Divadelní noviny > Zprávy

Zemřel Josef Somr

Josef Somr

15. 4. 1934 Vracov – 16. 10. 2022 Nová Ves pod Pleší

Herec. Jedna z největších osobností českého divadla, filmu a rozhlasu posledních šedesáti let. Většinu divadelní kariéry strávil v pražském Činoherním klubu a v Národním divadle.

Narodil se jihomoravské obci Vracov u Kyjova jako prostřední ze tří bratrů. Rodiče měli malé hospodářství , kde od útlého dětství musel pomáhat. Otec, původní profesí truhlář, pracoval na dráze a postupně prošel mnoha profesemi, až se stal výpravčím. Jeho syn se tak mohl důvěrně seznámit s prací ve skladišti, depu i ve stanici. Tyto zkušenosti se mu později hodily při natáčení jeho asi nejslavnějšího filmu Ostře sledované vlaky (1966). Do svých čtrnácti let byl ostatně přesvědčen, že půjde v otcových stopách a stane se železničářem. Jenže po příchodu na kyjovské gymnázium zjistil, že nemá nadání na technické předměty a rozhodl se pro hereckou dráhu.

V roce 1956 absolvoval brněnskou JAMU, dva roky hrál v Českém Těšíně, tři roky v brněnském Divadle bratří Mrštíků a čtyři roky ve Východočeském divadle v Pardubicích (1961 – 1965 – více zde). V roce 1965 se stal členem pražského Činoherního klubu /více zde/, odkud v srpnu 1978 přešel – na popud Miroslava Macháčka – do činohry pražského Národního divadla, kde se stal jedním z pilířů souboru. Působil zde až do roku 2001, kdy – znechucený nekoncepčností režie a dramaturgie – angažmá ukončil /více zde/.

V divadle, ve filmu i v televizi ztvárnil desítky postav. Před filmovou kamerou debutoval v roce 1964 epizodní rolí lékaře ve snímku Jána Kadára a Elmara Klose Obžalovaný. O dva roky později vytvořil nezapomenutelnou roli přednosty stanice v již zmíněném oskarovém snímku Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky. Úspěch filmu znamenal průnik mezi českou hereckou elitu. V následujících letech byl pokládán za jednoho z nejlepších psychologických herců na našem teritoriu, se schopností zahrát komplikované, vnitřními rozpory rozdírané charaktery. Jeho specialitou byli nejrůznější slaboši, intrikáni a hochštapleři, obecně nesympatické postavy.

V šedesátých letech si zahrál v několika kvalitních filmech, jako byla Soukromá vichřice, Údolí včel nebo Smuteční slavnost. Nejoceňovanější byl jeho výkon ve filmové adaptaci Kunderova románu Žert (r. Jaromil Jireš, 1968), kde ztvárnil hlavní roli Ludvíka Jahna. V roce 1974 získal zajímavou hereckou příležitost v televizním seriálu Byl jednou jeden dům, kde si zahrál nespokojeného trafikanta Soumara. O rok později zazářil v komické roli přísného učitele ve snímku Páni kluci. Později se objevil v pohádkách Deváté srdce a Tři veteráni, v komediích Pozor, vizita! či Slavnosti sněženek nebo v dramatu z prostředí protialkoholní léčebny Dobří holubi se vracejí. V devadesátých letech si zahrál hospodského v Černých baronech, nicméně podstatně větší možnosti mu v té době dávala Česká televize. Naposledy se objevil před kamerou ve filmu Jak básníci čekají na zázrak v roce 2016.

Namluvil řadu filmových a televizních dokumentů a nezanedbával ani práci v dabingu. Namluvil večerníčky jako Bubáci a hastrmani, v animované verzi Švejka hovoří jeho hlasem Bretschneider, podílel se na rozhlasovém cyklu Pohádky tisíce a jedné noci, daboval zahraniční díla od Supermana po seriál Jistě, pane ministře a načetl řadu audioknih. /Více o jeho filmových a televizních rolích zde./

V roce 1987 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Za roli Pana Františka v Hrubínově Romanci pro křídlovku (režie Ivo Krobot) na prknech Národního divadla získal Cenu Thálie pro rok 1997. V roce 2001 převzal druhou – spolu s Blankou Bohdanovou – za herecký duet v inscenaci pražského Divadla Viola The Gin Game (režie Lída Engelová, prem. 20. 3. 2001). V roce 2005 obdržel z rukou prezidenta republiky Václava Klause za svou celoživotní práci medaili Za zásluhy. V roce 2012 získal Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii a o dva roky později – 29. března 2014 – mu byla udělena Cena Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. V roce 2017 s ním režisérka Alena Činčerová natočila pro Českou televizi profil v rámci cyklu Fero Feniče Gen (zde).

V roce 2002 ho postihl akutní zánět slinivky, který vedl k náročné operaci a v následujících letech omezil jeho pracovní nasazení. Přesto nadále v divadlech aspoň hostoval (především ve Viole) a pracoval i pro televizi a rozhlas. V posledních letech byl kvůli dýchacím problémům několikrát hospitalizován ve Všeobecné fakultní nemocnici na Karlově náměstí v Praze. Poslední dny svého života strávil v sanatorii Na Pleši.

Jeho dlouholetou partnerkou byla herečka Zuzana Šavrdová (1945 – 2011). Po její smrti se o něj starala paní Alena, již si v roce 2012 vzal a jež dnes oznámila jeho úmrtí. Zemřel v Nemocnici Na Pleši, kde byl nedávno hospitalizován s dýchacími problémy.

/Pro i-DN připravil a zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 16. října 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Josef Somr

1. Pavel Pešek

   

   Pan Josef Somr…
   ztvárnil mnoho nezapomenutelného. K nejmilovanějším patří pro mne první radní Bušek v Macháčkových Našich furiantech. Dnes večer si je znovu pustím a budu se smát a trochu i plakat zároveň…
   (V Kunderově/Jirešově Žertu jde patrně o postavu Ludvíka Jahna, nikoli Jakla, jak uváděno v článku.)

   16.10.2022 (18.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Vladimír Hulec

   

   Máte pravdu,
   opraveno. Děkujeme za upozornění.

   Co se týká pana Somra,
   z mého pohledu a divácké zkušenosti, ty nejlepší, nejsilnější role ztvárnil v Činoherním klubu (zapomíná se například na inscenaci Miroslava Macháčka Ten, který dostává políčky, kde ztvárnil titulní roli) a vždy mne mrzelo, že odešel do Národního divadla, kde se jeho víceméně niterné, autentické, osobnostní herectví, komunikující s diváky spíše na malých scénách nepatrnými gesty, akcemi či změnami výrazu než v obrovském prostoru, v mnohém rozplynulo. Ostatně to dokázaly i jeho pozdější role v Divadle Viola. Byl to velký herec a věčná škoda, že nám do DN nikdy neposkytl velký rozhovor, ani nepřipravil paměti, o které jsme léta stáli.

   16.10.2022 (20.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. DN

   

   Poslední rozloučení
   se koná ve středu 26. října od 14.00 ve velké obřadní síni strašnického krematoria v Praze. V pondělí to sdělil mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk.

   19.10.2022 (11.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ