Zemřel Karel Semerád
FOTO archiv MD Zlín
Karel Semerád
28. 4. 1937 Blatná – 30. 11. 2015 Zlín
Herec, režisér a spisovatel, dlouholetý člen Městského divadla Zlín.
Vystudoval Střední zemědělskou školu v Kadani (maturita 1956) a poté pracoval jako instruktor pro jednotná zemědělská družstva na Okresním národním výboru v Mariánských Lázních (do 1960). Během vojenské služby (1957–59) byl knihovníkem. Od 1961 se věnoval divadelní práci: nejprve jako loutkoherec ve Východočeském loutkovém divadle v Hradci Králové, poté získal angažmá v plzeňském Divadle Alfa (1962–63) a v Divadle pohraniční stráže v Chebu (1963–67). Od konce 1967 působil ve Zlíně jako herec a režisér Městského divadla (do 1990 Divadlo pracujících) jak na jeho hlavní scéně, tak na scéně Divadélka v klubu, pro kterou napsal i scénáře, adaptace (Hrabal, Šamberk, Bass, Klicpera, Cami…) a původní hry. V Městském divadle Zlín ztvárnil na 120 rolí, režíroval zde 50 inscenací a je autorem 9 her, které byly uvedeny na komorní scéně v Divadélku v klubu.
Jako host režíroval řadu inscenací i v dalších divadlech (mj. v Severomoravském divadle Šumperk – legendární se v jeho adaptaci i režii s minimalistickým obsazením stala tamní inscenace Mam’zelle Nitouche s Bohdanou Pavlíkovou, Vladimírem T. Gottwaldem, Petrem Komínkem…). Věnoval se i tvorbě pro děti (Čau, pohádko, jevištní debut Kocour v polobotkách, Popelka) a rád a často spolupracoval s amatérskými divadly. Z jeho filmových scénářů byl realizován příběh o dívce z dětského domova Jemné umění obrany (1987, režie Jana Semschová). Je autorem novely z prostředí psychiatrie Mezi magory domov můj.
/Z více zdrojů zpracoval hul/
FOTO archiv FdB
Nekrolog MD Zlín:
Tragické události většinou přicházejí náhle a zaskakují nás svou neúprosností.Tak nás zastihla i zpráva o úmrtí pana Karla Semeráda, dlouholetého člena hereckého souboru zlínského divadla i neopominutelného režiséra řady inscenací na všech scénách zlínského divadla, jakož i autora několika divadelních her. Jeho smrt nás zasáhla bolestně. Bylo známo, že se Karel Semerád už delší dobu potýká s krutými zdravotními potížemi, kterým statečně vzdoroval několik roků. Snad mu smutná skutečnost přinesla tedy konečně úlevu a zasloužený pokoj, jeho odchod však tímto konstatováním není o nic méně tíživý.
Na Karla Semeráda se nedá nevzpomenout jako na výraznou hereckou osobnost. Do zlínského angažmá nastoupil v roce 1968. V době, kdy působil na zlínském jevišti v herecké profesi, byl nepřehlédnutelný. Upoutával vždy osobitým hlasovým zabarvením i charakteristickým, plastickým a dynamickým projevem. Měl rozsáhlý výrazový rejstřík, obsáhnul role vyžadující velký, dramatický rozměr. Mimo to byl obdařen jedinečným smyslem pro humor, takže disponoval obdivuhodnými komediálními schopnostmi. Měl dar přirozenosti a spontaneity, proto se u diváků těšil značné oblibě. V mládí se mu přezdívalo „zlínský Mastroianni“. Jeho osobnost na scéně poutala nezaměnitelným charismatem.
Mezi jeho výrazné herecké kreace patří například titulní role Oidipa v Sofoklově Vladaři Oidipovi (1974), Pantaleon Vocilka v Tylově Strakonickém dudákovi (1975), znovu titulní role Nikoly v Olbrachtově Nikolu Šuhaji loupežníkovi (1975), Matti v Brechtově hře Pan Puntila a jeho služebník Matti (1979), Veršinin v Čechovových Třech sestrách (1979), Ljapkin-Ťapkin v Gogolově Revizorovi (1983), Brick ve Williamsově Kočce na rozpálené plechové střeše (1985), Nešťastlivec v Ostrovského Lese (1985), Napoleon v Hubačově Generálce jeho Veličenstva (1987), Drak ve Švarcově Drakovi (1989). Tento výčet je pouze zlomkem veškeré plejády jeho herecké tvorby.
Že není malých rolí přesvědčil Karel Semerádku příkladu v úloze Velasca v komedii Bosé nohy v parku, kterou v roce 1993 i režíroval, ale i jakožto Starý D´Artagnan v Savaryho D´Artagnanovi. Naposledy byl na zlínském jevišti k vidění jako Sehnálek v dramatu Je třeba zabít Sekala.
Režisér Karel Semerád měl široký tvůrčí záběr. Jeho doménou byly bezpochyby veselohry, v nichž rozkvétal Karlův již zmíněný typický humor. Jako přemýšlivá a intelektuální osobnost měl však touhu vyslovovat se prostřednictvím děl i hlubšího charakteru. K mimořádně zdařilým režijním počinům patří jeho zpracování BűchnerovaVojcka v roce 1987 v tehdejším Divadélku v klubu, který se dočkal bouřlivého diváckého ohlasu – a to i v cizině, kam inscenace několikrát vycestovala. V tomtéž roce zazářil i coby dramatik – na zlínském jevišti byl ve Velkém sále uveden jeho autorský kus – trpká komedie Paneloptikum v režii Miloše Hynšta. Výrazným, sugestivním a neotřelým způsobem zinscenoval následně v roce 1989 ve Studiu Z Sofoklovu Antigonu.
Karel Semerád vášnivě miloval divadlo. Oddával se mu celou svou bytostí. Nestačila mu profesionální tvorba ve zlínském divadle, ale roky věnoval úsilí, energii i moudrost práci s ochotníky, jeho postřeh a originální projev nechyběl pravidelně v porotách amatérských přehlídek. Hold milovanému divadlu vyjádřil ve hře Vzhůru do údolí, která se hrála ve zlínském divadle v roce 1985 v režii Miloše Hynšta, jenž si Semerádovy tvorby velmi vážil a oblíbil si ji.
Pokud šlo o Semerádovy režie, jeho éra byla bohatá zejména v 80. a 90. letech minulého století. Citlivě uchopil například slavnou Millerovu Smrt obchodního cestujícího, Dűrrenmattovu Návštěvu staré dámy, Syngeova Hrdinu západu, Hugova Ruy Blase, Shawův Pygmalion i Topolovy Hlasy ptáků. Svým nezaměnitelným vtipem obdařil dnes už legendární komedie: Thomasovu Charleyovu tetu, Simonovy Bosé nohy v parku, Allenovo Zahraj to znovu, Same, Fraynovo Bez roucha i O´Casseyův Penzion pro svobodné pány. V Divadélku v klubu slavil velké úspěchy s Feldekovou komedií Utíkej, Nituško. Jeho tvorba je široká, těžko proto zmiňovat vše, co by si to zasloužilo – například celá dlouhá kapitola by se mohla věnovat jeho práci pro Divadélko v klubu, kde uvedl více než patnáct inscenací – v některých i sám účinkoval.
S představitelkou Edith Piaf Helenou Čermákovou letos v květnu během oslav 100. reprízy inscenace Madam Piaf (prem. 10. 3. 2009). FOTO archiv MD Zlín
Jeho neúnavná píle a vitalita jej i po ukončení aktivní činnosti na zlínské scéně neustále znovu přibližovaly k divadlu. Naposledy vytvořil diváky skvěle přijímanou inscenaci v Dílně divadla (což je bývalé Divadélko v klubu) Madam Piaf, hru o životě a díle slavné šansoniérky. Toto představení v loňské sezoně oslavilo už stou reprízu a stále je na repertoáru divadla. Karel Semerád tak díky Madam Piaf pořád symbolicky žije v našem divadle.
Opustil nás mimořádně pracovitý umělec, který měl až živočišnou schopnost rozžívat na jevišti své hrdiny a který byl hluboce oddaný věci divadla. Vzácný a cenný občanský postoj projevil i v památných listopadových dnech roku 1989, kdy se stal hlavním tvůrcem programu „revolučních“ večerů na náměstí, které pořádalo divadlo. V té době zlínské divadlo dodávalo sílu publiku Karlovou inscenací Půjdem spolu do Betléma.
Na Karla Semeráda nepřestaneme vzpomínat. Nejen jako na osobitého a poctivého umělce, ale i na báječného člověka a kamaráda.
Čest jeho památce. Sbohem, Karle!
Jana Kafková, dramaturgyně MD Zlín
P. S. MD Zlín má stále na repertoáru inscenaci Madam Piaf, kterou Karel Semerád režíroval. Hraje ji v Dílně. Letos v květnu oslavila 100. reprízu. Premiéra se uskutečnila 10. března 2009.
Komentáře k článku: Zemřel Karel Semerád
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Hana Vondrášková
Pohřeb
se koná v pátek 4. prosince v 10.30 hodin v obřadní síni zlínského krematoria.
Hana Vondrášková, Městské divadlo Zlín
02.12.2015 (15.39), , Trvalý odkaz komentáře,
Boris Šlechta
Jak nevzpomínat na kamaráda,
který se se mnou setkal na divadelních prknech, kde jsme jako technikáři překvapili vlastní interpretací (a choreografií) všech přestaveb, a v rokokovém tanci konali všechny divadelní přestavby (v Scheridanových soupeřích v režii Nesvadbově). V Mladé Boleslavi jsme také společně uskutečnili „náborové“ představení pro děti (už v druhé premieře) v mé režii a autorskou práci CIRKUS PUDETO, kde jsme převzali můj původní nápad ze VŠUPKY a spojili ne zcela typické maňásky s činoherní kreací, ve které s námi hrál i nezapomenutelný Jarka Hálek.
Karel pak udělal audičky do VČLD Hradec Králové, které se později přejmenovalo na Drak. A nakonec tam přetáhl i mne, spolu jsme se připravovali na třetí premieru CIRKUSU, ale pro vzniklé překážky z toho sešlo. Karel tam ještě stačil exelovat v POHÁDKÁCH PANA POHÁDKY Jiřího Středy (v titulní roli), ale to už se pak rozběhl za jinými příležitostmi. Setkali jsme se pak náhodně v Chebu, když Drak odjížděl na zájezd do „kapitalistického“ západu, a opět jsme k sobě našli cestu, ale čas byl proti nám. Karlovi přál natolik, že se opravdu bohatě uplatnil ve Zlíně a já ho znal už jen z doslechu a z tisku. Až na jednu velice krásnou výjimku. Pro jeho Antigonu, hranou na kupě písku, jsem vytvořil čtyři „antické“ bojovníky, dřevěné to figury oplechovkované ochrannou zbrojí, aby na této scéně jediný herec ztvárnil osudovou scénu dobytí nedobytného města. Při tom mi dal volnou ruku k pomoci této scény a vytvoření dramatického výrazu herce, který vlastně (pokud vím), nikdy s loutkou nehrál. Splynulo Karlovo pojetí i s mou představou, a tak, jak se zdá, pomohlo mu i mé kamarádské provedení.
Bohužel doba, která otočila s námi všemi a přidala jiné a podstatné změny, už natrvalo zpřetrhala naše setkávání.
Moc jsem na Karla vzpomínal a mám čest, že byl mým kamarádem a po několik krátkých chvil i spolupracovníkem.
Pokud byste měli zájem, mám dva snímky se zmíněné inscenace (z Cirkusu), mohu poslat do vašeho archivu (pokud je).
Sám bych měl zájem do mého archivu dát některou fotografii se zmíněných loutek (pokud je), i kopii hodnocení v tisku, ta má se ztratila.
Nemám smutek na duši, že odchází tolik mých divadelních kamarádů, neboť jsem plný lásky a štěstí, že jsem se s nimi setkal.
Ve vší divadelní úctě
BORIS ŠLECHTA
21.02.2022 (23.30), , Trvalý odkaz komentáře,