Zemřel Emil Havlík

Foto archiv IDU

6. 5. 1927 Praha – 13. 11. 2019 Praha

Loutkoherec a překladatel, doyen Ústředního loutkového divadla (Divadla U věže, Divadla Minor) bytostně spojený s tímto profesionálním loutkovým divadlem.

Odmaturoval v roce 1946 na smíchovském gymnáziu a nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval obor ruština-srbochorvatština. Později přestoupil na Pedagogickou fakultu, obor český jazyk. K divadlu si budoval vztah od dětství. Jeho tatínek stál již v roce 1920 u zrodu Loutkářského odboru Sokola I. Smíchov, který syn Emil (známý pod důvěrným oslovením Míša) v roce 1993 obnovil.

Patřil ke grunderské generaci, která svou tvůrčí prací pomáhala na svět poválečnému českému loutkovému divadlu. Ústřední loutkové divadlo, založené Janem Malíkem v Praze v roce 1949, se stalo místem celoživotního Havlíkova angažmá. Působil zde od samých počátků existence divadla v roce 1949 až do odchodu do důchodu roku 1987, ale i poté s tímto divadlem spolupracoval. Jeho vynikající javajkářské kreace i herecké role (ke kterým měl velmi ambivaletní vztah) žijí v paměti několika generací diváků. Hrál ve více než padesáti inscenacích, přeložil řadu her a několik odborných textů.

Jako pedagog loutkářské katedry DAMU vychoval řadu žáků. Po roce 1990 působil mnoho let v sokolské loutkové scéně Nazdárek, kde se uplatnil znovu jako pedagog, režisér i technolog.

V roce 2007 s ním redaktor ČRo Vilém Faltýnek natočil obsáhlý rozhovor do projektu IDU Orální historie českého divadla (zde).

Jeho bratr Václav (1921–1996) byl výtvarníkem loutek.

O jeho úmrtí informovala dnes Divadelní noviny Lucie Čepcová z IDU.