Divadelní noviny > Zprávy

Zemřel Pavel Zajíček

Pavel Zajíček

15. 4. 1951 Praha – 5. 3. 2024 Praha

Básník, textař, hudebník, výtvarník, zakladatel souboru DG 307, signatář Charty 77, jeden z nejvýznamnějších představitelů předlistopadového českého undergroundu.

Po nedokončených studiích na Stavební fakultě ČVUT pracoval v různých dělnických profesích jako kulisák, lesní dělník nebo se živil výrobou sáčků. V roce 1973 založil spolu s Mejlou Hlavsou undergroundovou hudební skupinu DG 307, která s několika přestávkami a mnoha personálními obměnami fungovala do roku 2016. V roce 1976 byl společně se členy Plastic People ve vykonstruovaném procesu odsouzen na rok k trestu odnětí svobody za výtržnictví (odseděl si jej v Plzni na Borech) – rozsudek byl v roce 2003 zrušen Nejvyšším soudem.

Roku 1980 vynuceně emigroval nejprve do Švédska, kde opustil svou rodinu a našel si švédskou přítelkyni. Partnerem jeho manželky se později stal Švéd. Zajíček začal studovat ve švédské Uppsale a Göteborgu švédštinu a angličtinu, ale v roce 1986 se přestěhoval do New Yorku. Tam experimentoval výtvarně i hudebně, našel si další ženu, oženil se a měl další dítě.

Po převratu v roce 1989 žil střídavě v New Yorku a v Praze, od roku 1995 žil trvale v Praze. Jeho zdravotní stav se po prodělané mozkové mrtvici výrazně zhoršil. /Více o jeho životě zde, resp. zde./

Byl především literátem, podílel se však také na hudební podobě DG 307, byl tvůrčí i výtvarně a působil dokonce i jako herec. V malých rolích se objevil i v některých filmech. Nejznámější je jeho role rozhlasového moderátora ve filmu Knoflíkáři (1997). Dále ztvárnil například roli Lurii v adaptaci knihy Jáchyma Topola Anděl Exit (2000).

Je autorem dvou desítek sbírek a stovek písňových textů. Před rokem 1980 se ilegálně – nahrávkami a opisy – šířily jeho texty a písně pro DG 307. Svými básněmi také přispěl do repertoáru skupiny The Plastic People of the Universe. Texty, které nebyly určeny ke zhudebnění, publikoval v řadě samizdatů, které měly originální výtvarnou koncepci a byly vydány v minimálních nákladech. Patří sem Mařenická kniha (1977, jediný exemplář), Dopisy (Tok okamžiků) (1977), Vyslov sám sebe i svůj svět (1977), Úlomky skal (1979), Roztrhanej film (1980), Šedej sen (1980) a Listy k čemukoliv (1980). Tyto texty vyšly souborně pod názvem Zápisky z podzemí (1973–1980). Ve sbírce DG 307 – Texty 1973–1980, publikované pod pseudonymem Pavel Z., jsou obsaženy jeho zhudebněné texty. Próza Jakoby… Svět v zrnku písku… vyšla v roce 2003. Sbírka Cesta vlakem z P. do B. – Pollockovy fleky odposlouchaná slova vyšla v roce 2007. V roce 2008 vyšla v bibliofilském vydání sbírka Roztrhanej film, jejíž součástí je CD s autorským čtením a originální grafický list Pavla Zajíčka. V roce 2010 vydal 38 stránkové Pohádky se špatným koncem (Vetus via) komponované jako skladba z krajiny snu. V roce 2012 vyšla jeho poslední sbírka Chvění. V roce 2014 se účastnil projektu Revolver revue Jedna věta (RR, 2015), kdy každý svůj den toho roku popsal jedinou větou.

Poezie Pavla Zajíčka je expresivní, záměrně používá hovorovou řeč a vulgarismy („můj kraj stejně jako tvůj kraj / jde do prdele“), angažovaná („milovat / neživý i živý / nevidět ve všem / jenom chyby / přijímat co tě / voslovuje / voslovit / co tě vobklopuje…“), ovlivněná surrealismem („…vodsouzený / zavěšený / na pupeční šňůře / kdo nám pomůže / až vypadnem ven? / kdo nám rozdupe / narozenej sen?…“), často odkazuje na archetypální symboly (cesta, oheň, stín, kořeny, znamení…). S textem Anti, jenž obsahuje větu „běžím s hovnem proti plátnu, do plátna to hovno zatnu“, operovala StB a byl použit i soudci v procesu se skupinou The Plastic People of the Universe. Jeho pozdější tvorba je intimnější a neurčitější. Ačkoli je jeho poezie žánrově různorodá, obsahově vytváří kompaktní celek. Autor se stále snažil „zůstat sám sebou uvnitř toho šílenýho běsu“. Jeho knihy vyšly – vedle češtiny – ještě v angličtině a švédštině.

Byl aktivní i v divadle. V roce 2014 s ním režisér Miroslav Bambušek vytvořil ve Studiu Hrdinů v Praze inscenaci Pustina (Zajíček napsal text a v inscenaci i vystupoval – recenze v DN zde, resp. zde/). Inscenace byla festivalem …přístí vlna/next wave… oceněna jako Projekt roku 2014, získala Cenu Divadelních novin za sezonu 2014/2015 v kategorii Alternativní divadlo a v roce 2015 byla na festivalu Malá inventura oceněna jako výjimečný počin na poli nového divadla cenou Česká divadelní DNA /více zde/. Filmový přepis a nahrávka vyšly v roce 2017 na DVD + CD u firmy Guerilla Records /zde/.

V roce 2014 obdržel Cenu Revolver revue za rok 2013 /více zde/. Loni v říjnu se stal čestným občanem Prahy. /Více o něm zde, resp. zde./

V roce 2016 prodělal mozkovou mrtvici a od té doby veřejně nevystupoval. O jeho úmrtí dnes na sociálních sítích informoval publicista Vladimír „Lábus“ Drápal. V Thomayerově nemocnici podlehl dlouhodobé nemoci, k níž se v posledních dnech přidružil zápal plic, napsal /zde/.

/Pro iDN z více zdrojů připravil a zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 5. března 2024

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Pavel Zajíček

1. Vladimír Hulec

   

   Pavle,
   sousede z Vojtěšské a od stolu na Oáze, kam jsi s cigaretou v ústech či v ruce občas přicházel a přisedl, když jsem s Magorem připravoval jeho pravidelné sloupky do Divadelních novin, chybíš tu a budeš. Stejně jako on a další z Tvé generace, kteří pomalu odcházejí do jiných světů.
   Kdo vás zastoupí, kdo vás nahradí?

   06.03.2024 (1.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. DN

   

   Poslední rozloučení
   se bude konat ve čtvrtek 21. března od 13 hodin při mši v kostele sv. Petra a Pavla v Praze – Radotíně. Na svém Facebooku to zveřejnil šéf Guerilla Records Vladimír Drápal /https://www.facebook.com/photo/?fbid=904967208302600&set=a.651201730345817/

   12.03.2024 (18.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ