Zemřel Jan Malík
16. 11. 1924 Praha – 18. 6. 2021
Operní pěvec, tenorista. Patřil k předním českým operním umělcům druhé poloviny 20. století. Více jak třicet dva let působil v liberecké opeře (1953 – 1985).
Ačkoliv se nejprve vyučil klenotníkem, záhy se začal věnovat soukromě zpěvu. V letech 1942–1944 studoval zpěv v Městské hudební škole v Praze u Marie Suttnarové a Josefa Schwarze Vlasáka. Po krátkých angažmá v operních divadlech v Ostravě a v Plzni (1951/52) byl v letech 1953–1985 členem Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Během vojenské služby v Ostravě objevil mladého adepta tamní dirigent Zdeněk Chalabala a nabídl mu místo sustentanta v Zemském divadle. Velmi brzy dozrál v jedinečného protagonistu dramatického tenorového repertoáru, nechyběla mu však hlasová ohebnost a schopnost výtečně interpretovat i mnohé party lyrického repertoáru. Od padesátých let býval zván k hostování do Národního divadla, několikrát stál krůček od angažmá, k němuž vlivem nejrůznějších okolností nikdy nedošlo. Jeho repertoár v ND zahrnoval role dramatického a lyrického zaměření, vynikl zejména v dílech Richarda Wagnera (Lohengrin, Tannhäuser, Rienzi).
Disponoval mimořádně zajímavým hlasovým témbrem a pěvecko-technickou kulturou, stejně tak jako schopností přirozeného herectví. Byl považován za výborného kolegu a empatického člověka nevyhledávajícího publicitu a nemilujícího patos.
Zásluhou jeho libereckému angažmá se tamní opera stala (zvláště pod vedením dirigentů Rudolfa Vašaty, Petra Doubravského a Františka Babického) významným konkurentem naší první scény a jako první tuzemské divadlo si mohla po boku Národního divadla dovolit například inscenovat kompletní cyklus oper Bedřicha Smetany.
Malík zároveň udivoval interpretační autentičností nejen v italském verdiovském repertoáru (například v rolích Alfreda, Radama, nebo Manrica) nebo v českém smetanovském (jako Jeník, Dalibor, Lukáš, Ladislav Podhájský a jiné), ale byl i jedinečným Princem v Rusalce, Lenským či Heřmanem v nejznámějších operách Čajkovského, Caniem v Komediantech. Udivoval rovněž v nejtěžších rolích wagnerovského repertoáru jako Lohengrin či Tannhäuser. Stejně tak si rozuměl i se soudobějším repertoárem – ceněn byl například jako Laca v Její pastorkyni.
Naposledy vystoupil v Liberci roku 1987, již ve věku penzijním, nadšenému publiku se naposledy příznačně představil svým úspěšným Lukášem ze Smetanovy Hubičky.
Z iniciativy kolegy a přítele, basisty Luďka Veleho obdržel Cenu Eduarda Hakena (18. srpna 2012). Roku 2014 obdržel k devadesátinám Cenu Ministerstva kultury České republiky. Dne 20. dubna 2015 jej ministr kultury Daniel Herman ocenil medailí Artis Bohemiae Amicis (zde). Na jaře letošního roku získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství (zde).
Byl posledním žijícím zástupcem velké české operní pěvecké generace (připomeňme Ivo Žídka, Jiřího Zahradníčka či Viléma Přibyla).
Zprávu o jeho úmrtí zveřejnil sever Opera+, odkud jsme čerpali většinu údajů (zde).
/Pro i-DN zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřel Jan Malík
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jiří Bartoloměj Sturz
…opravdu jsou „autorem textu“ Divadelní noviny“(!)?
27.07.2021 (9.19), Trvalý odkaz komentáře,
,Vladimír Hulec
Pane Sturzi,
v nekrologu je na konci tato věta: „Zprávu o jeho úmrtí zveřejnil sever Opera+, odkud jsme čerpali většinu údajů“ i s linkem na původní text. Využili jsme i tam publikované či jinde veřejně dostupné fotografie z Vašeho archivu, což je také v textu (popiskách) uvedené. Snad je tedy všechno po formální stránce v pořádku. V rámci tohoto typu textů jsou využití a citace jiných zdrojů pochopitelné a ostatními médii a jejich autory respektované. Jde o maximálně rychlou službu zemřelému, jeho okolí a oboru.
S pozdravem
Vladimír Hulec, zpracovatel onoho příspěvku
27.07.2021 (11.33), Trvalý odkaz komentáře,
,