Divadelní noviny > Burza Zahraničí

Zemřel Ivan Palúch

Ivan Palúch

20. 6. 1940 Zvolen, Slovensko – 3. 7. 2015 Martin, Slovensko

Slovenský divadelní a filmový herec. Patřil k nejvýraznějším osobnostem slovenského filmu a divadla šedesátých a sedmdesátých let. Jeho význam na konci 60. let dosáhl mezinárodního věhlasu.

Jeho otec se věnoval divadlu a byl spoluzakladatelem souboru Detvan. Matka pocházela z české podnikatelské rodiny Špačků, jíž patřil hrad Kokořín. Od jeho tří let žila rodina v Banské Bystrici, kde maturoval na jedenáctiletce. V té době se – nejen díky rodičům – začal setkávat se světem divadla. Po maturitě nastoupil v Bratislavě na VŠMU. Po dvou letech ale musel studia ukončit kvůli zjištěné oční vadě – šerosleposti; ta se později stala paradoxně jeho hereckou předností, neboť se dokázal dobře orientovat na tmavém prostředí jeviště.

Bez odborné herecké průpravy zahájil svou pouť slovenskými oblastními divadly: hrál v Krajském divadle ve Spišské Nové Vsi (1960-1963) a poté v Žilině (1963). Další roky strávil v Divadle Jonáša Záborského v Prešově (1963-1966) a nakonec krátce působil v Nitře (1966). Přestože počátek jeho kariéry byl ve znamení častého střídání působiště, již tehdy zaujal svým hereckým projevem s širokým dramatickým rozsahem a vynikl jako první moderně pojatý slovenský Romeo v Shakespearově Romeu a Julii. Mezitím zahájil i filmovou kariéru, jejíž slibný vývoj jej ve druhé polovině šedesátých let přiměl k opuštění stálého divadelního angažmá. Později se ale pohostinsky k divadlu vracel. Hostoval například v Divadle Na zábradlí v Praze v inscenaci režiséra Jaroslava Gillara Dáma s kaméliemi.

Svou první menší roli filmovou – důstojníka Dohnala – si zahrál ve válečném dramatu Tam za lesem (1962) českého režiséra P. Blumenfelda. Poté hrál v mnoha dalších snímcích. Velkou příležitost dostal ve Vláčilově baladě Markéta Lazarová (1967), kde hrál Adama Jednoručku, syna hlavního hrdiny Kozlíka. Mezinárodní věhlas tohoto snímku způsobil, že zaujal zahraniční filmaře, což mu otevřelo cestu mezi elitu evropského filmu. Úspěšný a uznávaný jugoslávský režisér Aleksandar Petrović jej obsadil do hlavní role pastevce Triši ve svém krvavém milostném příběhu Biće skoro propast sveta (Brzy bude konec světa, 1968). Hereckou partnerkou mu v tomto filmu byla francouzská filmová hvězda Annie Girardot. Neméně úspěšný německý filmový tvůrce Volker Schlöndorff natáčel ve stejné době na Slovensku historický snímek Michael Kohlhaas (1968). Následující rok byl tak pro nej skutečným triumfem, protože oba  filmy byly nominovány na Zlatou palmu festivalu v Cannes. Jako představitel dvou velkých rolí ve dvou filmech soutěžících o nejvyšší festivalové ocenění tak pronikl mezi největší hvězdy evropského filmu. V roce 1969 byla navíc v Cannes v nesoutěžní projekci na žádost renomovaných filmových odborníků promítána i Markéta Lazarová, což jen utvrdilo jeho výlučené postavení v rámci tehdejšího československého filmu. Z obou soutěžících filmů sice ani jeden nedosáhl festivalové mety, nicméně Petrovćův snímek byl nominován na Oscara. Hned po návratu z Cannes však dal počínající normalizační režim Palúchovi jasně najevo, že to byla jeho poslední zahraniční cesta.

Souběžně s účinkováním v mezinárodních projektech pokračoval i v práci na domácí půdě. Z jeho tehdejších filmů stojí za zmínku snímky Niet inej cesty (1968) nebo Zabitá neděle (1969; uveden až v roce 1990), v menší roli příslušníka StB se objevil také v Kachyňově trezorovém filmu Ucho (1970). Dobovou popularitu získal hlavní rolí v pohádce Princ Bajaja (1971), která byla oceněna na Mezinárodním festivalu dětských filmů v Benátkách a jako nejlepší dětský film vyšla také ze soutěže ve Španělsku. Palúch v té době začal účinkovat také v televizních seriálech. Proslul především titulní postavou v historicko-dobrodružném seriálu Adam Šangala (1972).

Zatímco znemožnění pokračovat v nastartované mezinárodní kariéře postihlo Palúcha již v roce 1969, podobný osud jej nakonec potkal o několik let později i v Československu. Veřejně proklamované postoje k sovětské okupaci, provokativní vzpomínky na pobyt na Západě a v neposlední řadě také přátelství s režimu nepohodlnými osobnostmi (mj. s Václavem Havlem) vyústily v roce 1974 v úplný zákaz hrát v divadle, filmu i televizi. Nevelké příležitosti si mu poté dovolili poskytnout slavní režiséři jako Martin Hollý (Signum laudis, 1980; Noční jezdci, 1981) nebo Juraj Jakubisko (Nevera po slovensky, 1981; Perinbaba, 1985). Ledy se prolomily až v roce 1986, kdy Palúch získal angažmá v Divadle J. G. Tajovského v rodném Zvolenu. Na někdejší filmové úspěchy se mu však navázat nepodařilo. Hrál již jen podružné role. Naposledy se objevil v krátkém filmu Ábelov čierny pes (2006).

Konec života strávil v Banské Bystrici, kde založil fakultu dramatických umění na Akademii umění. Protože však neměl dokončené vysokoškolské vzdělání, musel se zde pedagogického působení vzdát a vyučoval na Soukromé konzervatoři Dezidera Kardoše v Topoľčanech.

Za celoživotní přínos filmu byl v roce 2008 oceněn na mezinárodním festivalu Artfilm. Ve stejném roce vyšla jeho biografie Herec Ivan Palúch (2008), na níž se autorsky podílel také jeden z jeho tří synů, Martin Palúch.

Jeho úmrtí oznámila jeho partnerka Ida Mušková. Zemřel v nemocnici v Martině, kde byl kvůli problémům s plícemi. Měl tři syny – Ivana, Martina a Petra a dceru Markétu.

• Autor: DN
• Publikováno: 4. července 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Ivan Palúch

1. DN

   

   Pohřeb
   se konal včera – ve středu 8. července – v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Banské Bystrici. Poslední úctu mu prišli vzdát i jeho kolegové Štefan Kožka, Ľubomír Paulovič, Božidara Turzonovová či Ján Greššo.
   /viz http://www.pluska.sk/soubiznis/domaci-soubiznis/zbohom-ivan-paluch-75-najblizsi-hercom-rozlucia-bystrici.html/

   09.07.2015 (1.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ