Zemřel Prof. PhDr. Ivan Vojtěch
S čestnou oborovou medailí Františka Palackého za zásluhy v historických vědách (12. března 2009). Foto Zdeněk Tichý, KNAV
27. 11. 1928 Boskovice – 27. 2. 2020 Praha
Hudební vědec, estetik, vysokoškolský učitel a editor, v šedesátých letech jeden z redaktorů časopisu Divadlo, otec literárního historika Daniela Vojtěcha.
V letech 1939–47 absolvoval reálné gymnázium v Boskovicích. Po maturitě studoval obory hudební věda a estetika na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně u Jana Racka a Bohumíra Štědroně (1947–49) a zároveň na brněnské konzervatoři hru na violoncello u Ferdinanda Švandy (1948–49). Ve studiích pokračoval v Praze u Mirko Očadlíka, Antonína Sychry a Jana Mukařovského na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zvláště Sychra jej v počátcích jeho vědecké kariéry velmi ovlivnil svými strukturalistickými studiemi. Titul PhDr. získal v roce 1953 dizertační prací Dvě studie k otázce obsahu a formy v programní hudbě.
Ještě za studií začal jako asistent pedagogicky působit na hudební fakultě pražské Akademie múzických umění (1950–51), několik let potom vyučoval dějiny hudby a estetiku na JAMU v Brně (1953–60). V letech 1956–1968 měl na starosti kritickou rubriku Literárních novin. V letech 1960–1970 byl členem redakce časopisu Divadlo a v letech 1968–1970 šéfredaktorem časopisu Hudební rozhledy.
Od února 1961 současně vyučoval jako externí vědecký aspirant na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Přednášel zde dějiny hudby 20. století, vytvořil ze svých studentů slibně se rozvíjející badatelský tým zabývající se dílem Bedřicha Smetany (Marta Ottlová, Milan Slavický a další). Jeho snažení přervala až normalizace. V roce 1974 byl z fakulty z politických důvodů propuštěn a byl postižen zákazem publikační činnosti. Do roku 1987 působil ve svobodném povolání. V letech 1987–90 byl vědeckým pracovníkem Kabinetu pro studium českého divadla. K pedagogické práci se vrátil až po převratu.
V roce 2012. Foto ČT
V červnu 1990 se habilitoval prací Literární pozůstalost Arnolda Schönberga, profesorem pro obor dějiny hudby se stal 1. 5. 1995 (profesorská přednáška: K dramaturgii Prodané nevěsty). Mezi lety 1990 a 1999 vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy znovu předměty související s hudbou 20. století. Vedl několik desítek diplomových (např. Radmila Habánová, Jan Kachlík, Ondřej Maňour, Petra Simbartlová, Cyril Šálek, Zuzana Vojtěchová) a kandidátských prací (např. Mikuláš Bek, Pavel Kordík, Milan Slavický, Vladimír Zvara).
V letech 1999–2002 byl po Ivanu Poledňákovi ředitelem Ústavu pro hudební vědu Akademie věd České republiky. Tuto funkci vykonával do konce roku 2002, kdy byl Ústav pro hudební vědu AV ČR přičleněn k Etnologickému ústavu AV ČR. Po sloučení obou ústavů i nadále pracoval jako vědecký pracovník oddělení, nyní Kabinetu hudební historie. Za organizační i odborné aktivity získal v r. 2008 statut emeritního pracovníka AV ČR.
Hlavním těžištěm jeho odborného zájmu byla hudba devatenáctého a dvacátého století, věnoval se především Druhé vídeňské škole (je mj. editorem spisů A. Schönberga a spoluvydavatelem souborného vydání jeho díla). Připravil také česká vydání vybraných spisů F. Liszta, R. Schumanna, B. Asafjeva, S. Prokofjeva a dalších. Překládal práce ruských kritiků a spisovatelů (Gorkij, Kremlev, Nestěv), zvláštní pozornost věnoval textům Theodora Wiesengrunda Adorna, Waltera Benjamina a Arnolda Schönberga – v šedesátých letech přeložil výbor ze skladatelových dopisů, v devadesátých letech vyšel překlad Schönbergovy knihy Styl a idea.
Byl členem několika společností a výborů. Nejprve Umělecké besedy, poté členem Svazu československých skladatelů (1949–70). Působil ve výboru Pražského jara (1960–70), byl členem Mezinárodní společnosti pro hudební vědu.
Patřil mezi přední české muzikology druhé poloviny 20. století, kteří svou prací významně ovlivnili hudebně vědné bádání nejen doma, ale i za hranicemi. Za svoji badatelskou činnost získal dvě ocenění – pamětní medaili rektora Univerzity Karlovy (1998) a na návrh vedení Etnologického ústavu Akademie věd České republiky také čestnou oborovou medaili Františka Palackého za zásluhy v historických vědách (listopad 2008).
V roce 2012 s ním ČT natočila tříminutové zamyšlení nad životem v rámci pořadu Osobnost na Dvojce (zde).
Zemřel po dlouhé těžké nemoci. Rozloučení se uskuteční v kruhu rodiny.
/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřel Prof. PhDr. Ivan Vojtěch
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
