Zemřel Olaf Hanel
21. 1. 1943 Praha – 29. 11. 2022 Lysá nad Labem
Výtvarník, kurátor a pedagog, významný představitel akčního a konceptuálního umění šedesátých a sedmdesátých let u nás. Byl členem Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu a autorem obalů alb skupiny The Plastic People of the Universe.
Za války žil s rodinou v Praze-Holešovích, v části zvané Malý Berlín, kde žila převážně německá komunita. Jeho otec Robert, původem sudetský Němec, pracoval za druhé světové války jako úředník v továrně Kolben-Daněk a na konci dubna 1945, několik dní před osvobozením, spáchal sebevraždu. Olaf spolu se sourozenci Petrem a Kristýnou a matkou Marií se odstěhovali z Prahy na Vysočinu do Světlé nad Sázavou, k příbuzným. Tam Olaf vyrůstal a navštěvoval výtvarnickou školu vedenou ak. malířem Františkem Antonínem Jelínkem.
V letech 1960–1965 studoval Vysokou pedagogickou školu v Pardubicích, kde došlo k řadě pro něj významným setkáním, například s Janem Steklíkem a o něco později s Karlem Neprašem. V té době začal publikovat své první kresby v časopisech Host do domu, Plamen, Tvorba a dalších. Od poloviny šedesátých let koncipoval v okolí Světlé nad Sázavou řadu landartových akcí. V letech 1967–1971 zastával funkci ředitele Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, odkud musel po nástupu normalizace odejít.
Od poloviny šedesátých let koncipoval v okolí Světlé nad Sázavou řadu landartových performancí založených na hravosti a absurditě. Ve většině případů se jich účastnili známí z Prahy, které nechal dopravit autobusem. Z mnoha akcí se nejvíce zapsaly Setkání – Profily (1971), Pocta jasným hvězdám (1972), Vypálení rybníku Františka Charamzy a synů neboli Planetárium (1972) či Parní varhany (1973).
Od roku 1971 žil v Praze a navázal intenzivní spolupráci s Křižovnickou školou čistého humoru bez vtipu, což znamenal počátek jeho konceptuálních akcí. Nejprve pracoval u Armádního filmu a později ve Stavební geologii, odkud byl po podpisu prohlášení Charty 77 propuštěn. V rámci akce Asanace byl nucen odejít do zahraničí. V únoru 1979 odcestoval z republiky a požádal o politický azyl v Rakousku. Po roce se přesunul za bratrem Petrem, který emigroval hned po srpnové okupaci, do Kanady, kde žil a tvořil téměř dalších dvanáct let v Sherbrooku, Montrealu a Torontu. Krátký čas spolupracoval i s exilovým nakladatelstvím Sixty-Eight Publishers Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého.
V rámci grantů a stipendií absolvoval zahraniční tvůrčí pobyt ve Skotsku, kde vytvořil řadu monumentálních drátěných objektů, které nazýval „dráťáky“ nebo „síťovci“. Tato jeho drátěná díla byla vystavována v Kanadě, Spojených státech, Argentině i v evropských zemích. V roce 1991 se vrátil zpět do Československa a téměř dvacet let pracoval jako kurátor v Českém muzeu výtvarných umění v Praze. Žil v Lysé nad Labem.
Na počátku kariéry se věnoval kresleným vtipům, později i performancím. Během let strávených v exilu vytvořil několik obalů alb skupiny The Plastic People of the Universe. Jeho poslední samostatná výstava se uskutečnila loni pod názvem Tam a zase zpátky v Museu Kampa v Praze (více o jeho výtavách zde, resp. zde).
V letech 2004 a 2012 vytvořil výpravu pro koncerty skupiny Plastic People v Divadle Archa Pašijové hry velikonoční (resp. zde).
O jeho úmrtí informoval na virtuálních sítích výtvarník Abbé Libánský. V úterý 29. listopadu jej našla v jeho bytě v kritickém stavu Dunja Slavíková, nechala jej převézt do nemocnice, kde umřel.
/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřel Olaf Hanel
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Martina Vítková
Zemřel v úterý 29.11. 2022
Našla ho Dunja Slavíková.
06.12.2022 (13.38), Trvalý odkaz komentáře,
,DN
Opraveno.
Děkujeme za zpřesnění.
Vladimír Hulec, redaktor Dn
06.12.2022 (14.21), Trvalý odkaz komentáře,
,