Divadelní noviny > Zprávy

Zemřel Jiří Kostúr

Jiří Kostúr

8. 9. 1942 Praha – 24. 10. 2023 Francie

Básník, prozaik a novinář, bývalý redaktor samizdatového časopisu Vokno.

Matka byla Češka, otec Slovák. Vyučil se soustružníkem v Praze-Vysočanech, pracoval v pražském ČKD Sokolovo, odkud ho vyhodili, když přestal chodit do školy. Poté přešel do ČKD Stalingrad.

Životními univerzitami mu bylo vojenské vězení ve slovenském Sabinově, kde si odpykával třináct měsíců za krádež auta, a posléze civilní vězení na Pankráci, kde strávil čtyři měsíce proto, že neoznámil úmysl vykrást se spoluvězni muniční sklad a utéct přes hranice. Po neúspěšných zkouškách na Střední odbornou školu výtvarnou, tzv. Hollarku, si vydělával jako topič, dřevorubec či kočí. Přitom psal.

Přesídlil na Mostecko. Uvolněné poměry po pražském jaru 1968 mu umožnily získat na půl roku výjezdní doložku do Francie, kam odjel za malířem Miloslavem Mouchou. Na živobytí si vydělával na pile v Alsasku. Po mnichovském setkání s Josefem Jedličkou a Ivanem Divišem rozepisoval Divišovy básně, které vycházely v zahraničí. V roce 1973 díky redaktorovi Josefu Volákovi a spisovateli Miroslavu Florianovi oficiálně vydal sbírku přírodní lyriky Roční doby (Severočeské nakladatelství, Liberec).

Za svého působení v Mostě (vydělával si jako závozník ČKD Prunéřov a později řidič OÚNZ Most) a v nedalekém Lomu se seznámil s undergroundovou komunitou. Brzy se stal jedním z dvanácti podílníků statku v Nové Vísce. Tam také spolu s Františkem Stárkem alias Čuňasem stál v roce 1979 u zrodu samizdatového časopisu Vokno, kam psal články o kultuře a ekologii a který pomáhal tisknout. Chartu 77 podepsal v dubnu 1981. Na podzim – 10. listopadu – téhož roku StB uspořádala velký zátah na redakci a spolupracovníky Vokna a časopis na nějakou dobu skončil. Zatčeni a později k různým trestům odsouzeni byli František Stárek, Ivan Jirous, Michal Hýbek a Jiří Fryc. Kostúr sice obžalován nebyl, ale jako „závadovou osobu“ ho postihly četné výslechy a sledování. Spolu s undergroundovou komunitou byl na konci roku 1980 vystěhován ze statku v Nové Vísce a později musel s rodinou opustit i pronajatou faru v Rejšicích. /Více zde./

O svých zážitcích z dob undergroundu napsal povídkovou knihu Satori v Praze (Pragma, 1993, druhé vydání vlastním nákladem letos), komentáře k dochovaným třísetstránkovým záznamům Státní bezpečnosti o své osobě shrnul v knize Dobrý práskač Švejk (vlastním nákladem, 2013). Spolu s Františkem Čunasem Stárkem vydal knihu rozhovorů a textů, které vznikaly na venkovských usedlostech, tzv. barácích, v nichž sídlil od šedesátých let český underground a z nichž se často stala významná centra „druhé kultury“ Baráky. Souostroví svobody (Pulchra 2010). Dále vydal (vedle Ročních dob z r. 1973) básnické sbírky Lesní hovory (TORST, 2000) a Stařec a láska (vlastním nákladem, 2015), sbírku povídek z normalizačních dob Povídky ze zadní kapsy (vl. nákladem, 2018) a řadu cestopisných knih (většinou formou e-knih), kde popisoval své zážitky z putování po celém světě. /Více zde./

Žil v Křemži v jižních Čechách, živil se jako farmář, chovatel koní a dřevorubec.

Zemřel při jím nezaviněné autonehodě ve Francii. Vracel se autem sám z Maroka a ve Francii se mu porouchalo auto na dálnici. Zajel do odstavného pruhu a když vylezl z auta, tak ho smetl kamión. O úmrtí napsal na svůj FB profil Vladimír Lábus Drápal /zde/, konkrétní informace jsme získali od jeho přátel z okruhu Vokna.

Oficiální pohřeb nebude, čeká se na převezení ostatků do Čech a pak se kubde konat rozloučení přátel v Pošumaví, kde bydlel. Až se bude vědět přesné datum a místo, zveřejníme je.

/Pro iDN z více zdrojů zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 24. října 2023

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Jiří Kostúr

1. M

   

   Zřejmě se Divadelní noviny brzy přejmenují na Černá kronika … každý den „čerstvá“ zpráva, kdo umřel dnes …

   26.10.2023 (14.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Vladimír Hulec

   

   Nekrology
   považujeme za veřejnou službu, kterou jsme povinováni české kulturní veřejnosti i – pokud jde o osobnosti české a slovenské kultury – zesnulým a jejich blízkým. Patří k nejsledovanějším na našem webu.

   26.10.2023 (14.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. Alexandr Kobranov

   

   Je to správně?
   „Miroslav Skalák alias Šimako“… Měl jsem za to, že Šimako je Jaroslav Chnápek. Skalák je Miroslav Skalický.
   Nevím, jak jste to mysleli…

   26.10.2023 (19.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

4. Vladimír Hulec

   

   Pane Kobranove,
   máte pravdu. Informaci jsme přebrali z dokumentu Paměti národa – zde: https://www.pametnaroda.cz/cs/kostur-jiri-1942, resp. zde: https://www.pametnaroda.cz/cs/kostur-jiri-20141023-0 – kapitola Velký zátah na Vokno/.
   Jak jsem ale nyní dohledával, Jiří Kostúr se ve svém rozhovoru pro Paměť národa mýlí, 10. listopadu 1981 byli při zátahu na redakci časopisu Vokno zatčeni a později odsouzeni spolu s Františkem „Čuňasem“ Stárkem a Ivanem „Magorem“ Jirousem ještě kameraman Michal Hýbek a hudebník Jiří „Picek“ Fryc (někde psán Fric či dokonce Frič, člen skupin Syntax a Uměla hmota a zakladatel skupiny Bílé světlo). Co se týká přezdívek, je to zřejmě obdobná Kostúrova nepřesnost.
   Informace jsme na Váš popud v nekrologu opravili a upřesnili.
   Děkujeme za upozornění.

   27.10.2023 (12.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ