ten „náš“ cortis…
   Nestihli jsme ho, pane Dušane, a mě to moc mrzí…

   18.12.2022 (20.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. DN

   

   Poslední rozloučení
   se bude konat 27. prosince od 10:15 v obřadní síni krematoria v Praze-Motole.
   /Parte jsme zavěsili do textu./

   19.12.2022 (22.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

4. Petr Macháček

   

   Dušan
   je pro mnohé lidi pohybující se kolem Kamene (Divadla Kámen) advokátem ze hry „Deus ex offo“, který považuje obhajování lidí za marné a předem ztracené, a proto raději po většinu představení opravuje stůl a svou klientku oslovuje „duša moja“. Pro mě je ale taky kumpánem z překrásné letos zaniklé vršovické vinárny U Milenky, kterou měl na dostřel ze svého bytu (nepsal jen pro divadlo, ale mimo jiné také pro občasník vydávaný touto vinárnou). A vůbec: je kumpánem.
   Debatovat se s ním dalo až do roztočení hlavy (z vína i jeho výborné paměti). A jezdit na expedice související s novými inscenacemi se s ním dalo také, naposledy jsme byli v souvislosti s texty Jáchyma Topola v Posázaví. Před pár týdny jsme dospěli k určitému smíru ohledně divadelního používání výrazu „řeknul“. Dušan po několika letech vlídných protestů vzal tento můj oblíbený tvar částečně na milost, uznal, že spisovné „řekl“ je často nepoužitelné a hovorové „řek“ zase zoufale neznělé.
   A přišlo to strašně rychle. A já samozřejmě nemohu nic tvrdit…
   Myslím, že si Dušan musel být vědom toho, že hodně práce u stolu, málo pohybu a hodně červeného vína (rozuměl mu a uměl ho pít – narozdíl ode mě se mu hlava nemotávala) je poněkud rizikový způsob života. Ale byl to jeho způsob, jeho oblíbený způsob. A je krásné, když člověk žije po svém.
   Určitě se dalo doufat, že to vydrží ještě dlouho, dlouho. Aj, nevydrželo to…

   19.12.2022 (23.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

5. Zdeňka Brychtová

   

   Dušane,
   letošní rok je pro všechny náročný. Pro mě tedy obzvlášť. Umřel mi táta, náš 12letý pes Janek a teď ty. Všechno to vnímám jako nesmírně bolestivé, ale zároveň věřím, že to tak má být. Že všichni máme nějaký vymezený čas a ten se musíme pokusit maximálně využít, prožít. Myslím, že tys to dokázal.
   Jak napsal jeden můj známý po smrti mýho táty, možná že je to úplně obráceně, tady jsme za trest, kdežto tam někde za odměnu. Tady na zemi je to náročny to všechno přežít a prožít, ale když to zvládneme, čeká nás tam někde právě ta odměna.
   Dušane, pozdravuj tam a užij si tu odměnu. Budeš mi chybět!!!

   20.12.2022 (13.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

6. Vladimir Benderski

   

   Dušane,
   myslím, že se shodneme na tom, že divadlo, buďto Kámen, Esence, Dr. Krásy nebo i Zaječí, je pro nás oba to nejlepší, nejmilejší, no, prostě rodné a úrodné prostředí, tam, kde se člověk cítí ve svém živlu a své kůži. A také ve své vnitřní alchymistické dílně. Tato dílna mě vždy zajímala a to, jak tam bublá, se vypařuje a transformuje hmota do inspirace, jsem z tebe vždy cítil. Tohle jsem na tobě obdivoval. Byl jsem s tebou vždy rád pobavit se o těch inspiracích, myšlenkách a souvislostech. Vždy se člověk obohatil tvou neúnavnou moudrostí, touhou tvořit a poznávat. Na některé inscenace jsi přišel se podívat i podruhé i potřetí, což není častý jev. Dívat se na divadelní inscenaci podruhé není nikdy ztráta času pro opravdového alchymistu.
   Přišel jsi vždy, když jsi to slíbil, a také přišel jsi na Mistra a Markétku, kde jsem hrál Volanda. Po představení jako poděkování jsi mi dál dárek… Fotku z představení, ve kterém jsi za mlada hrál Volanda.
   Děkuji ti za tento krásný dárek a tvé uznání.
   Děkuji, že jsem mohl se s tebou setkat, hrát, diskutovat a aspoň z okraje vnímat tvůj humor, přízeň a alchymii.

   20.12.2022 (13.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

7. Jiří Novotný

   

   Co se týká
   mých vzpomínek na Dušana Hübla, hraje v nich významnou roli 23. květen 2015. Znali jsme se samozřejmě mnohem déle, ale tento den je z hlediska našich vztahů velmi důležitý, neboť tehdy mně Dušan zavolal a smluvili jsme si schůzku ve vinárně v pasáži Lucerna. Zde mně ukázal fotografii jakési krasavice a otázal se, zda ji znám. Když jsem po pravdě přiznal, že ne, prozradil mně, že je to spisovatelka Olga Barenyi. Tak bylo započato naše společné bádání, na jehož základě napsal Dušan scénický seminář o jedné záhadné spisovatelce „Olga Barényi: Zde jest vše marné?“, který měl premiéru 23. října 2015 ve Vile Štvanice.
   Kromě pátrání po životních osudech této kontroverzní česko-německé autorky jsme soustředěně vyhledávali její povídky publikované v českých novinách a časopisech v letech 1938-1944. Vydali jsme je jako E-knihu v Městské knihovně v Praze v roce 2018 pod názvem „Povídky a jiné krátké texty“. Součástí knihy byla i životopisná studie, kterou napsal Dušan.
   Na jednom ze zmíněných scénických seminářů jsme se seznámili se sudetoněmeckým historikem Raimundem Paleczkem, jenž nás upozornil na deník pražské německé herečky a rozhlasové hlasatelky Margarety Schell „Ein Tagebuch aus Prag“, v němž líčí své životní osudy v letech 1945-1946. My jsme však o této knize již věděli z negativní recenze, kterou napsala Olgy Barényi do mnichovských krajně pravicových novin „Deutsche Soldaten Zeitung“. Inspirovalo nás to k dalšímu archivnímu výzkumu, jehož výsledkem bylo české vydání „Deníku z Prahy“ v překladu Michaely Škultéty doplněném životopisnou studií Dušana Hübla. Kniha vyšla v nakladatelství Academia roku 2019 v edici Paměť.
   O obou ženách hovořil Dušan v Českém rozhlasu plus v cyklu Portréty (7. května 2020 – Margarete Schell, 7. prosince 2020 – Olga Barényi). Pro tuto stanici připravil následujícího roku úryvky z „Deníku z Prahy“, které v režii Tomáše Jirmana četla Kateřina Breiská. Psal hesla na Wikipedii (např. o německém herci Fritzu Klipplovi) a do České divadelní encyklopedie.

   Dušane,
   moc se mně po tobě stýská a velmi mě mrzí, že naše pracovní schůzky v pražských vinárnách patří již jenom minulosti.

   23.12.2022 (15.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ