Zemřel Lubomír Havlák

FOTO archiv ND

Lubomír Havlák

27. 12. 1921 Fryčovice – 28. 9. 2014 Praha

Nejstarší žijící emeritní operní sólista pražského Národního divadla, představitel hrdinného tenoru. Na první české scéně působil šestatřicet let, kariéru ukončil rok před svojí sedmdesátkou.

Jako ročník 1921 prožil totální nasazení v nacistickém Německu. Po válce, během základní vojenské služby, nastoupil do Armádního uměleckého souboru. Školil se u renomovaného prof. zpěvu Rudolfa Vaška, který jej přeškolil z původního barytonu na tenor. Vyznačoval se lahodným, temně zabarveným hlasem širokého rozsahu. Jeho profesionální kariéra odstartovala v ostravské opeře (první role Lovec v Rusalce). Záhy přešel do opery v Ústí nad Labem, kde byl obsazován do velkých rolí (Turridu, Lukáš v Hubičce, Ctirad, Dalibor, Laca a další).

Richard Wagner: Tannhäuser – Lubomír Havlák (Tannhäuser), Smetanovo divadlo Praha 1955. FOTO archiv ND

Začátkem padesátých let ho objevila i slovenská operní divadla. Působí v Bratislavě a Košicích (kde ztvárnil mj. Pedra v opeře Eugena d’Alberta Tiefland/Nížina). V roce 1954 byl angažován do Národního divadla v Praze, nejdříve jako stipendista a po půl roce už se smlouvou sólisty. Na této scéně působil až do roku 1990 a ztvárnil zde mnoho dramatických rolí. Byl označován za jednoho z mála wagnerovských tenorů na české operní scéně. Již jedna z jeho prvních rolí, Tannhäuser na prknech Smetanova divadla, byla vysoce hodnocena, rovněž jeho Míťa Karamazov v opeře Otakara Jeremiáše Bratři Karamazovi v režii Ferdinanda Pujmana. Následně s úspěchem hostoval ve Státní opeře Berlín mj. v roli Florestana. Jeho role se vyznačovaly vysokou pěveckou úrovní i velmi přesvědčivým hereckým ztvárněním. Vynikající umělecké výkony podával v dramatických rolích, jako byl Heřman, Canio, Radames, Ondrej, Don José a další, v pozdějších letech jeho angažmá se úspěšně přeškolil do rolí buffo.

Petr Iljič Čajkovskij: Piková dáma – Lubomír Havlák (Heřman), Smetanovo divadlo Praha 1963. FOTO archiv ND

Hostoval v Maďarsku, bývalé Jugoslávii, Gruzii, Itálii a mnoha dalších státech. Jeho umění je zachyceno na četných rozhlasových i gramofonových nahrávkách (mimo jiné Bratři Karamazovi,Šárka, Čert a Káča, Zuzana Vojířová, Kytice od B. Martinů). Později působil i jako pedagog, mimo jiné na Univerzitě Karlově, jako profesor hlasové výchovy.

Zemřel po dlouhé nemoci.

Poslední rozloučení se uskuteční 6. října v 11 hodin ve foyer Národního divadla, rakev bude poté uložena na břevnovském hřbitově.