Zemřel Jiří Tomek
FOTO archiv MDB
Jiří Tomek
17. 2. 1931 Třebíč – 29. 8. 2013 Brno
Brněnský herec, pedagog a dabér, držitel Ceny Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu (1998).
Narodil se v Třebíči, ale vyrůstal v brněnské čtvrti Židenice. Herectví vystudoval na brněnské JAMU (1953). Mezi jeho spolužáky patřili například Vladimír Menšík, Leopold Franc nebo Lubomír Kostelka. Na JAMU se později vrátil jako pedagog, když zde od roku 1986 učil patnáct let herectví.
Své první profesionálního angažmá získal ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (1953-1954), kde pohostinsky vystupoval již za studií. Potom musel absolvovat dvouletou základní vojenskou službu. Po vojně (1956) nastoupil do Divadla bratří Mrštíků v Brně (dnešní Městské divadlo Brno), kde s krátkou přestávkou působil až do své smrti. V letech 1966-1967 byl krátce v angažmá v Divadle E. F. Buriana v Praze a ve Státním divadle v Brně (dnešní ND Brno). Pak se ale vrátil do Divadla bratří Mrštíků. Na tomto jevišti ztvárnil desítky rolí domácího i světového repertoáru. Jeho doménou byly především komediální postavy (Veselé paničky windsorské, Dalskabáty, Lumpacivagabundus, Slaměný klobouk), zajímavým způsobem ale dokázal podat i menší dramatické postavy (Milenci z Kiosku, Návštěva staré dámy). Výjimečné velké příležitosti dostal jako doktor Galén v Čapkově Bílé nemoci (1975) a především jako Tartuffe v Molièrově stejnojmenné komedii (1980). Tartuffe byl podle profesora Zdeňka Srny vyvrcholením hereckého umu Jiřího Tomka: Žádné obligátní zosobnění samotného zla a pragmatického pokrytectví lepšího původu či podvodníka velkého stylu, nýbrž ztvárnění malého, nanejvýš důvěrně známého, a o to víc nebezpečného asociálního „darebáčka“.
Tomek disponoval také velkým hudebním nadáním. Svou schopnost ovládat několik hudebních nástrojů uplatnil v muzikálovém repertoáru (Divotvorný hrnec, Muž z kraje La Macha, Třígrošová opera), díky čemuž i ve vysokém věku účinkoval v muzikálových inscenacích MDB My Fair Lady ze Zelňáku (prem. 10. 9. 1999) a Koločava (prem. 7. 9. 2001). Poslední rolí, kterou nastudoval, byl Melvil v tragédii Marie Stuartovna režiséra Zdeňka Černína (prem. 11. 3. 2006). Za herecký vklad Městskému divadlu Brno se mu dostalo cti jako prvnímu zvěčnit otisk své dlaně na chodníku slávy před divadlem. První kachle s otiskem dostali v roce 1995 jako výraz poděkování za celoživotní přínos brněnskému divadlu právě on a jeho kolegyně Zdena Herfortová. Je mi moc smutno z toho, že po odchodech Ladi Lakomého, Jardy Dufka, Erika Parduse a Karla Janského odchází s Jirkou Tomkem další člen silné brněnské herecké generace, komentovala jeho smrt Herfortová.
Jako Pán domu v Lermontovově Maškarádě v režii Petra Kracíka (prem. 23. 10. 2004). FOTO JEF KRATOCHVIL
Hrál i ve filmu. První zkušenost získal v době svého krátkého pražského angažmá, kdy se objevil ve filmu Anděl blažené smrti (1966). V brněnském televizním studiu pak ztvárnil hlavní roli v inscenaci Jaroslava Horana podle Kunderovy povídky Já, truchlivý Bůh (1967), kde si zahrál spolu s Milošem Kopeckým (v pozdějším filmu jeho roli převzal Pavel Landovský). Zajímavou příležitost dostal ve dvou umělecky hodnotných filmech přelomu 60. a 70. let. Ve filmu Vojtěcha Jasného Všichni dobčí rodáci (1968) si zahrál roli Máčaly, regionálního politika s amorálním kreditem. Druhým snímkem bylo v pesimistické venkovské drama Václava Gajera Kateřina a její děti (1970). V sedmdesátých letech stál před filmovou kamerou jen výjimečně, točil spíše pro televizi, převážně v Brně. Podstatně více příležitostí dostal v následující dekádě, v 80. letech hrál v řadě filmů určených dětským divákům (Kopretiny pro zámeckou paní, 1981; Malý velký hokejista, 1982; Pohlaď kočce uši, 1985; Jsi falešný hráč, 1986; Hurá za ním, 1988). Jen výjimečně vytvořil středně velké role ve snímcích ze současnosti, například v hořké komedii Jako jed (1985). V průběhu osmdesátých let hrál v bezmála dvaceti filmech, ale na druhou stranu se v této době vůbec neobjevoval před televizní kamerou. Spolupráci s televizí obnovil v 90. letech, kdy hrál opět především v produkci brněnského televizního studia. Méně častěji se již objevoval ve filmu. Za zmínku stojí jeho nevelké role v pohádkách Císařovy nové šaty (1994), Pták Ohnivák (1997) a Jezerní královna (1998). Jeho poslední filmovou rolí byla postava osamělého vesnického staříka v nízkorozpočtovém filmu Davida Beránka 24 (2001).
Mezi jeho další významné aktivity patřilo působení v rozhlase, s nímž spolupracoval od roku 1947. Neméně důležitá byla jeho práce pro dabing. Namluvil okolo sedmi stovek zahraničních filmů a seriálů. Mezi osobnosti, které daboval, patřili herci Spencer Tracy, Richard Burton, Bourvil nebo Peter Sellers, v pozdějších letech proslul jako dabér hlavní postavy Tlusťocha v kriminalistickém seriálu Jake a tlusťoch (Jake and the Fatman).
Za celoživotní mistrovství v dabingu obdržel v roce 1998 Cenu Františka Filipovského. Řadu let působil také jako pedagog na brněnské JAMU, kde jako odborný asistent přednášel hereckou výchovu.
Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla herečka Vlasta Fialová (1928-1998), s níž měl jednoho syna. Podruhé se oženil s herečkou Jiřinou Prokšovou. Podlehl dlouhé těžké nemoci.
/Z více zdrojů pro i-DN zpracoval hul/
Poslední rozloučení se uskuteční 5. září od 10:30 na Činoherní scéně Městského divadla Brno. Tento akt, stejně jako následný obřad v síni v Jihlavské ulici ve 14:45, bude přístupný nejširší veřejnosti.
Komentáře k článku: Zemřel Jiří Tomek
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
