Zemřel Jan Czech
Foto archiv Pražské scény
Jan Czech
24. 2. 1951 Praha – 8. 10. 2022 Praha
Divadelní teoretik, autor a dramaturg. Po listopadu 1989 ředitel Českého rozhlasu, od r. 1991 ředitel soukromého Rádia Golem (zde odstartoval nekonečný seriál Rodinka Tlučhořových), v letech 1993-1997 se podílel na rozvoji programů zábavy v TV NOVA (Ruská ruleta, pořady s I. Mládkem, K. Šípem ad.).
Po střední všeobecně vzdělávací škole (1966–1969) v Praze pracoval jako sazeč ve Středočeských tiskárnách. V letech 1974–1978 vystudoval dálkově Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obory filosofie a divadelní věda. Po krátkém působení v Československém rozhlasu (od r. 1976) přešel na interní vědeckou aspiranturu na FF UK (1978–1981) a po jejím ukončení nastoupil do Československého rozhlasu jako dramaturg zábavy, později v oddělení divadelních her pro děti a mládež, kde pracoval až do listopadu 1989. Zároveň působil jako externí redaktor čtrnáctideníku Scéna, byl předsedou komise teorie a kritiky Svazu českých dramatických umělců a přednášel teorii rozhlasu na katedře divadelní a filmové vědy na FF UK.
V prosinci 1989 byl jmenován ředitelem Československého rozhlasu (do podzimu 1990). V r. 1991 byl spoluzakladatelem a ředitelem jedné z prvních soukromých rozhlasových stanic u nás, Rádia Golem, kde působil až do roku 1996. Současně byl v letech 1993–1997 dramaturgem zábavných pořadů TV Nova a v r. 1999 byl šéfredaktorem České nezávislé televizní společnosti. V letech 1999–2002 vedl Sanatorium pro neurózy ve Veselé u Pelhřimova, v roce 2002 otevřel v Praze Centrum psychoterapeutických služeb.
Publikoval v revui Dramatické umění (zde v r. 1984 vydal svou první velkou esej Tradice – Koncepce – Prespektiva aneb O úkolech Národního divadla), čtrnáctidenících Scéna, Divadelní noviny, v revui Komik a v odborných psychologických časopisech Psychologie dnes a Konfrontace.
Knižně vydal teoretické studie O rozhlasové hře (Panorama, Praha 1987), Filozofie dramatu (Scéna, Praha 1991), Znění ticha – filosofické eseje o umění (Pražská scéna, Praha 1994), Nostalgie umění (tamtéž, 1996) a Psychoterapie a víra (Jupos, Ostrava 2003). V osmdesátých letech napsal pro Československý rozhlas řadu rozhlasových her, dramatizací a adaptací (např. Fráňa Šrámek – Stříbrný vítr, Platon – Obrana Sokratova, vlastní hra Ale o tom psát nesmím, viďte oceněná v r. 1985 hlavní cenou rozhlasového festivalu Prix Bohemia). Spolu s Janem Dvořákem připravil v angličtině kulturního průvodce A-Z Prague Culture Guide (Pražská scéna, Praha 1994). Připravil také dvě knihy rozhovorů Dejdar (Venkow, Praha, 1993) a Lábus – Malý Gatsby (tamtéž 1993). Od konce osmdesátých let byl spoluautorem a dramaturgem většiny televizních a rozhlasových pořadů Oldřicha Kaisera s Jiřím Lábusem, především Ruské rulety (TV Nova), Zeměkoule (Česká televize) a nekonečného rozhlasového seriálu o rodince Tlučhořových. V nakladatelství Pražská scéna mu v roce 2004 vyšla publikace podrobně mapující tento seriál Kaiser, Lábus a Rodinka Tlučhořových. Připravil také Cyklus meditací v náboženské redakci Českého rozhlasu a jako spoluautor se podílel na sbornících Čtení o Ypsilonu 1988–1993 (Studio Ypsilon/Directa, Praha 1993) a Divadlo Viola – 40 sezon (Pražská scéna, Praha 2002). V roce 1999 napsal podle J. W. Goetha monodrama pro Jiřího Lábuse ve Viole Utrpení mladého Werthera.
O jeho úmrtí Divadelní noviny dnes informoval Jan Dvořák.
/Pro i-DN z více zdrojů – především zde – připravil hul/
Komentáře k článku: Zemřel Jan Czech
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jiří Zajíc
Myslím,
že k tomu, co o našem společném spolužákovi Janu Czechovi napsal Jan Dvořák, je vhodné doplnit aspoň dvě informace:
1) Honza Czech byl jedním z mála lidí v TV NOVA, který byl schopný postavit se Železnému, když NOVU „odklonil“ od CET 21 (za což posléze Česká republika zaplatila pokutu 10 miliard Kč)
2) Jako poslední mu v Portálu vyšla kniha Biblické příběhy v proměnách času – čtenářsky nejúspěšnější a dnes už beznadějně vyprodaná.
20.10.2022 (0.45), , Trvalý odkaz komentáře,