Zemřel Jan Dušek
V lednu 2019. Foto Petr Lundák
27. 11. 1942 Vacov – 10. 9. 2020 České Budějovice
Emeritní ředitel Jihočeského divadla v Českých Budějovicích.
Dětství prožil v rodném Vacově. Vystudoval pedagogickou školu v Budějovicích a po vojně krátce učil na trojtřídce na Šumavě. Poté vystudoval speciální pedagogiku na Univerzitě Karlově a produkci na Divadelní fakultě AMU. Šest let učil na základní škole, jejíž součástí byla také Zvláštní škola při Dětské psychiatrické léčebně v Opařanech. V letech 1972 – 1976 byl ředitelem táborského Divadla Oskara Nedbala. V roce 1976 se stal ředitelem Jihočeského divadla, čímž se stal jedním z nejmladších ředitelů tak velké instituce u nás. V Táboře šéfoval šedesáti zaměstnancům, najednou jich měl tři sta padesát. Na táborské scéně hrála skoro všechna česká divadla, kapely, pořady tam natáčela i Československá televize. Součástí dramaturgie byla i představení budějovické činohry, opery a baletu, řekl v jednom z rozhovorů. Poznal jsem se tak s tehdejším ředitelem Jihočeského divadla, režisérem Milanem Fridrichem. On se chtěl věnovat tvůrčí práci a řídicí funkci bytostně nesnášel. Tak dlouho mě přemlouval, až jsem to po něm vzal. On byl v té době režisérskou ikonou, takže jeho návrh akceptovaly i řídicí orgány kraje.
Foto Dominik Prager
Výsledkem jeho šéfování v Jihočeském divadle bylo přes 250 premiér v Budějovicích, před otáčivým hledištěm v Krumlově a nespočet představení na dalších místech v republice a zahraničí, včetně účasti na festivalech a přehlídkách. Polovina sedmdesátých let minulého století byla dobou tvrdé normalizace. I tak ale herci JD vzpomínají na tehdejší atmosfétu v divadle v této éře jako na ostrůvek svobody. Uvádělo se minimum tendenčních her.
Největším úkolem ale pro něj bylo vybudování moderního technického i provozního zázemí divadla. Veškeré sklady i kostýmy byly v historické budově na nábřeží, kde se v té době vůbec nehrálo. Celý repertoár uváděli v Metropolu. Ve starém divadle vznikla alespoň na čas studiová scéna. Vším pak zahýbal rok 1983, kdy požár zničil jeviště, šatnu, kabeláž do zvukové a osvětlovací kabiny. Šlo o technickou závadu bez lidského zavinění. Po požáru nám ale zakázali kvůli bezpečnosti hrát i ve staré budově. Všechny premiéry jsme museli uvádět mimo město na různých scénách po celém kraji. Zároveň jsme se naplno dali do boje, který jsme bohužel nevyhráli – myslím výstavbu nové multifunkční budovy na Mariánském náměstí, vzpomínal na tu situaci a dobu Dušek. Ze staré budovy všechno vystěhovali do nového zázemí a dílen ve Vrátě. Začala generální rekonstrukce Jihočeského divadla s tím, že bude sloužit Malému divadlu. I proto se vše včetně hlediště i jeviště projektovalo pro děti a mladé diváky. Činohra, opera i balet se měly přestěhovat na Mariánské náměstí.
V roce 1990 jsme slavnostně otevřeli rekonstruovanou budovu a byl už na světě i vítězný návrh brněnského ateliéru na výstavbu na Mariánském náměstí. Mělo se bourat i sídlo policie v ulici 28. října, pro tamní obyvatele už byl vyčleněný i panelový dům na sídlišti Vltava. Jenže po listopadové revoluci bylo vše jinak. Změnily se vztahy, zanikaly podniky, jiné zase vznikaly, rušily se kraje, Jihočeské divadlo přešlo pod město a z výstavby sešlo. Věřím ale, že se diváci moderní budovy jednou dočkají, řekl v rozhovoru pro MfDnes v lednu 2019.
Foto archiv
Jako ředitel Jihočeského divadla skončil v roce 1991. Dva roky pak provozoval hotel ve Vodňanech, poté byl manažerem Press-klubu Syndikátu jihočeských novinářů. V roce 1996 se nakrátko do čela Jihočeského divadla vrátil, aby urovnal vztahy s městem, posílil rezervní fond a dal ho celkově do dobré finanční kondice.
Potom se jako PR manažer velkého holdingu M. I. C. B. vydal do tehdy nových vod veřejných vztahů. Oblast PR byla v plenkách, jezdil jsem na školení do Prahy. Zajímalo mě to a bavilo. Holding M. I. C. B., což je dnes Motor Jikov Group, byl tehdy největším zaměstnavatelem v kraji a patřilo pod něj 26 firem, popisoval tuto svou životní etapu. Následovala mise v čele tiskového oddělení na budějovické radnici a svou profesní kariéru zakončil jako tiskový mluvčí budějovické nemocnice. Neúřadoval jsem, ani jsem neměl kancelář. Prodloužilo mi to pracovní život a dostal jsem se opět mezi vzdělané osobnosti. Hodně mě to obohatilo. Práci v nemocnici řadím spolu s divadlem k nejhezčím profesním obdobím v mém životě, zhodnotil tuto svou životní etapu.
S manželkou Marií měli syna Ivana a dvě vnoučata.
Komentáře k článku: Zemřel Jan Dušek
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
