Divadelní noviny > Burza

Zemřel Petr Weigl

Petr Weigl

16. 3. 1939 Brno – 14. 7. 2018 Praha

Filmový, televizní a divadelní režisér a dramaturg.

Vystudoval FAMU (1961) a poté přes pětatřicet let pracoval jako dramaturg a režisér redakce televizní a filmové tvorby Československé televize, po roce 1970 pracoval i pro zahraniční stanice (ARD, ZDF, BBC, Channel Four). Věnoval se především baletnímu umění, v letech 1976 až 1991 (do 15. ledna) byl také dramaturgem a režisérem baletu Národního divadla, od 1. ledna 1990 byl pověřen funkcí jeho čestného uměleckého šéfa. Pro Národní divadlo textově a hudebně upravil a režíroval devět baletních inscenací. Baletní a operní inscenace realizoval také mimo Prahu, v rámci Československa pracoval už jen ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, a pak ve světových operních domech: Espace Pierre Cardin v Paříži, Deutsche Oper Berlin (jeho zdejší inscenaci Straussovy opery Salome přenášely televize do celého světa), Teatro Maestranza v Seville, Bavorská státní opera v Mnichově (Bizet – Ščedrin: Vášeň). Po roce 1970 pracoval též pro zahraniční filmové produkce (Utrpení svatého Sebastiána, Olověná noc v hlavní roli s Michaelem Biehnem).

Většinu svých inscenací vytvořil pro televizi a završil hledání specifické poetiky inscenování baletů a oper v televizi a ve filmu. Jeho díla se vyznačovala vytříbenou výtvarnou stylizací poetických obrazů, volbou výrazného prostředí a kostýmů, a také specifickým způsobem herectví. Do svých režií pečlivě vybíral herce (v opeře pracoval převážně s činoherci), mezi které se výrazně zařadili Magda Vášáryová a Jan Tříska ve zřejmě nejproslulejším Weiglově díle, filmovém zpracováním symbolistické pohádky Julia Zeyera s hudbou Josefa Suka Radúz a Mahulena (1970). Weigl svou poetikou usiloval postihnout vnitřní smysl věcí a dějů, všednost dění nahradit vypjatými emocemi a vášněmi, nabídnout ozvláštněnou podobu světa – a na prvním místě prostě stvořit krásu. Svou poetiku sám zachytil ve výpravné autobiografické knize příznačně nazvané Hledání smyslu: Filmy, myšlenky a reflexe (2013), a to opět nejen pečlivě hledanými a váženými slovy, ale také výtvarnou podobou publikace. Jeho vybroušená estetika měla blízko k Benjaminu Brittenovi (jeho operu The Turn of Screw Weigl natočil v roce 1984 s názvem Pod koly osudu)

K Weiglovým nejvýznamnějším dílům, často ověnčeným mezinárodními cenami, patří Epizoda ze života umělcova (1965), Pas de quatre (1967), Bolero (1969), Bludiště moci (1969), Romeo a Julie (1972), Apollon musagete (1973), Víly-Giselle (1977). K tuzemské proslulosti Radúze a Mahuleny se blíží dvě filmové operní inscenace:  Dvořákova Rusalka (1981) a Šostakovičova Lady Macbeth Mcenského újezdu (1992).

Natočil též řadu dokumentů o baletních umělcích: o Miroslavu Kůrovi (který byl častým choreografem jeho režií), Lubomíru Kafkovi, Jarmile Manšingrové, Vlastimilu Harapesovi, ze zahraničí například o Carle Fracci a Paolu Bortoluzzim, pro něhož v Paříži připravil produkci One Man Show (1977).  

Získal řadu mezinárodních ocenění: Prix Italia za film Bludiště moci (1969), za adaptaci baletu Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie (1972) a za Apollon musagete (1973), cenu Trilobit (1968 a 1994), Zvláštní cenu kolegia Cen Thálie (2015). V roce 2008 získal cenu Vladislava Vančury Českého filmového a televizního svazu FITES za celoživotní rozvoj hudebně dramatických forem v televizi a ve filmu. Dvakrát byl v USA nominován na cenu Emmy Award (1983 a 1986).

Byl výsostným umělcem s mezinárodním renomé, spolupracoval s plejádou významných osobností, herců, tanečníků, pěvců, dirigentů a choreografů. Zakončil dlouholeté snahy o tvorbu baletních a operních inscenací ve filmu a v televizi, které ve zdejším prostředí začal tvořit Václav Kašlík a které mezi současnými mladšími tvůrci zatím nenašly pokračovatele. Weiglovo dílo u nás teprve čeká na hlubší reflexi.

• Autor: DN
• Publikováno: 15. července 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Petr Weigl

1. Vaculík Libor

   

   Je mi to velmi líto,
   že nás Petr opustil – měl jsem tu čest s ním 2x spolupracovat a byla to nádhera.
   Petře zdravím tě tam nahoru a čest tvé památce.
   Vděčně – Libor Vaculík

   18.07.2018 (17.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ