Dětství prožil v Písku. Vystudoval muzikologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a už od dob svých studií hojně publikoval. V poměrně krátkém čase vystřídal řadu pracovišť a zaměstnání spojených s hudbou, a získal tak velký přehled o zákonitostech hudebního života. Působil v Českém hudebním fondu, poté jako hudební odborník ve významných funkcích v Československé televizi. Během pražského jara se v roce 1969 stal šéfredaktorem hudebního vysílání Československé televize, odkud byl následně z politických důvodů propuštěn. Poté střídal různé profese a věnoval se psaní knih, které vycházely pod záštitou jeho kolegů z oboru.
S mnaželkou (1949). FOTO archiv Paměť národa
Působil pak jako dramaturg v nově založeném Východočeském státním komorním orchestru (dnešní Komorní filharmonie) v Pardubicích (šéfem tam byl v té době dirigent Libor Pešek). Další léta strávil v hudebním oddělení Divadelního ústavu.
Po listopadu 1989 se vrátil do televize. Stal se na krátký čas také ředitelem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha. Souběžně se stále věnoval i popularizaci vážné hudby, hudební kritice a publicistice. Napsal několik knih – např. Sonáta o hudbě, Kudy chodí hudba, Setkání s hudbou, Výpravy proti času, Rozcuchaná hudba.
Osmdesátá léta. FOTO archiv Paměť národa
Svůj široký kulturní rozhled, bohaté vědomosti o klasické hudbě, mistrné vypravěčství a schopnost poutavým a odlehčeným způsobem hovořit na zajímavá hudební i nehudební témata uplatnil i v jednom z pravidelných pořadů rádia Classic Praha, pro který si do hudební znělky vybral hudbu svého milovaného Leoše Janáčka. S humorem sobě vlastním – co jiného než Pilky z Lašských tanců.
Poslední rozloučení se uskutečnilo 23. července v 11 hodin v bazilice svatých Petra a Pavla na pražském Vyšehradě.
