Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy
Zemřel Milan Sládek
Milan Sládek
23. 2. 1938 Streženice, Československo – 4. 12. 2024 Kolín nad Rýnem, Německo
Slovenský mim evropského významu, choreograf, režisér a pedagog.
Po absolvování řezbářství na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě studoval herectví (v letech 1957 – 1958 na VŠMU v Bratislavě a 1958 – 1960 ve studiu E. F. Buriana v Praze). V Divadle E. F. Buriana našel uměleckou podporu pro své snahy o moderní pantomimu – časově souběžné se začátky Pantomimy Na zábradlí Ladislava Fialky. Získal si brzy spolupracovníky a přátele, mezi něž patřil na prvním místě žák Laurette Hrdinové, tanečník a mim Eduard Žlábek. Pod ochrannými křídly choreografky Niny Jirsíkové založili pantomimický soubor a uvedli první dvě inscenace – Bouli (1960) s námětem ze současného života a jako první u nás Hadráře na libreto Jeana Gasparda Deburaua (1961). V inscenaci Boule poprvé vystupovala postava Kefky, která Sládkovi otevřela dveře do Evropy.
Rychle se prosadil jako všestranný umělec – mim a herec, věnoval se malbě, scénografii a kostýmnictví – a ke staršímu a zpočátku zkušenějšímu Žlábkovi se připojil i jako asistent režie. Dobová pražská kritika nejvíce oceňovala jeho mimický talent, málo si ale všímala osobitosti konceptu mimického umění obou protagonistů, neboť se příklonem k fyzickému herectví vymykal z tehdy určující představy Fialkovy imaginární pantomimy. Oba tak v roce 1961 přešli s částí jejich skupiny do Bratislavy, kde se po různých peripetiích přičlenili k souboru Malé scény Slovenského národného divadla.
V roce 1965 získali pro tehdejší Československo Grand Prix na mezinárodním festivalu v Nancy a na světovém fóru se prosadili i v dalších podnicích, jako bylo Divadlo národů v Paříži ad. Roku 1968 se Sládek stal ředitelem nově založeného Divadelního studia v Bratislavě, které zastřešovalo tři soubory – dramatický, kabaretní a pantomimický. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa se rozhodl společně s Eduardem Žlábkem emigrovat.
Usadili se v Kolíně nad Rýnem, kde v roce 1974 otevřeli soukromé divadlo pantomimy Theater Kefka. O dva roky později se zde konal první ročník Sládkem iniciovaného mezinárodního festivalu Gaukler. V Německu nastudovali kolem dvaceti inscenací a do svého prostoru zvali české umělce – včetně Ladislava Fialky nebo Boleslava Polívky – k pohostinským vystoupením.
V roce 1987 Sládek soubor rozpustil a začal se věnovat výchově mladých mimů na Folkwangově univerzitě v Essenu. O rok později zemřel Eduard Žlábek. Sládek dále tvořil především sólově a se svými produkcemi jezdil po celém světě. Zvláště si zamiloval divadelní kulturu Japonska.
V roce 1989 se jako jeden z prvních československých, v zahraničí žijících umělců veřejně připojil k sametové revoluci a hned v roce 1990 zahájil v Bratislavě své nové umělecké aktivity. Nejprve na půdě VŠMU. Poté rekonstruoval pro svůj obor legendární prostory Divadla Aréna v Petržalce a v roce 1996 zde zahájil mezinárodní festival pantomimy Kaukliar. Od roku 1997 až do roku 2002 zde působil i jako ředitel. Poté mimo jiné navázal spolupráci s evangelickou obcí v Kolíně nad Rýnem, v jejímž kostele sv. Trojice do dnešních dní uváděl své nové práce – například fragment Mozartovy pantomimy Pantalon a Columbina či Křížovou cestu.
Během své umělecké dráhy získal několik významných státních ocenění – v roce 1968 od tehdejšího československého prezidenta Ludvíka Svobody, v roce 2000 mu prezident Slovenské republiky Rudolf Schuster propůjčil Řád Ľudovíta Štúra III. třídy a ve stejném roce jej ocenil i prezident Spolkové republiky Německo Johannes Rau.
Zemřel nečekaně. O jeho úmrtí Divadelní noviny informovala Ladislava Petišková a na svém Instagramu je potvrdil slovenský Divadelní ústav /zde/.
/Pro iDN z více zdrojů – především z profilu od Ladislavy Petiškové – zde – připravil hul/
Komentáře k článku: Zemřel Milan Sládek
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Libuše Sládková
Dovolte mi,
prosím, projevit upřímnou soustrast.
Libuše Sládková, Příbram
05.12.2024 (19.12), Trvalý odkaz komentáře,
,