Divadelní noviny > Zprávy

Zemřel Jiří Valenta

Jiří Valenta

1. 9. 1927 Mladá Boleslav – 12. 5. 2019 Liberec

Dramaturg, novinář, historik amatérského divadla, ředitel Informačního a poradenského střediska pro místní kulturu a sběratel malovaných opon.

Narodil se do rodiny venkovských učitelů – ze vsi Dolní Stakory, kde bydleli, odvezl maminku místní sedlák volským potahem do porodnice v Mladé Boleslavi, jak Divadelním novinám sdělila Valentova dcera Markéta Tallerová. Odtud jisté zmatení o místě narození, v rodném listě je zapsána Mladá Boleslav.

Rodiče v té době vedli kulturní život obce, učili hrát děti na housle, tatínek byl režisérem místního ochotnického souboru a maminka režírovala děti (napsala pro ně dokonce pohádku Šumařovy housle). I Jiří Valenta hrál jako chlapec v těchto ochotnických představeních a o pár let později již režíroval Dykovu hru Ondřej a drak. V době německé okupace studoval gymnázium v Mladé Boleslavi a půl roku před skončením války byl povolán k totálnímu nasazení v jednotkách Technische Nothilfe.

Po válce jako sedmnáctiletý začal nesouhlasit s otcovými zastaralými režijními postupy, a tak jej pro jeho zápal Ústřední matice divadelních ochotníků vyslala na festival Jiráskův Hronov. Tam se setkal s doktorkou Rektorisovou, pozdější rektorkou Akademie múzických umění v Praze, která jej motivovala ke studiu dramaturgie na Divadelní fakultě pod vedením profesorů Františka Götze a Jana Kopeckého. Už při škole se projevil jeho organizační talent a stal se vedoucím Lidového souboru konzervatoře a AMU. Ještě před dokončením studia pak dostal (mimo jiné i pro své tehdejší komunistické přesvědčení) nabídku stát se dramaturgem Krajského oblastního divadla v Hradci Králové a Trutnově, kterou přijal a dramaturgicky spolupracoval např. na první inscenaci, kterou zde režíroval Oldřich Daněk. Ve stejné době byl zvolen také předsedou Krajského poradního sboru pro divadlo v Hradci Králové, v obou funkcích byl však brzy nahrazen schopnějšími nástupci a sám začal pracovat jako recenzent a vedoucí kulturní rubriky novin Pochodeň, organizoval společná letní vystoupení profesionálních umělců se studenty a ochotníky pro vesnice a stal se zaměstnancem komunistického výboru Československa.

V padesátých letech byl ze strany vyloučen kvůli rozvodu, později byl ovšem znovu přijat. Stal se zaměstnancem Osvětového ústavu a spolu s Františkem Pavlíčkem členem skupiny pracovníků ÚVKSČ za vedení literárního historika a vydavatele periodika Pramen Karla Kostrouna, která si dala za cíl rozvrátit stranu zevnitř, a to mimo jiné distribucí informací ze zahraničí, určených pouze pro komunistické špičky. Tak Jiří Valenta na okresní konferenci KSČ zcela paradoxně obhajoval obsah prohlášení Dva tisíce slov. V šedesátých letech vedl divadelní oddělení Ústředního domu lidové umělecké tvořivosti, organizoval výrazné změny v průběhu Jiráskových Hronovů, byl iniciátorem tvorby sítě poradních sborů a předsedou redakční rady časopisu Ochotnické divadlo. Po okupaci v roce 1968 však zůstal bez práce. Stal se prodavačem jízdenek v tramvaji a později řidičem, po havárii získal zaměstnání v Komorním divadle a později v Rokoku jako kulisák, kde strávil za normalizace celých patnáct let. Své umělecké ambice si přitom vybíjel na chatě v Senohrabech, kde organizoval „tematická“ setkávání amatérských souborů, např. tzv. Senohrabská strašidla.

Později se začal věnovat amatérskému divadlu coby historik: napsal publikace o venkovské kultuře a českém amatérském divadle (Cesty českého amatérského divadla, Místopis českého amatérského divadla, Bibliografie českého amatérského divadla) a díky svému organizačnímu talentu získal ke spolupráci mnoho zasloužilých ochotníků. Stal se rovněž prvním polistopadovým ředitelem Informačního a poradenského střediska pro místní kulturu, současného NIPOS. Jeho moderní koncepci pomáhal prosadit např. realizací Databáze českého amatérského divadla, jež je od roku 2005 i v evropském kontextu ojedinělým a hojně navštěvovaným internetovým portálem. Kvůli srdečním problém však místo ředitele opustil a nadále působil jako redaktor Místní kultury. Byl autorem nápadu vybudovat Muzeum českého amatérského divadla v Miletíně a pomáhal též se sběrem malovaných kulis a rekvizit. Ve sběratelství poté pokračoval ve spolupráci s Divadelním ústavem, tentokrát se zaměřil na malované divadelní opony a díky grantu z Norských fondů vydal v roce 2010 krásnou, výtvarně pojatou knihu s množstvím reprodukcí Malované opony divadel českých zemí. Kniha inspirovala sedm dílů televizního seriálu Malované opony českých divadel (2011), k němuž také napsal scénář.

O úmrtí informoval Divadelní noviny Valentův zeť, designér Martin Taller, který dal v roce 2006 výtvarnou podobu vernisáži miletínského muzea a je rovněž autorem Valentova portrétu, na němž se vznáší jako Pánbůh nad oblaky. Podle Tallera zemřel Jiří Valenta uprostřed rodiny, dva dny před smrtí natíral plot… Je pohřben v obci Dolní Stakory.

• Autor: DN
• Publikováno: 19. června 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Jiří Valenta

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ