Divadelní noviny > Burza Zahraničí

Zemřel Jevgenij Jevtušenko

Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko

18. 7. 1932, Nižněudinsk/Zima, Irkutská oblast, SSSR (dnes Rusko) – 1. 4. 2017 Tulsa, USA

Ruský básník, romanopisec, scenárista a režisér ukrajinského původu. Jeden ze světově nejuznávanějších ruských básníků 20. století. Tvořil od padesátých let, v jeho tvorbě byl patrný vliv a osobitá reflexe amerického hnutí beat generation.

Do roku 1944 žil s rodiči (otcem geologem, matkou zpěvačkou) na Sibiři. V roce 1948 se zúčastnil s otcem geologické expedice do Kazachstánu. Po dobu studií na Literárním institutu mu vyšla básnická sbírka Rozvědčíci budoucnosti (Razvedčiki graduščego, 1952) a autobiografická poéma Stanice zima (Stancija zima, 1953). Popularitu si získal jako básník věnující se aktuálním tématům a spolu s Robertem Roždestvenským, Andrejem Vozněsenským, Vasilijem Aksjonovem nebo Bellou Achmadulinovou se přiřadil k proudu tehdejší „nové poezie“.

Nejprve působil jako mluvčí sovětské mládeže, což vedlo k tomu, že směl cestovat i do kapitalistické ciziny. (O toto privilegium přišel roku 1963.) Ale už v letech 1963-65 nesměl SSSR opustit. Dovolil si otevřeně kritizovat sovětský režim a třeba i vstup okupačních vojsk do Československa v roce 1968. Napsal o tom báseň: Tanky se valí Prahou/ a v krvi rozbřesk raší./ Tanky se valí Pravdou,/ nikoli však tou naší… Ať nade mnou jen srdcem/ napíšou stroze, naze:/ „Byl ruský básník. Zdrcen/ ruskými tanky v Praze.“ V roce 1974 veřejně vystoupil proti věznění a nucenému odchodu ze SSSR pozdějšího nositele Nobelovy ceny za literaturu Alexandra Solženicyna. Vždy umně balancoval mezi oficiální linií a disentem – přes jeho prodisidentské a společnost kritizující postoje jeho básně nadále v Sovětském svazu vycházely a zůstávaly v sovětských čítankách. V básnické tvorbě se věnoval především milostné lyrice, nevyhnul se ani veršům programovým. Vystupoval proti cenzuře v SSSR. Podílel se na výstavbě pomníku pro oběti komunismu naproti sídlu bývalé KGB.

Je autorem více než 150 děl, která byla přeložena do mnoha jazyků včetně češtiny a prodaly se jich miliony výtisků. V jedné ze svých nejslavnějších básní Babí Jar kritizoval sovětskou lhostejnost proti nacistickému masakru Židů nedaleko Kyjeva v roce 1941. Tato skladba napsaná v roce 1961 mu zajistila obrovskou popularitu, přestože v Sovětském svazu nesměla být do roku 1984 otištěna. V roce 1962 její slova zazněla v 13. symfonii (zvané Babí Jar) Dmitrije Šostakoviče.

Na vrcholu své slávy recitoval své verše po celém světě a jeho osobitý zajíkavý přednes měl tehdy velký úspěch: agentura AP při této příležitosti připomněla recitál v newyorské Madison Square Garden v roce 1972 či shromáždění 27 000 lidí, kteří si básníka přišli poslechnout v Mexiko City. V šedesátých letech byl stejně slavný jako tehdejší rockové hvězdy.

Po pádu komunistického režimu se stal viceprezidentem ruského PEN klubu, zasadil se také mimo jiné o vybudování pomníku obětem komunismu v sousedství bývalého sídla KGB. V roce 1993 odmítl vysoké ruské vyznamenání na protest proti válce v Čečensku.

V roce 1993 napsal významný román Neumírej před smrtí o konci perestrojky po srpnových událostech roku 1991. Dílo, které je směsí autobiografických pasáží, politického thrilleru, milostného příběhu i ostré satiry, představil v roce 1997 i v Praze. Prahu navštívil rovněž v roce 2009.

Po úmrtí Václava Havla v roce 2011 napsal báseň na jeho památku:

Památce Václava Havla

Těm, kteří dovedou žonglovat se slovy,
nevěří lidé poučení.
Věřili ale Václavu Havlovi,
který byl za slovo ve vězení.

A kromě překotně zbohatlých šizuňků
ke hrobu přijde se rozloučit s ním
stín Sacharova, co předčasně umlkl,
Palacha předčasně umlklý stín.

Lež, okupace, jen na čas vše zastřely.
K hrobu se tankista dostaví zas,
jenž na Moravě se v zoufalství zastřelil,
když dítě se dostalo pod jeho pás.

I osm odvážných s kočárkem, s plakáty,
k poslední poctě sejde se tam.
A také přiletí naivní, hubatý
a časem zažloutlý můj telegram.

Docela blízko vězeňských vaťáků
dvou dědů zavřených vnuk kdysi rost.
Vštípil vše do sluchu, pojal vše do zraku,
na stopě svobody tříbil si nos.

Z blízkého lágru skrz vánice vytí
uslyšel píseň, již navždy měl znát:
Zbavte mě okovů, ať volnost cítím.
Naučím vás, jak mít svobodu rád.

Svoboda, svoboda. Jak nánu ubohou
zas leckdo zbavil ji pelu a cti.
Svých tajných diktatur vždycky se domohou
ctnostní a falešní demokrati.

Jak máme vyhubit bezpráví bacily?
Kdo je vždy čistý a vždy bezelstný?
Kdepak je stát zcela bez lží a násilí?
Kdo z lidí svobodě učit nás smí?

Jak chodit po světě vždy s čistým svědomím?
Kam nesmí válka a s ní nenávist?
– myslí si Češi dnes nad hrobem Havlovým,
a nejsou sami. A tím jsem si jist.

Hitler i Stalin, ti katani národů,
dávno jsou pryč, kde však je lepší řád?
Víme, že musíme obhájit svobodu,
kdo však nám poví, co dál udělat?

prosinec 2011 (přeložil Milan Dvořák)

Jevtušenkovy básně byly použity v několika filmech, například Kariéra Dimy Gorina, Mimino či Zapomenutá melodie osamělé flétny, básník se dokonce představil jako herec v roce 1979 ve filmu Vzestup, kde hrál ruského průkopníka teorie raketových letů Konstantina Ciolkovského. K snímkům Mateřská škola a Stalinův pohřeb pak napsal nejen scénář, ale rovněž je režíroval a také se v nich sám objevil jako herec.

Byl čestným členem Americké akademie umění a Evropské akademie věd a umění. Byl čtyřikrát ženatý, jeho první manželkou byla básnířka Bella Achmadulinová. Měl pět synů.

Žil střídavě v Moskvě a v oklahomské Tulse, kde zemřel. Byl tam hostujícím profesorem ruské literatury na místní univerzitě. Do nemocnice básníka převezli už 12. března. Jeden z jeho synů uvedl, že se jeho zdravotní stav v poslední době zhoršoval, do poslední chvíle byl ale při vědomí. Ruský web Russian Today píše, že příčinou smrti byla zástava srdce. Web také cituje básníkovu vdovu Marii Novikovou, která RIA Novosti řekla: Zemřel v míru, obklopen svou rodinou.

Jevtušenka prostřednictvím svého mluvčího Dmitrije Peskova ocenil ruský prezident Vladimir Putin. Jevtušenko byl velkým básníkem, jeho dědictví je důležitou součástí ruské kultury, uvedl. Byl jedním z vynikajících básníků Sovětského svazu a Ruska a bude nám velmi chybět, řekl ředitel Gorkého literárního institutu Alexej Varlamov.

Agentura TASS uvedla, že Jevtušenko zanechal poslední vůli, v níž si přál být pohřben na hřbitově v Peredělkinu nedaleko Moskvy vedle hrobu spisovatele a disidenta Borise Pasternaka. Vesnice Peredělkino bývala známým útočištěm ruských literátů. Kromě Jevtušenka a Pasternaka tu žil například i Bulat Okudžava.

• Autor: DN
• Publikováno: 2. dubna 2017

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Jevgenij Jevtušenko

1. Bohumil Nekolný

   

   Jen pro paměť.
   V osmdesátých letech jsme se s Vlastou Gallerovou ocitli ve Tbilisi. Doba suchého zákona. Na letišti při odletu v salónku nás představovali Jevtušenkovi a on nám projevil úctu jako občanům okupovaného státu. Bylo to docela silné. Už jen pro Babí Jar čest jeho památce.
   Nekolný

   05.04.2017 (17.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ