Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zprávy

    Zemřel Jindřich Gregorini

    Jindřich Gregorini. Foto Tomáš Krist

    Jindřich Gregorini

     28. 12. 1939 – 6. 4. 2019

    Divadelní ekonom, ředitel Divadla na Vinohradech v letech 2000-2012.

    Po maturitě vystudoval produkci na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze a poté pracoval jako ekonom v řadě pražských scén: např. v někdejším Divadle Jiřího Wolkra, Státním divadelním studiu nebo Ústředním loutkovém divadle. Od poloviny 90. let také vyučoval na pražské divadelní i filmové fakultě.

    V roce 1965 nastoupil do Divadla na Vinohradech jako vedoucí provozu a výroby a řadu let zde působil jako náměstek pro provoz a ekonomiku. V roce 2000 se poté stal jeho ředitelem, když ve funkci vystřídal Jiřinu Jiráskovou. Podobně jako ona vedl scénu k návratu k jejím měšťanským kořenům a repertoár sestavoval z divácky úspěšných komedií a lehčích žánrů (rozhovor o dramaturgii Divadla na Vinohradech poskytl Gregorini pro ČT24, záznam zde). Ředitelem byl až do roku 2012, kdy na jeho místo nastoupil někdejší ředitel Divadla Na Fidlovačce, herec a režisér Tomáš Töpfer.

    O jeho úmrtí informovala rodina.

    Parte je převzato z www.divadlonavinohradech.com.

    • Autor:
    • Publikováno: 7. dubna 2019

    Komentáře k článku: Zemřel Jindřich Gregorini

    1. Jan Veselý

      Avatar

      Jindřich Gregorini,
      úžasný člověk a geniální ředitel. Měl jsem tu neskonalou čest pod ním pracovat a radovat se z pojmů DIVADLO, PARTA, PŘÅTELSTVÍ, ÚCTA atd. další hodnoty, které naše divadlo bohužel opustily. Dva příklady. Ve složité osobní finanční situaci mně p. Gregorini pomohl nemalou jednorázovou nevratnou peněžní částkou, z které by se současný ředitel zbláznil. A nezapomenu na kdysi noční situaci, ve které jsem já a ředitel Gregorini řešili pokus o sebevraždu našeho bývalého zaměstnance. Já v jeho bydlišti a na uchu telefon s ředitelem. Vyřešili a nedovedu si představit takovou situaci v dnešní době se současným vedením…..

      MILÝ JINDRO,
      ČEST VAŠÍ PAMÁTCE A VAŠEMU ŽIVOTU PRO DIVADLO I PRO NÁS KOLEM.

      Váš vrátný DnV Jan Veselý

      09.04.2019 (1.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Oldřich Komenda

      Avatar

      Jindru
      jsem poznal v roce 1993, kdy jsme se spolu poprvé setkali a bylo to na přípravném školení ke zkouškám na daňového poradce. Náhodou jsme seděli naproti sobě. Já často a plamenně diskutoval a on jenom naslouchal a nic neříkal. Poslední večer jsme měli rozlučkový večírek a tam jsme se spolu poprvé bavili o životě i o práci a taky se trochu opili, on víc a já míň. Pak jsme si předali kontakt s tím, že si zavoláme, jak se často v takových případech říká a pak už nic dalšího není.
      To bylo v pátek. V pondělí mi v kanceláři zvoní telefon a jedna z tehdejších pracovnic na mě volá, šéfe, volá vás Vinohradské divadlo. Šel jsem k telefonu a představuji se „dobrý den, u telefonu Komenda“. Z druhé strany telefonu se ozývá „nazdar vole“. To byl začátek našeho mnohaletého přátelství a nejenom se mnou, ale s celou mojí rodinou.
      Pokaždé, když mi volal a ptal se mě na názor ohledně účetnictví, daní, politiky nebo něčeho jiného, tak mi potom často říkal, „já jsem věděl, že mě nasereš, ale zavolat jsem ti musel“!!! Když se jednalo o soukromé nebo intimní věci, příp. nějaké kuchtění, tak chtěl k telefonu moji ženu, které říkal žertem „Vlastní sestra másla“. Moje žena se totiž jmenuje Ivanka (Iva) a jak známo „Iva“ je tuk na pečení. Té zase po jejích radách často říkal „kdo ty vlastně jsi a co si o sobě myslíš, že si dovoluješ mi říkat takové věci?!“ Byla to taková naše hra a my jsme si se ženou říkali, že on asi potřebuje znát od někoho, komu věří, jakýkoliv, ale hlavně upřímný názor. V Praze a v jeho postavení zejména to zřejmě fungovalo úplně jinak.
      Když jsme se s ním letos rozloučili naposled, tak to vzpomněl i jeho bráška Bedřich, když seděl s námi u stolu a povídá: „Už nikde nebude ‚co na to řeknou Komendovi‘?!“ Až tehdy nám došlo, jak moc mu záleželo na našem názoru, stejně jako nám záleželo na něm a na jeho nezištném přátelství.
      Jindro, moc nám chybíš a nikdy nezapomeneme, jak jsi nám pomohl v době, kdy jsme to potřebovali nejvíc.

      S úctou
      Olda, Iva, Tom a Peťa Komendovi z Kroměříže

      26.08.2019 (22.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,