Zemřel Ota Filip
Ota Filip
9. 3. 1930 Slezská Ostrava – 2. 3. 2018 Garmisch-Partenkirchen, Německo
Český spisovatel. Od 70. let žil v Německu, patřil mezi přední představitele české exilové literatury i k významným německy píšícím spisovatelům. K jeho nejznámějším dílům patří knihy Cesta k hřbitovu, Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy či jeho autobiografie.
Dětství strávil v Ostravě. Po válce se rodina přesunula do Prahy. Po maturitě na gymnáziu v roce 1948 se stal úředníkem a redaktorem Mladé fronty. Poté nastoupil na vojnu, kde byl zařazen k takzvaným černým baronům. Od roku 1953 prošel různými okresními listy a pracoval v plzeňském rozhlase. Od začátku šedesátých let vystřídal několik dělnických profesí. Později dálkově vystudoval novinářsko-osvětovou fakultu Univerzity Karlovy. V letech 1968 a 1969 byl redaktorem ostravského nakladatelství Profil, ale od roku 1970 pracoval jako řidič. Ve stejném roce byl odsouzen na 18 měsíců vězení „za rozvracení republiky“. Vyrobil totiž leták, ve kterém zesměšnil Gustáva Husáka. Odseděl si čtrnáct měsíců.
V roce 1974 po nátlaku úřadů emigroval do Spolkové republiky Německo. Jedním z důvodů k vystěhování bylo i to, že se československým úřadům nelíbilo, že jeho knihy vyšly v Německu. Ve Frankfurtu nad Mohanem pak působil jako lektor nakladatelství Fischer-Verlag, spolupracoval s deníkem Frankfurter Allgemeine Zeitung. Od roku 1982 byl členem Bavorské akademie krásných umění a německého PEN-klubu.
Mezi jeho první knihy patří Cesta ke hřbitovu (1968), která získala Cenu města Ostravy a později i několik mezinárodních ocenění, a samizdatové Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy (1971), podle kterého natočila Česká televize Ostrava v roce 1994 stejnojmenný seriál. V roce 1978 mu v Torontu manželé Škvorečtí vydali román Valdštejn a Lukrecie. Pozornost vzbudila například také německy psaná kniha Kavárna Slavia.
Jeho poslední knihou je Osmý čili nedokončený životopis. Je to druhá část jeho autobiografie (po knize Sedmý životopis, která končí rokem 1952), ve které se mimo jiné vyrovnává se smrtí syna, jenž si dobrovolně vzal život poté, co v roce 1998 německá televize odvysílala dokument o Filipově údajné spolupráci s StB. Televize tehdy připomněla také případ z 50. let, kdy Filip, tehdy voják, prozradil plán svých kamarádů na útěk za hranice, což pro ně znamenalo vězení. Filipa se po odvysílání televizního pořadu zastala celá řada osobností v čele se spisovatelem Ludvíkem Vaculíkem a ministrem kultury Pavlem Dostálem.
Ota Filip, který se zasazoval o smíření mezi Čechy a sudetskými Němci a často se vyjadřoval k různým společenským otázkám, je držitelem řady literárních cen (cena Adelberta von Chamisso, cena Andrease Gryphia). V roce 2002 mu v den státního svátku 28. října prezident Václav Klaus udělil Medaili za zásluhy. V létě 2015 se Filip připojil k výzvě vědců a dalších intelektuálů k solidaritě s uprchlíky.
Ke konci života žil v podalpském městečku Murnau am Staffelsee.
O jeho úmrtí informovala agentura DPA s odvoláním na pohřební ústav, který o spisovatelově úmrtí vyrozuměla jeho dcera.
Dílo Oty Filipa:
– Cesta ke hřbitovu, Profil, Ostrava, 1968
– Blázen ve městě, Konfrontace, Curych, 1975; Profil, Ostrava, 1991
– Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy, Edice Petlice, sv. č. 28, Praha, 1974; Český spisovatel, Praha, 1994
– Poskvrněné početí, Sixty-Eight Publishers, Toronto, 1976; Západočeské nakladatelství, 1990
– Valdštýn a Lukrecie, Sixty-Eight Publishers, Toronto, 1979
– Děda a dělo, (česky nevyšlo)
– Touha po Procidě, (česky nevyšlo)
– Kavárna Slavia, Český spisovatel, Praha, 1993
– Sedmý životopis, Host, Brno, 2000
– Sousedé a ti ostatní, Host, Brno, 2003
– 77 obrazů z ruského domu – Román o velké, ztroskotané lásce a vzniku abstrakního umění, Barrister & Principal, Brno, 2004
– Osmý čili nedokončený životopis, Host, Brno, 2007
Komentáře k článku: Zemřel Ota Filip
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)