Zemřel Ladislav Dušek

14. 6. 1943 Praha – 16. 10. 2020 Liberec

Herec Divadla F. X. Šaldy v Liberci, jeden z pilířů liberecké činohry posledních třiceti let.

Narodil se a dětství a mládí prožil (po určitých peripetiích) na pražském Žižkově. Se dvěma staršími bratry a rodiči bydleli ve velmi skromných podmínkách. Otec František (1899–1954) pracoval jako pokrývač, maminka Anna (1906–1980) byla v domácnosti. Po válce se rodina přestěhovala do pohraničí – nejprve do Vroutku u Podbořan, pak žili poblíž Ervěnic, ale po otcově smrti v roce 1954 se přestěhovali zpět do Prahy. Ladislav zde při práci u vlakové pošty vystudoval herectví na Lidové konzervatoři.

V roce 1961. Foto soukromý archiv

Po jejím absolutoriu zahájil v druhé polovině šedesátých let v Žižkovském divadle svoji hereckou dráhu. Nejprve jako amatér v tehdy populárním divadle Excelsior, které bylo známé svými parodickými a satirickými inscenacemi. Několikrát se ale v menších rolích objevil i v činohře Národního divadla.

V roce 1969 se oženil s Hanou Marešovou. Foto soukromý archiv

V roce 1969 nastoupil do angažmá v mosteckém divadle, kde se stal členem stálého souboru Divadla pracujících (dnes Městské divadlo). Sehrál zde mnoho rolí různého charakteru a naučil se zde postupně řemeslu profesionálního herectví. A projevil tu také svůj zásadový občanský postoj, kdy bez ohledu na svou kariéru a proti většině svých kolegů hlasitě odmítl podepsat tzv. Antichartu.

Jeviště DFXŠ 24. listopadu 1989 ve chvíli oznámení abdikace vedení ÚV KSČ. Vlevo režisér Petr Palouš, vpravo Ladislav Dušek. Foto archiv

V roce 1989 podepsal prohlášení Několik vět a v témže roce (na jaře) se rodina přestěhovala z Mostu do Liberce, kde nastoupil do souboru Divadla F. X. Šaldy a do propagačního oddělení DFXŠ i jeho žena Hana. V září se v divadle uvedl hned několika rolemi v adaptaci Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále v režii Petra Palouše. V listopadu se pak stal jedním z významných hybatelů divadelní stávky, kdy spoluorganizoval převzetí divadla a mítinky s publikem a kdy byl aktivní i v mimodivadelních akcích listopadové revoluce. V devadesátých letech zasedal ve dvou volebních obdobích v liberecké radnici jako člen zastupitelstva a zároveň člen městské rady. Přesto zůstal bez politické příslušnosti, vždy vystupoval jako nezávislý politik. Jeho životní osudy zachytil projekt Paměť národa (zde).

Na jevišti DFXŠ. Foto archiv DFXŠ

V divadle se postupně stal nepostradatelným hercem velkých charakterních rolí, ve kterých se přes třicet let objevoval na jevišti Malého i Šaldova divadla. Kromě nich hrál i role menší, kterým vždy dokázal vtisknout nepřehlédnutelnost a originalitu. Navíc se stal výrazným muzikálovým hercem.

Za svůj život stvárnil přes dvě stě rolí, z toho víc než polovinu v Liberci. Naposledy stál na jevišti letos 28. září jako arcibiskup z Canterbury v derniéře inscenace Králova řeč , kterou režírovala jeho dcera Kateřina Dušková (premiéra 22. 11. 2013).

Ve filmu Krajina ve stínu (r. Bohdan Sláma, 2020). Foto archiv

Nestál ani stranou zájmu filmařů. Hrál například v pohádce Slíbená princezna (r. Ivan Pokorný, 2016). Výraznou roli má i v nedávném filmu Bohdana Slámy Krajina ve stínu. V minulosti se objevil i ve filmech Grandhotel (2006) či Signum laudis (1980). Účinkoval i v televizi, především v seriálech. Diváci jej mohli vidět v epizodních rolích v seriálech Zdivočelá země, Vyprávěj, Kriminálka Anděl či Vraždy v kruhu.

V červnu 2019 získal pamětní Medaili města Liberec /více zde/.

18. června 2019 obdržel od libereckého zastupitelstva Medaili města. Foto archiv magistrátu města Liberec

V roce 1969 se oženil s Hanou Marešovou, s níž měl dceru Kateřinu (nar. 1970), která je divadelní režisérkou, v současnosti uměleckou šéfovou v DFXŠ v Liberci.

V roce 2009 s manželkou, dcerou a vnučkou. Foto rodinný archiv

Zemřel po dlouhé vážné nemoci.

Snímek z roku 2019. Foto archiv Post Bellum

/Pro i-DN z nekrologu na webu DFXŠ, z informací z projektu Paměť národa /zde/ a dalších veřejných zdrojů pro i-DN zpracoval hul/