Divadelní noviny > Zprávy

Zemřel Ladislav Mrkvička

Ladislav Mrkvička

2. 2. 1939 Praha – 27. 12. 2020 Praha

Herec a pedagog. Dlouholetý člen Divadla Na zábradlí a pražského Národního divadla.

Žil a vyrůstal v v Praze, kde absolvoval základní školu i gymnázium. Opakovaně se hlásil na DAMU a v letech 1958 – 1962 školu absolvoval. První angažmá získal v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, kde byl od počátku obsazován do velkých rolí.

Objevil se například v titulní roli Čapkova Loupežníka nebo jako rytíř Des Grieux v Nezvalově Mannon Lescaut. V roce 1967 odešel na jednu sezónu do hradeckého Divadla Vítězného února (dnes Klicperovo divadlo), ale už v roce 1968 ho v souvislosti s úspěšně se rozbíhající filmovou a televizní kariérou zlákala Praha.

Stal se členem libeňského Divadla S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou), kde mu nabídli například roli Fricka v dramatizaci Olbrachtova Bratra Žaka či George v adaptaci Steinbeckovy prózy O myších a lidech. Z divadla odešel v roce 1974, když ho silně vytěžovala práce pro televizi. Od roku 1977 do roku 1990 byl v angažmá v Divadle Na Zábradlí, kde se objevil například jako Hanťa v dramatizaci Hrabalovy Příliš smutné samoty nebo v dramatizaci Dostojevského Bratrů Karamazových.

V roce 1991 nastoupil do angažmá v Národním divadle, kde si zahrál řadu charakterních a komických postav. Začínal rolí Jacquese v Shakespearově komedii Jak se vám líbí. Diváci ho mohlil vidět jako Rudou tvář v Taboriho hře Bílý muž a Rudá tvář, jako Fabrizia v Goldoniho Mirandolíně, dědka z Douvru a Mastera Cottone v Ibsenově Peeru Gyntovi, Ivolgina v dramatizaci Dostojevského Idiota, Monteka v Romeovi a Julii a v mnoha dalších rolích. Z Národního divadla odešel v roce 2016. Vedle úvazku v Národním divadle hostoval i na jiných scénách, například v Divadle Bez zábradlí, v Divadle Na Fidlovačce nebo v Divadle U hasičů.

Ve filmu se poprvé objevil v roce 1953 v dětské roli Sequensova dramatu Olověný chléb. Režiséry začal být vyhledávaný záhy po nástupu na DAMU a nabídky dostával bez ohledu na svá mimopražská působiště. Zahrál si například ve snímcích Černá dynastie nebo Hlídač dynamitu. V roce 1964 se dostal do širšího diváckého povědomí díky roli rotmistra Vyskočila v Sequensově válečném dramatu Atentát. V šedesátých letech se objevil ve vedlejších rolích řady zajímavých českých filmů.

Po příchodu do Prahy ho ve větší míře začala využívat i televize. Mezi nejpopulárnější herecké tváře se zařadil v souvislosti s rolí nadporučíka Stejskala v normalizačním seriálu Třicet případů majora Zemana. Výraznou postavu žokeje Sochora si zahrál v roce 1981 ve filmu Dostih, podobnou roli si zopakoval i v televizním seriálu Dobrá voda. Objevil se v epizodních rolích televizních seriálů Slavné historky zbojnické, Panoptikum města pražského a Dobrodružství kriminalistiky. Od počátku devadesátých let jeho televizní kariéra stagnovala, i když ještě v roce 1992 výrazně zaujal jako Ezop v televizní inscenaci Královský život otroka. Z dalších televizních rolí posledních let stojí za zmínku otec v inscenacích Můj otec a ostatní muži a jejím pokračování Krásný čas. V nedávné době ho mohli diváci vidět například v obou sériích úspěšného seriálu Policie Modrava (2015 a 2017) nebo v dramatech Piknik (2014) a Tenkrát v ráji (2016).

Jeho filmová kariéra pokračovala i po roce 2000. Zaujal například rolí Franze v Ondříčkově snímku Grandhotel (2006). Za výkon ve filmu Staříci (2019), v němž se objevil před kamerou naposledy, obdržel Českého lva pro nejlepšího herce ve vedlejší roli.

Byl také významným dabérem. V sedmdesátých letech například namluvil Matouše v komediích Šimon a Matouš jedou na riviéru a Šimon a Matouš. Daboval i Dustina Hoffmana jako kapitála Hooka ve stejnojmenné pohádce nebo Jeana Paula Belmonda jako Sama Liona v Cestě zhýčkaného dítěte. V roce 2012 mu byla udělena Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.

Jeho hlas znají posluchači i z rozhlasu. Objevil se kupříkladu v pětidílné rozhlasové inscenaci Tristan a Isolda.

Od roku 1998 byl pedagogem herectví na katedře činoherního divadla DAMU. Pedagogem byl jedním slovem vynikajícím. Nikdo jiný neuměl se studentem stvořit dramatickou postavu jako on. Jeho metodou byla vlídnost, nekonečná trpělivost a nesmírná preciznost. Neodpustil studentům nic, prožíval s nimi ale také všechny jejich tvůrčí krize. Byl autoritou uměleckou, ale i lidskou, možná pro mnohé z nich otcovskou. Po odchodu Borise Rösnera je to pro DAMU další bolestná a chce se říci nenahraditelná ztráta, uvedla herečka Eva Salzmannová. Coby dlouholetému pedagogovi katedry činoherního divadla DAMU mu byla 29. ledna 2016 při příležitosti oslav 70. výročí založení AMU udělena Zlatá medaile AMU.

V roce 2015 mu Nadace Život umělce udělila Cenu Senior Prix za celoživotní mistrovství. V roce 2019 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra.

Prožil několik vztahů. Byl otcem pěti dětí, které měl s různými partnerkami.

O jeho úmrtí informovalo dnes dopoledne Národní divadlo (zde). Podle této zprávy zemřel náhle. Podle některých médií se potýkal s Parkinsonovou nemocí, která mu už znemožňovala práci.

/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 28. prosince 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Ladislav Mrkvička

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ