Divadelní noviny > Zprávy

Zemřel Ladislav Slíva

Ladislav Slíva

13. 11. 1941 Ostrava-Bartovice – 19. 1. 2019 Ostrava

Ostravský básník, pedagog, překladatel z ruštiny, polštiny a bulharštiny, divadelní teoretik a dramaturg.

Vystudoval Matiční gymnázium v Ostravě a v roce 1963 absolvoval studium dějin slovanských literatur a divadla na filozofické fakultě brněnské univerzity, kde se naučil česky, rusky a polsky a získal titul PhDr. Jako herec a později režisér působil v brněnském Divadle poezie X 62-64 po boku Radima Vašinky, Ladislava Freje, Jiřího Štědroně, Petra Skoumala, Jana Vlasáka, Evy Tálské a dalších. V roce 1964 získal druhé místo v básnické soutěži v rámci Bezručovy Opavy. Předseda poroty Vilém Závada o něm tehdy prohlásil: Ladislav Slíva je básník něhy a ticha, ale ticha velmi dramatického, ticha před výbuchem. Jeví se jako velký příslib do budoucna.

Působil jako pedagog v Havířově a věnoval se divadelní kritice: recenze psal do Mladé fronty a literárního měsíčníku Červený květ. Po lednu 1968 byl referentem odboru kultury Severomoravského Krajského národního výboru. Odtamtud byl z politických důvodů vypuzen a pro nesouhlas s okupací v roce 1968 byl vyloučen i z KSČ. V roce 1975 nastoupil jako dramaturg do tehdejšího Státního divadla v Ostravě, a od roku 1980 byl dokonce šéfdramaturgem, ale protože odmítl podepsat Antichartu, 80. léta strávil pod dohledem StB. V revolučním roce a nadcházející generální stávce pak působil jako tiskový mluvčí činoherního souboru Státního divadla Ostrava.

Mezi jeho nejvýznamnější dramaturgie patří Hrabalova Hlučná samota ve spolupráci s režisérem Janem Kačerem. Inscenace byla údajně lepší než první uvedení tohoto textu v pražském Divadle Na zábradlí. Ale na čtvrtou reprízu přijela „popravčí četa“ v čele s ideologickým tajemníkem krajského výboru KSČ Ladislavem Brumkem a inscenaci zakázala s kuriózním odůvodněním, že zkresluje obraz dělnické třídy, protože hlavní postava, zaměstnanec sběrny papíru Hanťa, si každou knihu před jejím hozením do stoupy přečte, a „to přece typický dělník nedělá.“ Na zábradlí se ovšem tato hra uváděla v poklidu dále. (Vzpomínky Ladislava Slívy – jak to bylo…)

Pro Kačerovu inscenaci Gribojedovova Hoře z rozumu Slíva hru přeložil, jelikož režisérovi starší překlad Bohumila Fraňka připadal nemluvný a romanticky nadsazený. Ladislav Slíva vzpomíná: Jan Kačer mne vybídl k pořízení nového překladu. Ale ten neprošel u dramaturgické komise Divadelního ústavu, jež dávala závazná doporučení ministerstvu kultury, které nové hry a překlady lze povolit a které ne. Mým hlavním oponentem byl tehdejší dramaturg Divadla na Vinohradech Vladimír Horáček. Vypravil jsem se tedy za ním na odbornou diskusi, vyzbrojen navíc kladným posudkem vedoucího katedry rusistiky UP v Olomouci prof. dr. Miroslava Zahrádky. A ejhle: můj překlad, jenž vyšel z faktu, že Gribojedov svou hru psal hovorovým jazykem, a byl tedy ostřejší a útočnější, byl bez jakékoli diskuse povolen. Kolega Horáček si patrně svou znalostí ruštiny nebyl až tak jistý. (Vzpomínky Ladislava Slívy – jak to bylo…)

Vedle dramaturgické práce přeložil na 30 divadelních her z ruštiny, polštiny a bulharštiny: překládal autory, jako jsou Gribojedov, Turgeněv, Kornijčuk, Radzinskij, Zapolska, Pryzybyszewski, Jasienski, Szaniawski, Nowaczynski, Nalkowska, Zawieyski, Morstin, Iredynski, Tadeusz Nowak a další. V roce 1990 se stal ředitelem Těšínského divadla a dramaturgem jeho české scény a v roce 1996 byl vyznamenán Ministerstvem kultury a umění Polské republiky Za zásluhy o polskou kulturu.

Od roku 1997 působil jako dramaturg Slezského divadla v Opavě a v roce 2004 odešel do důchodu. Nadále však pracoval v archivu Národního divadla moravskoslezského, kde odkrýval bílá místa zejména prvních 40 let činnosti divadla a katalogizoval knihovny divadelních textů a odborné literatury, a jako dramaturg pohostinsky spolupracoval s ostravskou operetou i divadly v Olomouci a Českém Těšíně. Posledním uměleckým počinem pro NDM byla dramaturgie a překlad hry Car samozvanec Adolfa Nowaczyńského, jejíž inscenace měla premiéru v lednu 2017 a hrála se do loňska.

Mezi lety 1997-2008 také vyučoval herectví a umělecký přednes na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a uplatňoval se také jako člen porot: jako člen činoherní poroty pro Ceny Thálie nebo Festivalu divadel Moravy a Slezska. V roce 2018 vydalo nakladatelství Repronis sbírku Slívových básní s názvem Zrnka ze strniště-život v básních a nedobásních.

Ředitel NDM Jiří Nekvasil o Ladislavu Slívovi prohlásil: Sám jsem ho zažil jako skvělého dramaturga a překladatele, pro mne byla pocta se s ním potkat a pracovat s ním.  Pan Slíva zanechal výraznou stopu v našem divadle, je podepsán pod řadou vynikajících inscenací a vážím si toho, že jsme mohli ještě donedávna využívat jeho zkušeností. Dokázal ostravskou činohru držet na špičkové úrovni i v nelehké normalizační době 70.  a 80. let  20. století.  Cením si také jeho podílu na kompletaci a doplňování našeho archivu, dokázal získat opravdu unikátní materiál.

Poslední rozloučení proběhne na přání zesnulého v úzkém kruhu rodiny.

/Z více zdrojů zpracovala kaczk/

• Autor: DN
• Publikováno: 21. ledna 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Ladislav Slíva

1. Vladimír Hulec

   

   Pan Slíva,
   mi v 90. letech otevřel divadla v Těšíně na obou stranách česko-polské hranice, když založil festival Na hranici, kam jsem pravidelně zajížděl. Vždy v obleku, potutelně usměvavý, o dění v divadle a kraji informující, často s cigaretou v ruce byl pro mě ztělesněním divadelního principála staré školy. Jeden z bardů, kteří současnému divadlu čím dál víc chybějí. Žádný šíbr ani kumpán do hospody, ale člověk pečující o svěřené divadlo, milý, otevřený, chápající, vnitřně integrální, neintrikujíící.
   Děkuji Vám, pane Slívo.

   25.01.2019 (15.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ