Divadelní noviny > Kontext Zprávy

Zemřel Petr Rezek

Petr Rezek

9. 1. 1948 Praha – 8. 11. 2022 Praha

Filosof, estetik, teoretik umění a pedagog. Patřil k žákům filosofa Jana Patočky, měl blízko k historiku umění a kurátorovi Jindřichu Chalupeckému. Za normalizace mohl vykonávat jen nekvalifikovaná zaměstnání, vedl bytové semináře a vydával v samizdatu.

Vystudoval psychologii, filosofii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, následně se několik let živil jako klinický psycholog; v letech 1979–1989 vykonával nekvalifikovaná zaměstnání. Věnoval se architektuře, performanci a teorii kýče. Zanechal za sebou významný vliv na řadu studentů mnoha oborů, do nichž jeho myšlení přesahovalo.

Od studií spolupracoval s Jiřím Němcem, v polovině sedmdesátých let byl v těsném kontaktu s Janem Patočkou, měl blízko k Jindřichu Chalupeckému, společně se sochařem Zdeňkem Palcrem zformuloval svébytnou koncepci sochy. V osmdesátých letech vedl jeden z nejvýznamnějších filosofických bytových seminářů a ve spolupráci s britskou Asociací Jana Husa spoluorganizoval tajné návštěvy britských akademiků. Po změně politického režimu se – v roce 1990 – habilitoval pro teorii umění na Akademii výtvarných umění, od roku 1991 přednášel filozofii na FF UK. Později působil též na Akademii výtvarných umění v Praze a na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci.

V sedmdesátých letech se věnoval především otázkám fenomenologické psychologie a fenomenologie umění (vliv E. Husserla, M. Heideggera, E. Finka, M. Bosse, H. Rombacha), v osmdesátých letech se zčásti i s ohledem na možnosti tajné spolupráce se zahraničními kolegy začal intenzivněji věnovat antické filozofii (Platón, Aristotelés, Plótinos). Šířeji je známa jeho kritika Z. Neubauera, V. Havla (jeho filozofující myšlení považoval za kýčovitou odnož lidového filozofování, jemu z duše protivného) a některých dalších českých intelektuálů, kterou poprvé publikoval v samizdatu. Kromě samizdatových edicí spolupracoval i s Jazzovou sekcí, která mu v roce 1983 vydala publikaci Tělo, věc a skutečnost v současném umění, čímž se dostal do povědomí i mladé generace umělců a intelektuálů. Již v době, kdy se o performance ani pořádně u nás nevědělo, samizdatově publikoval rozsáhlé studie performance a performativity. Neustálé ironizování či zpochybňování názorů, které byly obecně považované za „zjevené pravdy“, vedlo k tomu, že byl označován za enfant terrible, nezkrotné a obtížné dítě české filosofie.

Po převratu inicioval edici PomFil (Pomocník filosofa) v nakladatelství Oikúmené, byl editorem časopisu Konserva (v dvoj-časopisu Konserva / Na hudbu) a založil vlastní nakladatelství, v němž mimo jiné zpřístupnil české překlady Aristotela. Jeho kritika Václava Havla a samizdatového filosofického sborníku Hostina se stala východiskem jeho knihy Filozofie a politika kýče, která na začátku devadesátých let vytvořila výraznou vlnu ve veřejném diskursu, který se ještě bránil dívat na prezidenta Havla kritickýma očima. Poprvé se tu Havel objevuje jako (morální) kýč svého druhu. Kýč je druh nevěcnosti, od ostatních postojů nevěcných se však liší tím, že jeho doménou je obor citu, dojetí, píše. Termín kýč odvozuje od Kunderovy definice kýče, oné „druhé slzy dojetí“ nad tím, co děláme. Zabývá-li se filosofie dějinami, nazývá se filosofií dějin, zabývá-li se náboženstvím, nazývá se filosofií náboženství, pokud by se zabývala kýčem, nazývala by se filosofií kýče; politikou kýče by pak v tomto smyslu bylo politické zkoumání a manipulování s kýčem jako nástrojem moci a vlády. Je ale druhý možný význam názvu: ke kýči patří určitá filosofie a určitá politika, tedy určitý způsob myšlení, chování a vlády. Kýč je pak společným jmenovatelem pro určitý postoj, který nalézáme ve filozofii i v politice, píše Rezek.

V roce 1999 byl jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák.

Od roku 2004 vycházely jeho vybrané starší – i zcela nové – původní texty v jednotné grafické úpravě, a to  přičiněním nakladatelství Ztichlá klika pod označením „Sebrané spisy“.

V roce 2010 obdržel Cenu Toma Stopparda za původní esejistickou práci v českém jazyce – za knihu Architektonika a protoarchitektura (Filosofia / Galerie Ztichlá klika, 2009 ). V roce 2015 získal Cenu F. X. Šaldy udílenou za vynikající výkon v oblasti umělecké kritiky – za knihu Proklouznutí neboli smrt (Ztichlá klika, 2014).

O jeho úmrtí informovala Akademie výtvarných umění v Praze, kde Rezek působil.

Poslední rozloučení se uskuteční v pondělí 21. listopadu v 10:15 hodin v obřadní síni krematoria Motol.

• Autor: DN
• Publikováno: 15. listopadu 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Petr Rezek

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ