Divadelní noviny > Zprávy

Zemřel Jindřich Černý

Jindřich Černý

20. 6. 1930 Čáslav – 20. 10. 2020 Praha

Divadelní historik, kritik, editor a překladatel, v letech 1991–1993 ředitel pražského Národního divadla.

Maturoval v roce 1948 na reálném gymnáziu v Praze. V letech 1948–51 studoval na FF UK estetiku, literární a divadelní vědu, v jejímž studiu pak pokračoval na DAMU. Absolvoval v roce 1952. Ve stejném roce byl odsouzen na šest měsíců nepodmíněně za účast v tzv. protistátní studentské skupině. Po vojenské službě u PTP (Pomocný technický prapor) byl v letech 1954–60 nezaměstnaný. Externě spolupracoval s různými kulturními institucemi.

V letech 1960–69 byl redaktorem, později vedoucím redaktorem divadelní redakce agentury Dilia. Od roku 1969 pracoval v Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou a světovou literaturu, odkud však musel v roce 1971 z kádrových důvodů odejít. V letech 1971–77 byl zprvu nezaměstnaný, později pracoval jako noční hlídač a brigádník v divadelním oddělení Národního muzea. Externě spolupracoval na dokumentaci Divadelního ústavu. V letech 1977–84 byl zaměstnán v archivu Národního divadla. Nejprve jako samostatný dokumentátor, v dalších letech pak jako vedoucí tiskového oddělení, odborný redaktor a od roku 1990 jako vedoucí propagace. V roce 1991 se vrátil do Kabinetu pro studium českého divadla a v dubnu téhož roku byl jmenován ředitelem Národního divadla. Ředitelem ND byl do konce roku 1993, kdy odešel do důchodu.

Podílel se na vydávání divadelních her (doslovy, překlady, edice), rozhlasových úpravách a dramatizacích, studijních edicích DILIA a divadelních bibliografiích. Ve svých tvůrčích začátcích se představil jako beletrista, autor loutkových her pro děti (Strašidlo ve mlýně, Začarovaný princ aj.), spolupodílel se rovněž na překladech španělských a čínských divadelních her. Od roku 1955 až do zákazu činnosti v roce 1970, poté samizdatově a po roce 1989 opět svobodně publikoval v periodikách Ochotnické divadlo (1957–58 zde cyklus Dějiny dramatu v kostce, 1958 cyklus Dějiny českého dramatu v kostce aj.), Lidová demokracie, Host do domu, Divadlo, Divadelní noviny, Národní divadlo informuje, Amatérská scéna (1989–90 zde cyklus Osobnosti současné režie), Scéna, Svět a divadlo, Divadelní revue (2000–06 zde jednotlivé kapitoly z knihy Osudy českého divadla po druhé světové válce), Lidové noviny, Czech and Slovak Theatre. V osmdesátých letech přispíval do samizdatových časopisů Kritický sborník a O divadle (pod pseud. Hynek Vavrda a Vilém Pojkar). Byl rovněž autorem několika úprav a dramatizací rozhlasových her (např. Emil Vachek: Zlá minuta, 1973, režie J. Horčička).

Pro jeho kritickou tvorbu byla příznačná schopnost analyzovat a evokovat divadelní dílo ve všech jeho složkách se zvláštním důrazem na režii a herectví, ideová nekompromisnost a vysoká umělecká náročnost. Syntetického výrazu dosáhlo toto zaměření v publikacích věnovaných režijním a hereckým osobnostem (monografie Otomar Krejča, Dana Medřická, Jiřina Štěpničková, Eduard Cupák) a v časopiseckém cyklu Osobnosti současné režie (Jan Grossman, Jan Kačer, Ivan Rajmont, Alfréd Radok). Kapitoly z dějin českého i světového dramatu a divadla otiskoval Černý již v průběhu padesátých let v časopiseckých cyklech Dějiny dramatu v kostce a Dějiny českého dramatu v kostce. V sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy nemohl psát kritiky, se zabýval sestavováním různých kalendárií a soupisů repertoáru.

V knihovně Divadelního ústavu se nacházejí strojopisy jeho prací Divadlo Anny Sedláčkové (soupis repertoáru, b. d., 70. léta, pod jménem Evy Šormové), Edmond Konrád. Drama – divadlo – dokumentace (1976, pod jménem Vilma Pecharová) a kalendárium Kronika českého divadla 1945–1970. Poválečné čtvrtstoletí českého divadla v datech (1972), které se později stalo jedním z pramenů při sestavování kolektivní práce Česká divadelní kultura 1945–1989 v datech a souvislostech (1995).

Ve své poslední práci z oboru divadelní historie Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945–1955 (Academia 2007) postihl vývoj českého divadla prvního poválečného desetiletí v širších společenských a politických souvislostech. V roce 2008 mu byla udělena Cena F. X. Šaldy za mimořádný kritický, uměnovědný či ediční počin. Porota tak ocenila právě tuto jeho knihu.

Měl syny Michala a Ondřeje a dceru Elišku, několik vnoučat a pravnoučat. Jedním z jeho synů je teatrolog, publicista, překladatel a manažer PhDr. Ondřej Černý (1962), který byl ředitelem Národního divadla v letech 2007-2012. V současnosti je generálním ředitelem Českých center.

Zemřel dnes v časných hodinách v jedné z pražských nemocnic. O jeho úmrtí informoval DN tiskový mluvčí ND Tomáš Staněk.

/Pro i-DN z více veřejných zdrojů zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 20. října 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Jindřich Černý

1. Vladimír Hulec

   

   Pane Henry (tak Vás oslovovala Vaše žena),
   už se nebojím, že až mě jednou převeze Chárón po řece Léthé do údolí smrti, nebudu mít zastání. Je vás tam již hodně, kdo stavěli normy poválečné divadelní kritiky u nás a psaní o moderním divadle, s mnohými jsem se znal. Všichni jste byli – aspoň v osmdesátých a pozdějších letech, kdy jsem měl možnost vás poznávat – otevření diskusím a různým pohledům na divadlo a jeho uchopování. Velkorysí, chápaví, zvídaví. A občas neústupní. Když jste však šli do boje, respektovali jste oponenty. Pídili se po tématech, faktech a zdrojích.
   Za Vámi jsem chodil v posledních dvaceti letech i domů. Byla to setkávání – dokud tu byla, tak i s Vaší ženou – plná dialogů, lidskosti a vzájemného chápání, porozumění. Právě odtud usuzuju, že si ještě budeme mít co říct, až Vás jako otrhaný poutník navštívím mezi vznešenými Bohy na divadelním Olympu.
   Zde jste zanechal neopominutelnou stopu. Vaše analýzy a kritiky v časopise Divadlo šedesátých let a později i naše diskuse a Vaše texty do Divadelních novin a revue Svět a divadlo mne učily o divadle myslet i psát.
   Děkuju Vám.

   20.10.2020 (18.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. DN

   

   Rodina Jindřicha Černého oznámila,
   že vzhledem k vládním opatřením se poslední rozloučení uskuteční v nejužším rodinném kruhu.
   Rodinné parte i parte Národního divadla jsme přidali do původního textu.

   22.10.2020 (14.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ