Divadelní noviny > Zprávy

Zemřel Jan Kačer

Jan Kačer

3. 10. 1936 Holice – 24. 5. 2024 Praha

Herec a režisér spjatý se „zlatou“ filmovou a divadelní érou šedesátých let, především s Divadlem Petra Bezruče a Činoherním klubem, později s Divadlem E. F. Buriana, Divadlem na Vinohradech a po roce 1989 s Národním divadlem.

Pocházel z dobře situované rodiny, ale po roce 1938 zkrachovala rodinná továrna na výrobu obuvi a otec krátce nato spáchal sebevraždu. Přesto mu po roce 1948 překážel buržoazní a židovský původ, a tak místo gymnázia vystudoval SPŠ keramickou v Bechyni. Zde se začal věnovat divadlu, přihlásil se na DAMU a v letech 1954-1960 tam absolvoval studium režie.

Poté odešel do Divadla Petra Bezruče v Ostravě, kde se z čerstvých absolventů DAMU vytvořila skupina generačně spřízněných herců a dramatických umělců, která později – v polovině šedesátých let – založila Činoherní klub v Praze. V obou působil jako režisér a herec. Významnou měrou se podílel na umělecké profilaci Divadla Petra Bezruče, když zde režíroval řadu inscenací světových i domácích dramatiků (Tramvaj do stanice Touha, Matka Kuráž, Romeo a Julie, Poprask na laguně…). Členem Činoherního klubu byl v letech 1965-1974. Vedle hraní zde režíroval, a to především ruskou dramatiku – Revizor, Višňový sad, Na dně, Strýček Váňa… /zde, resp. zde/.

Jeho svobodomyslné postoje i sepjetí se zapovězenými filmy šedesátých let jej donutily v roce 1976 k opětovnému odchodu do Ostravy, kde deset let režíroval ve Státním divadle (Sen noci svatojánské, Cyrano z Bergeracu, Krysař…) a jako herec vystoupil například v titulní roli Othella. Do této doby spadá i jeho  ojedinělý pokus o filmovou režii – Město mé naděje (1978), který však nedosáhl kvalit jeho divadelní režijní práce.

Od roku 1976 do 1981 působil souběžně jako hostující režisér v pražském Divadle E. F. Buriana (Rváč, Večer tříkrálový). V roce 1986 se vrátil do Prahy a režíroval v Laterně Magice a v Divadle na Vinohradech (Urmefisto, Krysař, Hlasy ptáků). Přišly i nové nabídky od filmu (Operace mé dcery, 1986; Vlastně se nic nestalo, 1987).

Členem Činohry Národního divadla byl v letech 1990–2015 (do 28. 2.); do roku 1997 jako režisér (např. vlastní dramatizace Vančurova Pekaře Jana Marhoula, Topolovy hry Sbohem Sokrate, Ionescových Židlí, dramatizace Peroutkova Oblaku a valčíku, Přidalových Sáněk se zvonci, Millerovy Smrti obchodního cestujícího, Shakespearových her Zimní pohádka a Sen noci svatojánské, Ibsenova Peer Gynta, Mášových Podivných ptáků, Sigarevova Černého mléka a dalších), později zde byl v hereckém úvazku – z rolí, které zde hrál: např. ThDr. Molvik v Ibsenově Divoké kachně, Gajev v Čechovově Višňovém sadu, James Tyrone v O´Neillově Cestě dlouhým dnem do noci, Vogler v Bergmanově hře Po zkoušce, Bever v Lettsově hře Srpen v zemi indiánů, účinkoval ve své benefici A světla nechte plát… /Více zde./

Vedle toho se jako herec podílel na řadě celovečerních filmů a televizních dramatických děl. Ve filmu debutoval v roce 1959 epizodní rolí Probuzení Jiřího Krejčíka. První hlavní roli mu poskytli Ján Kadár a Elmar Klos ve filmu natočeném podle románu Ladislava Mňačka Smrt si říká Engelchen (1963). Asi nejvíc utkvěl v paměti jeho rytíř Armin von Heide ve Vláčilově Údolí včel (1967) či tajný agent ve filmu Václava Vorlíčka Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967). Celkem si zahrál ve více než padesátce filmů, Tv inscenací či seriálů (Jana Eyrová, Flirt se slečnou Stříbrnou, Svědek umírajícího času, Člověk proti zkáze či Schormových Každý den odvahu, Návrat ztraceného syna, Den sedmý, osmá noc). Po roce 2000 mu popularitu přinesla role podnikatele Františka Rubeše v seriálech Rodinná pouta (2004) a Velmi křehké vztahy (2007). /Více zde./

Byl aktivní i politicky. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Praha) za Občanské fórum. V té době moderoval podvečery pro Masarykovo demokratické hnutí v Divadle Kolowrat. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. V senátních volbách roku 1996 neúspěšně kandidoval do Senátu ve volebním obvodu Náchod za formaci Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální. V senátních volbách roku 2004 se neúspěšně ucházel o křeslo senátora v obvodu Praha 6 jako nestraník za KDU-ČSL. Od roku 1995 stál deset let v čele Nadace Charty 77.

Je autorem čtyř vzpomínkových autobiograficky laděných knih (Jedu k mámě, 2003; Mírnou oklikou, 2005; K přátelům, 2012, Zadními vrátky, 2022). V roce 2009 mu režisér Martin Šulík v rámci cyklu Zlatá šedesátá věnoval jednu hodinovou epizodu Jan Kačer (S01E11). O jeho životě s ním připravili studenti Gymnázia paměti národa dokument v rámci cyklu Příběhy našich sousedů /zde/. V roce 2017 s ním Vilém Faltýnek natočil několikahodinový rozhovor v rámci cyklu Institutu umění / Divadelního ústavu Orální historie českého divadla /zde/.

V roce 1998 obdržel od tehdejšího prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy 1. stupně za vynikající umělecké výsledky a v roce 2016 od prezidenta Miloše Zemana Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy za zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva. V roce 2014 obdržel ocenění Senior Prix od Nadace Život umělce a v roce 2021 Cenu České akademie divadelníků udílenou v rámci Cen Thálie za celoživotní působení v divadle i filmu.

Od roku 1962 až do její smrti v roce 2021 byl manželem spolužačky z DAMU, herečky Niny Divíškové (1936 – 2021). Měli spolu tři dcery – Simonu, Kláru (dnes Cimburovou) a Adélu (dnes Kubačákovou), která je herečka a jejím mužem je herec Martin Kubačák.

Podle sdělení jeho dcery Adély Kubačákové zemřel dnes dopoledne. Podle neoficiálních zdrojů opustil v úterý na vlastní žádost motolskou nemocnici, kde se tři týdny léčil se zápalem plic. Trápily jej ale i jiné dlouhodobé zdravotní problémy.

O jeho úmrtí Divadelní noviny informoval mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk.

/Pro iDN z více zdrojů zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 24. května 2024

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Jan Kačer

1. Tomáš Staněk

   

   Poslední rozloučení
   se uskuteční ve středu 5. června od 12 hodin z jeviště historické budovy Národního divadla.

   27.05.2024 (11.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ