Divadelní noviny > Burza

Zemřel Lubomír Dorůžka

PhDr. Lubomír Dorůžka

18. března 1924 Praha – 16. prosince 2013 Praha

Významný český muzikolog celý život se specializující především na jazz, novinář, překladatel, hudební organizátor, hudební publicista, mj. autor Divadelních novin, a pedagog. Jeho syn Petr Dorůžka je také hudebním publicistou, vnuk David Dorůžka je jazzový kytarista. Jeho celoživotním přítelem byl český spisovatel Josef Škvorecký.

Od dětství se učil hrát na klavír. Po maturitě na gymnáziu byl totálně nasazen v továrně Walter, po válce pak studoval hudební vědu a estetiku. Již na střední škole totiž zcela propadl jazzové muzice; kde vydával dokonce ilegální časopis.

Po únoru 1948, kdy se jazz stal nežádoucím, přešel na anglickou a americkou literaturu, kde studium ukončil prací Američtí romanopisci jazzového věku. Přátelil se se skladatelem a vydavatelem Rudolfem Antonínem Dvorským, který Dorůžku po válce zaměstnal coby zahraničního tajemníka svého nakladatelství.

Později pracoval v jazzové rubrice Mladé fronty nebo v časopisech Rytmus a Jazz. V roce 1963 byl odborným hudebním poradcem pro film Revue pro banjo. Roku 1964 se stal vedoucím redaktorem magazínu Melodie. Časopis byl pod jeho vedením respektovanou kritickou platformou několika generací přispěvatelů. Ačkoliv Dorůžka sám nebyl veřejným kritikem režimu, z Melodie později sám odešel na protest proti osekávání redakce.

Vrátil se do vydavatelské sféry a pracoval v Supraphonu až do odchodu do invalidního důchodu po úrazu v roce 1981. Jazykové schopnosti a brilantní znalosti jazzové hudby určily Lubomíra Dorůžku k tomu, aby se stal významným hybatelem jazzové scény. Velmi cenná byla i jeho činnost organizační a dramaturgická. Patřil k zakladatelům Mezinárodního jazzového festivalu Praha a Mezinárodní jazzové federace. Pomáhal s dramaturgií koncertů Jazz Workshop v německém Hamburku a za zásluhy o jazz v Polsku obdržel polské státní vyznamenání. Získal několik českých kulturních cen a vyznamenání.

Je autorem řady knih, mezi nejvýznamnější patří Od folklóru k Semaforu (1964), Panoráma populární hudby 1918-1978 (1981), Panoráma jazzu (1990), Český jazz mezi tanky a klíči, 1968-1989 (2002). Napsal monografie kapelníků Karla Vacka a Karla Vlacha a knihu memoárů Panoráma paměti (1997). Jako překladatel se věnoval především americké literatuře, zejména Francisi Scottu Fitzgeraldovi. Svou poslední knihu s názvem Panoráma jazzových proměn vydal v roce 2010. V roce 1999 získal Cenu F. X. Šaldy za celoživotní dílo.

Nejen jazz spojil Dorůžku celoživotně s přítelem Josefem Škvoreckým, který zemřel loni v lednu. Společně od mládí překládali klíčová díla angloamerické literatury. Jejich obsáhlá  korespondence z let 1968 -1989 vyšla pod názvem Na shledanou v lepších časech v roce 2011.

Byl dlouholetým spolupracovníkem Českého rozhlasu, kde se po mnoho let věnoval popularizaci kvalitní populární hudby, zejména hudby jazzové. Pro české a zahraniční vysílání připravil více než 1500 pořadů. V posledních letech psal o jazzu i do Divadelních novin, naposledy v nich publikoval v září tohoto roku (DN 15/2013). Na přelomu 2009/2010 publikoval v Divadelních novinách vzpomínky na vzájemnou korespondenci s Josefem Škvoreckým žijícím v kanadském exilu Dopisy z hotelových pokojů.

Zemřel náhle.

Poslední rozloučení rodina plánuje na pátek 20. prosince odpoledne, místo a další podrobnosti budou upřesněny později.

/Pro i-DN z více zdrojů připravil a zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 17. prosince 2013

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Lubomír Dorůžka

1. Vladimír Hulec

   

   Drahý Lestře,
   obával jsem se tohoto okamžiku pokaždé, kdy jsme si spolu psali nebo se vídali u Vás doma. Letos v létě jste mi napsal:
   „Zdravotní problémy se nikterak nelepší, ale právě proto roste potřeba si s někým pokecat. Poměrně pravidelně se mi teď ozývá Zdena Škvorecká, takže možná, že nějaká glosa o atmosféře posledních dnů člověka by se dala vyrobit. To je ovšem velice ošajslich téma a musel bych si je dost připravit a promyslet. Budu rád, když se mi ohlásíte, nějaký termín už si najdeme, a budu rád, když z toho něco vyleze.“
   Termín už jsme nenašli. A tak – i když jsem Vám to opakoval pokaždé, kdy jsme se setkali – děkuju Vám nejen za naše setkání a povídání, ale především za to, jaký jste byl a co jste celý život dělal a prosazoval: noblesu, eleganci, americkou kulturu, jazz a slušnost. Ovlivnil jste a k jazzu přitáhl mnoho generací, i mne. Dnes bude u nás doma znít Glenn Miller a Duke Ellington. A dám si víno na Vaši počest.

   17.12.2013 (17.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Vladimír Hulec

   

   Poslední rozloučení
   se koná v pátek 20. prosince 2013 ve 14.30 hodin v Ústřední obřadní síni v Praze na Olšanských hřbitovech.

   18.12.2013 (1.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ