Zemřel Jiří Hálek
Foto Miroslav Pokorný
10. 9. 1930 Praha – 18. 12. 2020 Říčany
Divadelní a filmový herec, první angažovaný herec pražského Činoherního klubu (1965), ve kterém strávil valnou většinu své profesní dráhy.
Pražský rodák, rodným jménem Hugo Frischmann, vystudoval DAMU a před kamerou se poprvé objevil ve snímku Křižovatka života (1948). V padesátých letech působil v Městském divadle mladých v Ostravě (dnešní Divadlo Petra Bezruče) a poté sloužil základní vojenskou službu v armádním souboru Vítězná křídla. Po návratu z vojny získal krátké angažmá v Městském oblastním divadle v Mladé Boleslavi, odkud odešel do pražského divadla Paravan.
V roli Outěchové (druhý zleva), ve své asi nejznámější postavě v Činoherním klubu (snímek je z obnovené premiéry z roku 1990, zleva Bronislav Poloczek, J.H., Boleslav Polívka, Ondřej Vetchý a vpředu Nina Divíšková). Foto Miroslav Pokorný
V roce 1965 se stal vůbec prvním hercem angažovaným do nově vznikajícího souboru Činoherního klubu, když jej Ladislav Smoček obsadil do role Rozdena v úvodní inscenaci Piknik. V Činoherním klubu hrál v jednačtyřiceti inscenacích. Připomeňme například jeho Pana Mikulu v Machiavelliho Mandragoře v režii Jiřího Menzela (1965), Vrátného v Bludišti a vdovu Outěchovou vPodivném odpoledni dr. Zvonka Burkeho (1966) – obě v režii Ladislava Smočka, správce chudinského ústavu Zemljanika v Gogolově Revizorovi v režii Jana Kačera (1967), pana Hrdinu v inscenaci Na ostří nože, kterou mu „na tělo“ napsala Alena Vostrá (1968), Simeonova-Piščika v Čechovově Višňovém sadu v režii Jana Kačera (1969), Pepýže ve Smočkově Kosmickém jaru (1970), Panglose v dramatizaci Voltairova Candida v režii Jaroslava Vostrého (1971), Berláka v Gorkého Na dně (1971), Wenzeslause v Lenzově Vychovateli (1972) či Patrona Fortunata v Goldoniho Poprasku na laguně (1973).
Velkou oporou a jistotou byl i v nelehkých letech normalizačních: ztvárnil Knížete K. v Dostojevského Strýčkově snu (1977), Pandolfa v komedii Jaroslava Vostrého Tři v tom (1978), krejčího Adolfa Wormsera, Ředitele věznice a Nádražáka v Zuckmayerově Hejtmanovi z Kopníku (1980), Ferdinanda Hierlingera v Horváthových Povídkách z Vídeňského lesa a Malíře pokojů v Hrabalově Něžném barbarovi (1981), hlavní roli Majora v Örkényho Rodině Tótů v režii Ivo Krobota (1982) či Selsdona Mowbrayho v Bez roucha Michaela Frayna v režii Jiřího Menzela (1986).
V Revizorovi s Jiřím Hrzánem, Josefem Abrhámem, Pavlem Landovským, Vávlavem Kotvou, Josefem Vondráčkem a Františkem Husákem (r. Jan Kačer, 1967). Foto Miloň Novotný
Po listopadu 1989 se vrátil ke svým postavám ve znovu nastudovaných hrách Ladislava Smočka: Vedle toho a byl i nezapomenutelným ruským mužikem Nikitou v Birinského grotesce Mumraj (1991). S jevištěm Činoherního klubu se rozloučil v roce 2002 rolí Šlajse ve Smočkově hře Jednou k ránu.
K jeho filmovým rolím patří především Rozden ve filmové verzi Smočkova Pikniku a Ženich v komedii Jiřího Krejčíka Svatba jako řemen (oba 1967), Franta v Nejlepším věku Jaroslava Papouška (1968), František v Zahradě Jana Švankmajera (1968), Manžel ve Venclíkově Nezvaném hostu (1969), Guvernér v Juráčkově Případu pro začínajícího kata (1969), Učitel ve Vláčilově Pověsti o stříbrné jedli (1973), Morfinista Čaban ve Svobodově Motivu pro vraždu (1974), Ředitel školy v komedii Oldřicha Lipského Marečku, podejte mi pero (1976), Faunův přítel ve Faunově velmi pozdním odpoledni režisérky Věry Chytilové (1983) a Čtvrtečka v Kleinově filmu Dobří holubi se vracejí (1988). V roce 1984 ztvárnil Učitele Lumíra ve dětském filmu Výbuch bude v pět režiséra Josefa Pinkavy, který vznikl podle scénáře Aleny Vostré, a v roce 1985 natočil s Vladimírem Drhou film Mezek, jehož scénář pro něj napsala jeho manželka Irena Charvátová. V devadesátých letech dostával příležitost především v televizních inscenacích a seriálech. Naposledy si zahrál v seriálu Černá sanitka (2008).
K nejvýraznějším rozhlasovým rolím patří Podkolatov z Gogolovy Ženitby (1982), Malý trosečník v Mrožkově grotesce Na širém moři (1990), Fotbalový rozhodčí v Kischonově Ofsajdu (1995) či Kohout v rozhlasové adaptaci Mrožkovy hry Kohout, lišák a já (1997).
Zemřel po dlouhé nemoci. O jeho úmrtí informoval na svých webových stránkách pražský Činoherní klub (zde).
/Pro i-DN z více zdrojů připravili ane a hul/
Komentáře k článku: Zemřel Jiří Hálek
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
DN
Poslední rozloučení
se uskuteční v úterý 29. prosince od 10:20 v Nové obřadní síni v Praze na Olšanech.
(Chybou Pohřební služby je na smutečním oznámení špatně uveden čas obřadu. Obřad začíná – jak zde uvedeno – už v 10.20 hodin)
23.12.2020 (21.09), , Trvalý odkaz komentáře,