Divadelní noviny > Zprávy

Zemřel Ivan Sedláček

Ivan Sedláček

15. 4. 1932 Zvolen, Československo – 20. 7. 2023 Brno

Učitel a sbormistr, zakladatel (v roce 1957) Šlapanického dětského sboru (od roku 1967 Kantiléna). V roce 2006 stanul v čele nově vzniklého Smíšeného sboru Kantiléna, složeného z bývalých zpěváků všech generací.

K hudbě jej přivedli rodiče. Jeho otec Rudolf Sedláček (1888–1973) byl školním inspektorem, který se po první světové válce věnoval rozvoji školství na středním Slovensku. Po druhé světové válce učil na Učitelském ústavu v Brně a příležitostně vyučoval hudební výchovu na gymnáziu. Matka Růžena Sedláčková (1895–1944) pracovala jako ředitelka školy pro ženská povolání. Zemřela, když bylo Ivanu Sedláčkovi dvanáct let. Druhou matkou se Sedláčkovi stala sólistka VSMU (Vachův sbor moravských učitelek) a dirigentka Brněnského dívčího dětského sboru Jitka Sedláčková–Reindlová.

Už roku 1939 se s rodiči přestěhoval do Vyškova a o něco později do Brna. Tam – v Králově Poli – vystudoval gymnázium, kde měl pro své politické smýšlení problémy s přihláškou ke studiu hudební vědy. Proto v roce 1954 absolvoval obor český jazyk – dějepis na pedagogické fakultě v Brně a na filozofické fakultě v Brně v roce 1970 absolvoval jednooborovou bohemistiku.

Přestože hudbu nestudoval, věnoval se jí a zdokonaloval se soukromým studiem. Základy dirigování získal u Zdeňka Kaňáka a poté soukromě studoval dirigování u sbormistra Libora Coufalíka. V pěvecké výchově se zdokonaloval u prof. Jiřího Bara. Po studiích krátce působil v Ostravě (1954–1956), poté získal pracovní místo ve Šlapanicích u Brna, kde na základní škole působil na plný úvazek až do roku 1975. V letech 1975 – 1983 působil, mimo jiné, jako externista na různých brněnských gymnáziích. Na Gymnáziu Křenová jeho zásluhou vznikl smíšený pěvecký sbor, na gymnáziu Brno Koněvova v letech 1972–1973 vedl sbor, který založila Miluše Kleinová a dal mu jméno Mladí madrigalisté. V letech 1969 – 1997 působil jako externí pedagog Janáčkovy akademie múzických umění a vyučoval posluchače dirigování předmět Teorie a praxe řízení dětského sboru.

V roce 1956 založil ve Šlapanicích u Brna pěvecký kroužek Šlapanický dětský sbor. Od samého počátku usiloval o repertoár, kterým by se jeho sbor odlišoval od podobných těles. Spolupráce se soudobými autory (např. Petr Eben, František Emmert, Pavel Čotek, Osvald Chlubna, Ctirad Kohoutek, Jiří Matys, Lukáš Matoušek, Věroslav Neumann, Arnošt Parsch, Zdeněk Pololáník, Miroslav Raichl, Petr Řezníček, Klement Slavický, Vladimír Werner, Evžen Zámečník, aj.) a skladby, které napsali z jeho podnětu, obohatily českou sborovou tvorbu o více než pět desítek význačných děl. Již v březnu 1957 Šlapanický dětský sbor vyhrál okresní kolo Soutěže tvořivosti mládeže, v dalších letech následovala stejná ocenění i z krajských kol. Roku 1960 byl sbor poprvé pozván do Československého rozhlasu v Brně. Úspěchem bylo i vítězství v ústředním kole Soutěže tvořivosti mládeže v Bratislavě roku 1962. Sbor se také několikrát představil na festivalu vokální tvorby v Jihlavě či na Sborovém festivalu Brno.

Roku 1965 začala spolupráce s brněnskou operní scénou. Prvně sbor účinkoval v opeře Giacoma Pucciniho Bohéma (předpremiéra a premiéra 30. dubna a 4. května 1965 v Brně v Janáčkově divadle). V této době se těleso rozrostlo o zpěváky z Brna, z tohoto důvodu a také z technických důvodů spojených s častými večerními představeními v opeře se zkoušky sboru přesunuly ze Šlapanic u Brna do Janáčkova divadla.

Dále nebylo důvodu, aby sbor nesl jméno Šlapanický dětský sbor a tak roku 1967 transformoval na sbor Kantiléna, který se stal sborem přísně výběrovým. V sedmdesátých a na počátku osmdesátých let Kantiléna zvítězila v celostátní soutěži výběrových sborů ve Svitavách, na několika mezinárodních soutěžích (např. Neerpelt, Celje, Arezzo) či natáčela do rozhlasu a televize. Dále sbor účinkoval na samostatném koncertu na kongresu ISME (Mezinárodní společnost pro hudební výchovu) v síni Varšavské filharmonie a v roce 1981 získal vítězství na Concorso polifonico Quido di Arezzo (k vítězství přispělo uvedení bitonálního dvojsboru Evžena Zámečníka Utvořme krajinu zpěvu).

V roce 1983 vyhrál Ivan Sedláček konkurs na místo sbormistra dětského sboru Státní filharmonie Brno, převzal část dětí ze zbytku Lýskova Brněnského dětského sboru, který v té době patřil k filharmonii, a od roku 1984 je včlenil do Kantilény, která se stala filharmonickým dětským sborem. Do doby, než sbor opustili poslední zpěváci původního Lýskova sboru, vystupoval pod jménem Brněnský dětský sbor Kantiléna. V době komunismu nesměla Kantiléna zpívat duchovní skladby a motetta vokální polyfonie. Teprve po listopadu 1989 mohl Sedláček svobodně rozšířit dramaturgii sboru o tyto skladby, s kterými Kantiléna pravidelně účinkovala na nově zavedeném cyklu abonentních koncertů duchovní hudby a později v řadě svátečního cyklu. Otevření hranic dovolilo pravidelné koncertní cesty do zahraničí. Sedláček s Kantilénou podnikli turné po Japonsku, USA a Kanadě, Řecku, Švýcarsku, Itálii a mnoha dalších zemích. Jako sbormistr a umělecký vedoucí Kantilény působil do konce roku 2005.

V roce 2006 stanul v čele nově vzniklého Smíšeného sboru Kantiléna složeného z bývalých zpěváků všech generací. Základ repertoáru smíšeného sboru tvoří skladby vokální polyfonie, ale i díla českých skladatelů např. Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka nebo Petra Řezníčka. Tento sbor Sedláček vedl a řídil až do června 2008.

Kantilénou prošlo několik budoucích sólistů a dirigentů. Mezzosopranistky Magdalena Kožená a Marika Žáková, tenorista Pavel Černoch, sopranistka Veronika Hajnová-Fialová aj., nebo dirigenti Milan Kaňák, Pavel Koňárek, Jakub Klecker a Jaroslav Kyzlink. Mnoho z nich s Ivanem Sedláčkem spolupracovalo i po skončení aktivní činnosti ve sboru. Například Magdalena Kožená si Kantilénu pozvala ke spoluúčinkování na koncert roku 1997 do Smetanovy síně Obecního domu a 2002 do Rudolfina v Praze. MgA. Jakub Klecker se dokonce stal Sedláčkovým nástupcem a převzal po jeho odchodu Sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno Kantiléna i Smíšený sbor Kantiléna. Sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno Kantiléna vede dodnes.

Sedláček přednášel na různých sbormistrovských seminářích, působil jako člen soutěžních porot na národních i mezinárodních soutěžích, byl rádcem mladým umělcům a studentům. Byl členem Odborné rady informačního a poradenského střediska ARTAMA Praha pro dětské sbory. Za svoji dlouholetou kvalitní a profesionální práci byl několikrát oceněn. V roce 1989 získal Cenu Františka Lýska, v roce 2002 Cenu Bedřicha Smetany, 2012 Cenu Jihomoravského kraje, v roce 2021 Cenu města Brna a loni – v roce 2022 – od presidenta Zemana Medaili Za zásluhy (1. stupeň) a od ministra kultury Martina Baxy medaili Artis Bohemiae Amicis. /Více o Ivanu Sedláčkovi zde./

O úmrtí informoval Divadelní noviny Břetislav Rychlík. Napsal: Naše holky Apolena i Juliana prošly jeho Kantilenou, on objevil Magdalenu Koženou, vychoval od padesátých let (na vážné hudbě, zpívané i latinsky) generace děcek s láskou k muzice. Několikrát s ním vyhrála Kantilena světovou olympiádu pěveckých sborů! Žil naplněný, smysluplný a krásný život pro druhé, pro mladé lidi. Vedl je v sportovně – skautském duchu k hodnotám. Měli jsme ho doma moc rádi a vážili si ho. Ať je mu i jeho vzácné ženě země lehká! Děkujeme za všechno, strejdo Eiffeli. R.I.P.

/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 21. července 2023

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Ivan Sedláček

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ