Divadelní noviny > Burza Zahraničí

Zemřel Michail Ugarov

Michail Ugarov

23. 1. 1956 Archangelsk, SSSR – 1. 4. 2018 Moskva, Rusko

Dramatik, scénárista, divadelní a filmový režisér, pedagog, iniciátor hnutí mladých ruských dramatiků „nové drama“, zakladatel a umělecký vedoucí moskvského divadla Teatr.doc a dlouholetý vedoucí divadla CDR.

Vystudoval Literární institut A. M. Gorkého v Moskvě, kde se orientoval na dramatickou tvorbu. Napsal několik her jako Pravopis podle Grota (Правописание по Гроту), Ničitel (Истребитель), Noviny z 18. července Ruský invalida (Газета Русский инвалидъ за 18 июля), Zelené dubnové tváře (Зеленые щеки апреля). Řadu z nich je možné označit za recepci klasických ruských syžetů nebo jako metatext vytvořený různými reminiscencemi, citacemi či aluzemi. Výraznou parafrází byl jednoznačně Oblom-off (Облом off), jehož inscenace v autorově režii v CDR získala v roce 2003 Zlatou masku.

Paralelně psal především scénáře k televizním seriálům. Zlom v kariéře nastal na začátku devadesátých let, kdy se připojil k o generaci starším autorům Michailu Roščinovi a Alexeji Kazancevovi, kteří stáli u zrodu dramatické soutěže Ljubimovka později festivalu mladé dramatiky Ljubimovka. Cílem této soutěžní přehlídky bylo dokázat velkým divadelním domům a oficiální kultuře, že mimo klasický repertoár existuje i kvalitní současná ruskojazyčná dramatika.

Ugarov v rámci Ljubimovky zaujal klíčové postavení. Stal se duchovním otcem hnutí mladých dramatiků „nové drama“ a hlavním iniciátorem všech jeho aktivit. V roce 2002 spoluzaložil ve sklepení jednoho z moskevských činžáků nezávislé, experimentální divadlo Teatr.doc, jehož základní dramaturgickou osu tvořilo dokumentární drama. Divadlo ostatně neslo podtitul: Divadlo, ve kterém se nehraje. Ugarov zde režíroval řadu dokumentárních inscenací např. Září.doc (Сентябрь.doc, 2005) o teroristickém útoku na beslanskou školu, Dva v tvém domě (Двое в твоем доме, 2011) o domácím věznění běloruského opozičního prezidentského kandidáta Vladimíra Něklajeva či Hodinu osmnáct – 2012 (Час восемнадцать – 2012, 2013) o záhadném úmrtí Sergeje Magnitského uvězněného za domnělé daňové úniky, jemuž nebyla ve vězení hodinu osmnáct minut poskytnuta lékařská pomoc.

Ugarovovým hlavním zájmem, jak se shodují všichni jeho kolegové, byl současný člověk a jeho jedinečnost. Prostřednictvím divadla dekódoval a následně poukazoval na různorodost lidské existence. Jak řekl v jednom z rozhovorů, drama je jediný způsob, jak zafixovat současnou řeč, současné myšlení. Je v něm důležitý i slang, jelikož řeč odráží myšlení a psychiku současného člověka. Ugarov se snažil dospět k novému hereckému stylu, který by odpovídal nejen nárokům současných textů, ale i malému jevišti divadla Teatr.doc, kde vzdálenost herce od diváka je pouhých pár centimetrů. Hovořil o tzv. nulové pozici, v níž se herec přibližuje až na samu mez civilnosti. Herectví Teatr.doc se stalo stylově závazným pro celou generaci tvůrců. Dnes se v Rusku během televizního či filmového natáčení běžně mluví jako o „hraní jako v Teatr.doc“.

Na svého učitele vzpomíná dramatik Michail Durněnkov jako na člověka – divadla, který nikdy nedělal rozdíl mezi životem a tvorbou. Vnímal ho jako chápajícího otce, o jehož pozornost soutežili všichni jeho žáci. Ugarov – otec – medvěd, což bylo jeho oblíbené zvíře, vždy s cigaretou, šálkem kávy a s laskavým humorem udílel všem okolo autorské rady. Vždy bojoval proti pravidlům a tradicím, zejména literárním. Miloval konflikt jako hybnou sílu veškerého dění, měl schopnost precizně formulovat paradoxy současné ruské společnosti a politiky. Vždy pro něho byla prvotní svoboda slova.

Během našeho posledního setkání v září 2014 byl Ugarov velmi optimistický. Chystal několik projektů, chtěl se vrátit k dramatické tvorbě, které se kvůli režijní a organizační práci vzdal. Místo toho musel čelit policejnímu pronásledování divadla Teatr.doc a nakonec pro něho hledat i nové prostory. Divadlo bylo totiž údajně v důsledku neplatné nájemní smlouvy vystěhováno. Během roku 2015 muselo dvakrát změnit adresu.

Na veřejnosti Ugarov dál působil sebevědomým dojmem, jako tvůrce, který hodlá dál bojovat, nicméně v soukromí, jak vypovídají jeho blízcí, tomu bylo naopak. Situace kolem divadla i stále zhoršující se politické poměry v Rusku ho významně zasáhly.

Důkazem nezdravých poměrů v Rusku ve vztahu k Ugarovovi je i situace, která eskalovala po Ugarovově smrti. Rodina společně s nejbližšími spolupracovníky divadla Teatr.doc požádala starostu Moskvy, Putinova muže Sergeje Sobjanina o místo k uložení ostatků zemřelého Ugarova na Trojekurovském hřbitově, který je součástí Novoděvíčího hřbitova, tedy ruského národního panteonu. Starosta odmítl místo bezplatně poskytnout a argumentoval tím, že Ugarov nemá dostatečné zásluhy o stát. Rodina proto iniciovala prostřednictvím sociálních sítí veřejnou sbírku na zakoupení této parcely. Během jednoho dne se jí podařilo sebrat více než 740 000 rublů (260 000 kč). Ještě téhož dne večer se postoj moskevské radnice změnil, najednou nabízela místo na hřbitově bezplatně. Rodina s odkazem na Ugarovovy zásady nabídku odmítla.

Zemřel nečekaně na srdeční mrtvici.

///

Více zde:

Михаил Угаров — биография

Teatp.doc

• Autor: Marcela Magdová
• Publikováno: 4. dubna 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Michail Ugarov

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ