Zemřel Jan Vodňanský
19. 6. 1941 Praha – 10. 3. 2021 Praha
Zpěvák, básník, textař, herec a spisovatel známý především ze společné tvorby a účinkování se skladatelem Petrem Skoumalem.
V roce 1958 maturoval na jedenáctileté střední škole v Korunní ulici v Praze, následně vystudoval ekonomiku a organizaci strojní výroby na Fakultě strojního inženýrství Českého vysokého učení technického a v roce 1965 získal titul inženýr. Zároveň od roku 1962 externě studoval filosofii a historii na Filozofické fakultě UK – toto studium zakončil v roce 1972 diplomovou prací Skutečnost hry, jež se v roce 1973 stala základem pro získání titulu PhDr. Od roku 1966 byl zaměstnán jako projektant SPÚ Kovoprojekta. Po povinné vojenské službě (1966 – 1967) příležitostně pracoval jako archeolog pro Středisko památkové práce v Praze. Od roku 1971 byl několik měsíců členem Činoherního klubu, od roku 1974 byl na volné noze.
Od roku 1963 publikoval své krátké básně a písňové texty. V roce 1964 se seznámil s hudebníkem Petrem Skoumalem, se kterým vytvořil autorskou dvojici. Od roku 1964 už coby duo Vodňanský + Skoumal vystupovali se svým programem slovních hříček a písniček v Luxoru. Tam je uviděl Ivan Vyskočil a pozval je na hostování k sobě do Reduty. V roce 1966 vytvořili svůj první samostatný program nazvaný Secese – Recese aneb Dvakrát dva. V tomtéž roce se objevili i v televizním pořadu Sedm vyznání Červené Lhotě. A účinkovali také v pořadu Jiřiny Jiráskové Jizvy, jiskry, jistoty (1969).
Od jara 1969 vystupovali v pražském Činoherním klubu, kde vytvořili tři společné autorské inscenace, ve kterých s nimi vystupovali herci divadla Táňa Fischerová a Miloslav Štibich – S úsměvem idiota, S úsměvem Donkichota a Hurá na Bastilu (všechny vyšly v sedmdesátých letech na LP-deskách a po listopadu 1989 i na CD´s). Mezitím jedním svým autorským programem přispěli i do Divadla hudby – jmenoval se Delikátní deštník aneb Zuzančino tajemství (1972). Zde došlo k první spolupráci s karikaturistou Vladimírem Jiránkem. Následovaly pořady Rande s pianem a Králíci pokusný. Premiéra druhého jmenovaného proběhla na jaře 1974 v divadle Atelier (dnešní Olympik ve Spálené ulici), kde v období 1973–78 duo vystupovalo. Výtvarně je podpořil opět Jiránek. Z triček s namalovanými králíky pak vznikl večerníčkový seriál Bob a Bobek.
V roce 1975 se duo V + S objevilo v televizním Kabaretu u dobré pohody a zároveň Vodňanskému vyšla knížka pro děti Šlo povidlo na vandr. V sedmdesátých letech účinkovali V+S jako kabaretní duo s řadou písní a scének po klubech celé republiky. Vytvořili pořady V + S u tabule, V + S na počkání a poslední Život a dílo, na němž s duem spolupracoval i muzikant, dramatik a muzikolog Přemysl Rut. Vedle toho psal Vodňanský i texty k filmovým písním – například Přijela k nám pouť (1973) nebo Jen ho nechte, ať se bojí (1978).
Po podpisu Charty 77 byla jeho činnost výrazně omezována. V roce 1981 se duo V+S „řízeně“ rozpadlo. Vodňanský nějaký čas působil v Bratislavě, poté ve dvojici s Rutem vystupoval v pořadech pro děti a občas i neoficiálně sám. Klavírní doprovod mu zajišťovali Martin Zákravský nebo Ivan Mizera, na pódiu s ním vystupovali ještě Světlana Nálepková nebo Magda Křížková. (Více o jeho životě a tvorbě zde.)
V roce 1985 mu vyšly další dětské knížky: Hádala se paraplata (1985) a O slonovi, který utekl z každého obrázku (1988). V roce 1988 se objevil coby psychiatr ve školním filmu Jana Hřebejka Co všechno chcete vědět o sexu a bojíte se to prožít, roli autora dostal i v Křístkově dramatu Zvířata ve městě (1989). V polovině osmdesátých let se jeho písničku Jak mi dupou králíci (s hudbou Petra Skoumala) podařilo „propašovat“ do silvestrovského vydání večerníčku Bob a Bobek – králíci z klobouku.
Po listopadu 1989 krátce obnovil svoji spolupráci s Petrem Skoumalem. Vydali reedice a kompilace své tvorby – 2LP Večírek rozpadlých dvojic (1990) a v roce 2000 4CD V + S České tajfuny.
Po listopadu 1989 se věnoval i přednáškové činnosti: v roce 1991 přednášel v kurzech tvůrčího psaní na Universitě Iowa City, od roku 1992 filosofii v Institutu základů vzdělanosti UK, od roku 2001 na Fakultě humanitních studií UK filosofii hry a vedl seminář literární tvorby.
Često spolupracoval jako autor také s Divadelními novinami. Loni zde publikoval vzpomínkový seriál Nesouřadné vzpomínky (DN 1-10/2020). Více zde.
V roce 2003 mu byla Masarykovou akademií umění v Praze udělena Cena Rudolfa II. za uměleckou a kulturní činnost.
V letech 1975–1981 žil (od roku 1977 v manželství) s psychoterapeutkou Jitkou roz. Schánilcovou (* 1943). Jejich syn Tomáš (1977) je fotograf a v Praze 7 provozuje Café Lajka. V roce 1999 se podruhé oženil – s pedagožkou Ivanou Cichrovou.
Zemřel po dvoudenním pobytu v nemocnici Na Františku včera večer na covid. O jeho úmrtí informoval jeho přítel Jaroslav Majerčík. Táta šel na test a zjistilo se, že je pozitivní. To bylo minulý čtvrtek. Proto nemohl být očkován. Pak byl hospitalizován s dýchacími potížemi Na Františku a včera jim podlehl, řekl dnes dopoledne serveru iRozhlas.cz jeho syn Tomáš Vodňanský.
/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřel Jan Vodňanský
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Jefťo,
jak Ti říkali kamarádi a známí, chci Ti aspoň takto poděkovat za Tvou celoživotní tvorbu, za Tvůj humor. Když se ohlédnu za Tvou kariérou, myslím, že jsi ji vrchovatě naplnil. To hlavní jsi vytvořil ve dvojici s Petrem Skoumalem. Pro generaci, která vás oba zažila v živých představeních, jste byli podstatným zdrojem radosti ze života v době tupé a zatuchlé. Přinášeli jste vtipné, chytré reflexe a komentáře bizarního života, který jsme v letech předlistopadových žili. Bez vás by – nejen tehdejší, ale i ten dnešní – život byl mnohem tíživější.
Díky za všechny králíky, které jsi se smělým úsměvem na líci rozdupával do radostného marše. Kupředu levá, zpátky ani krok… A povedlo se! Navždy tu píseň ve spojitosti s Tebou a Petrem Skoumalem budu slyšet. A nejen ji. A nejen já.
Ptáš se jak mi dupou králíci,
skvěle pojď si poslechnout.
Sevřeně v trojstupu,
obcházejí chalupu,
Smělý úsměv na líci,
tak mi dupou králíci.
Stejný krok, stejný fous,
každý láskou by tě kous,
v očích žár a pevný cíl,
tak mi dupou králíci
Jejich uši možná tuší
více nežli ti oči napoví,
formaci svou neporuší,
no, zkrátka už jsou takoví
Zoceleni jsou i v duši,
ve své duši králičí.
Bubny zní a srdce buší,
kroky duní v jehličí.
Kupředu levá, zpátky ani krok.
12.03.2021 (12.04), Trvalý odkaz komentáře,
,DN
Rodina, kolegové a přátelé
se včera odpoledne s Janem Vodňsnkým naposledy rozloučili ve velké síni krematoria v Praze-Strašnicích. Obřad se konal od 15 hodin a doprovázely jej písničky zesnulého. Kromě rodiny dorazili herec Jan Kačer, filmový režisér Jan Hřebejk či bývalý pražský primátor Pavel Bém. Obřad trval zhruba půl hodiny. Poté se za vydatného potlesku za Janem Vodňanským naposledy zatáhla opona.
20.03.2021 (17.13), Trvalý odkaz komentáře,
,