Zemřel Eduard Dřízga
V sedmdesátých letech. FOTO archiv
Eduard Dřízga
15. 3. 1944 Bartovice u Ostravy – 3. 6. 2017 Ostrava
Ostravský hudební skladatel, klavírista a pedagog, známý též pod uměleckým jménem Eda Driga.
Jeho maminka Marie byla zdatná zpěvačka, otec Eduard amatérsky muzicíroval. Když mu byly tři roky, rodina se přestěhovala do Vratimova, kde tatínek pracoval jako plánovač v místní papírně. Ve čtyřech letech začal hrát na klavír a téměř současně začal skládat vlastní skladbičky, které maminka zapisovala do not. Měl absolutní sluch a absolutní hudební paměť.
Po základní škole studoval hru na klavír na konzervatoři v Ostravě. V roce 1968 absolvoval obor skladba na AMU v Praze (u skladatele Václava Dobiáše) a pokračoval na téže škole ve studiu oboru dirigování. Mezi jeho spolužáky v dirigentské třídě byli Petr Vronský či nedávno zesnulý Jiří Bělohlávek, kteří o jeho talentu mluvili s velkým uznáním. Bohužel ve třetím ročníku (1971) prodělal těžkou infekci, k níž se přidalo onemocnění jater, a několik měsíců musel strávit v karanténě. K dokončení studia se nevrátil.
V letech 1971–86 působil pedagogicky na ostravské konzervatoři. Pracoval také jako režisér a redaktor Československého rozhlasu a Československé televize (1972–87). V letech 1987–92 byl externím režisérem Československé televize.
Při rozehrávce na Janáčkově máji 26. května 1991.
FOTO archiv Milana Bátory
Jako skladatel byl hudební syntetik. Skvěle ovládnul kontrapunkt, miloval Johanna Sebastiana Bacha a Igora Stravinského. Napsal několik pozoruhodných symfonií, bohatá je jeho komorní tvorba. Jako skladatel i klavírista se opakovaně prezentoval na řadě soutěží a festivalů, mimo jiné na Pražském jaru. Byl několikrát oceněn v národních soutěžích (v roce 1989 např. obsadil s duety Těšínská jablíčka první místo na skladatelské soutěži v Jihlavě). Ceněny jsou také jeho Sonety na texty italských renesančních básníků, známé jako Milostné sonety, jež byly hrány dvakrát na Pražském jaru. Jeho skladba Partita pro flétnu a klavír byla úspěšně provedena v Carnegie Hall v New Yorku (2001). Jeho první symfonii s úspěchem v této sezóněnastudovala Moravskoslezská Sinfonietta . V příštím roce v Ostravě zazní jeho Partita per due violini, viola e violoncello v podání Bendova kvarteta. Své skladby uváděl i v Japonsku a mnoha evropských zemích.
Patnáct let působil jako pedagog na ostravské konzervatoři.
Znal se s mnoha osobnostmi nejen z hudební braže, například s Emilem Zátopkem, Františkem Hrubínem, Vilémem Závadou (hrál mu na klavír k šedesátinám) nebo režisérem Alfrédem Radokem. Jako dvacetiletý hrával v legendární pražské Viole.
Byl třikrát ženatý. Jeho první manželkou byla cembalistka Jana Arazimová, druhá žena Jana působila v hudební kritice a byla překladatelkou, třetí ženou byla sopranistka Eva Dřízgová, které věnoval svůj vrcholný cyklus Láska a smrt.
O jeho životě a tvorbě napsal hudební teoretik Milan Bátor v rámci své disertační práce ucelenou monografii.
Zemřel v noci na sobotu 3. června v Městské nemocnici Ostrava-Fifejdy, kde podlehl vážnému onemocnění.
Poslední rozloučení se konalo dnes, 8. června, ve velké obřadní síni ve Slezské Ostravě.
/Pro i-DN z více zdrojů připravil hul/
Komentáře k článku: Zemřel Eduard Dřízga
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Milan Bátor
Dobrý den, vážený pane kolego,
jako blízký přítel skladatele Eduarda Dřízgy bych rád přátelsky poukázal na několik chyb, které vaše ohlédnutí v Divadelních novinách za tímto mimořádným skladatelem, obsahuje. Současně Vám chci vyjádřit poděkování, že jste v mnohém vyšel z mých zdrojů,které jsou ověřené. Bohužel jste text zkompiloval také z jiných zdrojů, které nikdy ověřené nebyly.
Například se studiem psychologie na Karlově univerzitě. Vím, že tato informace se nachází na stránkách http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/. Je to však omyl. Eduard Dřízga nikdy psychologii na Karlově univerzitě jako řádný student nevystudoval. Docházel pouze z vlastní vůle jako náhodný posluchač na vybrané přednášky, které jej zajímaly. V seznamu studentů, po ověření v archivech, jeho jméno nebylo nikdy nalezeno.
Stejně tak mylná je informace o jeho výuce hudební psychologii na Ostravské univerzitě (1993–96). Podle mých informací nikdy nebyl zaměstnancem, ani externistou, neexistuje s ním žádná pracovní smlouva, která by byla verifikovatelná, dle mého názoru se jednalo o pokus – omyl jeho kamaráda klavíristy Rudy Bernatíka, který tehdy byl děkanem a chtěl mu pomoci ze svízelné situace finanční i lidské. Poté, co zjistil, že to nejde, to pan Bernatík s Eduardem vzdal.
Jeho skladba hraná v Carnegie Hall, se nejmenuje Partitura ale PARTITA PRO FLÉTNU A KLAVÍR!!!
To jsou ty nejzávažnější lapsusy. Dále, bych jen poprosil o korekci skloňování mého příjemní. Jméno Bátor se skloňuje logicky dle mužského životného pána, nikoli podle předsedy (to bych musel být Bátora). A když už uvídíte mou disertační práci, která má přes 400 stran a vyjde snad brzy tiskem, tak bych uvítal napsat, že jsem studoval hudební teorii. Čili napsat hudební teoretik Milan Bátor. Nebo: muzikolog Milan Bátor (chcete-li).
11.09.2017 (15.03), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Pane Bátore,
děkuju za upozornění. Ihned jsem dle Vašich připomínek a instrukcí opravil (včetně skloňování Vašeho jména).
Zdravím
Vladimír Hulec, editor i-DN
11.09.2017 (15.11), , Trvalý odkaz komentáře,