Divadelní noviny > Kontext Zprávy
Zemřel Karel Malich
Foto Wiki
18. 10. 1924 Holice – 24. 10. 2019
Sochař, malíř a grafik. Novátor abstraktního umění se do výtvarného světa zapsal především jako autor typických drátěných plastik.
Mezi roky 1945 a 1950 studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy (pod vedením Cyrila Boudy, Martina Salcmana, Karla Lidického, Františka Kovárny). Od roku 1950 do roku 1953 se dále vzdělával na Akademii Výtvarného umění pod vedením profesora Vladimíra Silovského. Zabýval se krajinomalbou, sochařstvím, prací s plexisklem, prací s dráty a kresbou pastelem.
V letech 1958–1973 byl členem tvůrčí skupiny Proměna, kterou založil se svými spolužáky z pedagogické fakulty Milanem Albichem, Miroslavem Radou a s fotografem Janem Šplíchalem. Současně členem skupiny SČUG Hollar a od roku 1963 byl i členem Skupiny Křižovatka.
V roce 1994 na své retrospektivní výstavě v Jízdárně Pražského hradu. Foto archiv
Vystavoval v desítkách prestižních institucí, například v pařížském Centre Georges Pompidou, berlínské galerii Martin-Gropius-Bau, v Ludwig Museu v německé Koblenzi či v newyorském Guggenheimově muzeu a Muzeu moderního umění. V roce 1970 reprezentoval Československo na Benátském bienále. Jeho retrospektivu v roce 1994 na Pražském hradě navštívilo přes 33 tisíc diváků. Roku 1995 byl výběr z jeho pastelů a drátěných objektů vystaven v československém pavilonu na bienále v Benátkách, potom na samostatné výstavě v rakouském Kunsthalle Krems a v německém Muzeu Fridericiatum v Kasselu. Roku 2002 opět vystavoval v Paříži. Tentokrát to byla samostatná výstava s názvem Contrastes Karel Malich, pořádaná v Chapelle Saint – Louis de la Salpetriere. Od roku 2004, u příležitosti jeho životního jubile, se konalo mnoho jeho výstav po celé České republice (Východočeská galerie v Pardubicích, Galerie Benedikta Rejta v Lounech a Galerie hlavního města Prahy.
Z retrospektivní výstavy v pražském Muzeu Kampa na jaře 2016. Foto archiv Muzea Kampa
Jeho dílo se vyznačuje neobvyklou citlivostí pro zobrazování energií a sil v přírodě. Kráčel krajinou a divil se a tento dávný údiv byl stále znovu prožívanou inspirací. „Nad naší zahradou, pod těma kopcema vede trať. Byly tam holý koleje, který se v létě rozpálily, a nad nimi se chvělo světlo. Kopec odtržený od krajiny, vyprávěl Malich v rozhovoru s básníkem Miloslavem Topinkou, který je obsažen v Topinkově knize Hadí kámen.
Revolucí v Malichově prožívání světa se stal objev, který zachytil v drátěné plastice Ještě jedno pivo? z roku 1976, kde poprvé využil drátu, aby zaklenul prostor a naznačil vztahy mezi bytostí a skutečností, ve kterých se sice všichni nacházíme, ale které málokdo zakouší vědomě.
Ještě jeno pivo? (1976, drát, sololit, barva, 88 x 102 x 75cm , Galerie Zdeněk Sklenář, Praha). Foto Karel Srp
Malich ten okamžik ve své knize Přišedší odjinud popsal takto: Přišel jsem na to v hospodě, kreslil jsem a všiml si, že nevidím celé tělo, ale jen část rukou, hrudní koš, kolena, a přemýšlel jsem, jak je možné odhadnout, jak daleko od kolenou krk je a podobně. Vnímal jsem, co jsem já, co vidím pod jakým úhlem, a na to, co jsem ze svého místa vidět nemohl, jsem použil dráty, abych vyjádřil, že to nebylo hmotné. (…) Věděl jsem, že tam něco je, ale že to nemůžu vidět. Když jsem se podíval, abych zjistil, co tam je, zmizely mi kolena a celé tělo, dělo se to při každém ohlédnutí. Prozkoumal jsem všechno až k nejmenším drobnostem a uvědomil si, že najednou vidím části všeho, píše.
Jeho drátěné plastiky, reliéfy, objekty a pastely vyjevují právě toto nové vidění. Tak jako v pohledu dovnitř se rozpouští tělo, mohou se rozpustit i vnější předměty: kopec v horkém létě, les zalívaný světlem, poutníci měnící se v chuchvalce energií. Na co nás upomínají? Na vlasy, zakroucené chloupky pohlaví usídlené v křivkách klínu, ulity ušního boltce, vodní řasy v proudu, brouky zlatohlávky, zákruty pěšin a rozcestí, na zkroucené větve stromů oproti klenutému nebi, na plující mraky.
Z loňské výstavy Malichových děl v pražské Galerii Zdeněk Sklenář. Foto Martin Polák
V roce 2007 získal za výtvarné umění a architekturu Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla, hudby a výtvarného umění a architektury. Spolu s ním ji tehdy obdrželi Jan Antonín Pitínský (divadlo) a Jiří Kout (hudba).
O jeho úmrtí informovala veřejnost Nikola Bukajová z Galerie Zdeněk Sklenář, která Malicha dlouhodobě zastupovala.
/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřel Karel Malich
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
