Divadelní noviny > Burza

Zemřel René Přibil

René Přibil

17. 4. 1946 Plzeň – 31. 5. 2017 Praha

Divadelní a filmový herec a režisér.

Vyrůstal v Plzni, kde absolvoval gymnázium a seznámil se s divadlem. Po maturitě dokonce rok pracoval jako kulisák v DJKT. Potom zamířil do Brna, kde vystudoval herectví na JAMU (1969). Po dokončení studií se vrátil do rodné Plzně, kde získal angažmá v Divadle J. K. Tyla (1969-1973). Jako nadějný herec mladé generace tam dostával velké příležitosti především v shakespearovském repertoáru (Romeo a Julie, Zkrocení zlé ženy). Zároveň byl poprvé přizván ke spolupráci s filmem. V Steklého Světu otevřeného náhodám (1971) hrál menší roli podvodníka Emana.

Členem plzeňského divadla byl celkem 3x: 1968 – 1973, 1981 – 1989 a nakonec 1992 – 1997. Našel zde svého životního režiséra, legendárního Otu Ševčíka a vytvořil dlouhou řadu většinou hlavních či velkých rolí. Vedle shakespearovských například Želmíra v Hadriánovi z Římsů, Leonarda v Krvavé svatbě, Tiberge v Manon Lescaut a především byl prvním český Salierim v Shafferově Amadeovi. V letech 1973 – 1976 byl členem Zápodečeského divadla v Chebu, kam odešel za režisérem Janem Grossmannem. Další čtyři roky působil v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (připomeňme jeho Hamleta z roku 1979).

Tři roky (1989 – 1992) byl členem Činohry Národního divadla. I tady se setkal s Shakespearovým dílem, výrazné kreace předvedl také v inscenacích Návštěvní doba nebo Sevillský vůdce a kamenný most. Po třech letech ale Prahu opustil a znovu zamířil do rodné Plzně. Zde zaujal mimo jiné titulní rolí v inscenaci Pan Hamilkar. Od roku 1998 byl členem souboru Divadla pod Palmovkou v Praze. Z tamních inscenací s jeho výraznými jevištními výstupy uveďme Cyrana z Bergeracu, Krejcarovou operu, Smutek sluší Elektře nebo muzikál Sliby chyby. Příležitostně se na této scéně věnoval i divadelní režii (Skvrny na slunci, 2006).

Od devadesátých let hostoval také na dalších scénách. Hostoval v Západočeském divadle v Chebu nebo – jako kardinál Richelieu – ve Třech mušketýrech, které hrálo Jihočeské divadlo na své otevřené scéně v Českém Krumlově. Účinkoval také v divadlech v Mladé Boleslavi a Kladně.

V osmdesátých letech spolupracoval s plzeňským studiem Československého rozhlasu.

Natočil celou řadu televizních inscenací a filmů. Proslul hláškou Slezte z toho lustru, Donalde, vidím vás! rve snímku Jáchyme, hoď ho do stroje! Objevil se v seriálech Rodinná pouta, Dobrodružství kriminalistiky či Četnické humoresky. Před filmovou kamerou stál naposledy v roli vyšetřovatele v komediálně laděné kriminálce Prachy dělaj člověka (2006).

Vedle hraní režíroval pro agenturu Sophia Art (v Divadle Palace), pro niž nastudoval divadelní inscenace Skvrny na slunci od Leopolda Laholy, Kozy aneb Kde je Sylvie Edwarda Albeeho nebo Dva na kanapi Marca Camolettiho.

Pedagogicky působil na Mezinárodní herecké konzervatoři.

Byl ženatý a měl dvě děti.

V lednu tohoto roku podstoupil operaci žlučníku a od té doby na tom nebyl zdravotně dobře, ležel na jednotce intenzivní péče. V posledních dnech se jeho stav zhoršoval. O jeho smrti informovalo Divadlo pod Palmovkou.

///

• Autor: DN
• Publikováno: 31. května 2017

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel René Přibil

1. DN

   

   Nekrolog
   Jihočeského divadla České Budějovice:

   Jihočeské divadlo s lítostí oznamuje, že 30. května 2017 ve věku 71 let zemřel po delší nemoci herec René Přibil, člen činoherního souboru v sezónách 1976/77 až 1980/81. Plzeňský rodák, absolvent JAMU v Brně (1969) prošel nejprve Divadlem J. K. Tyla v Plzni i Západočeským divadlem v Chebu, aby se poté na pět sezón stal výraznou tváří činohry JD. Účinkoval zde v pětadvaceti inscenacích. Debutoval v milovnické úloze Jeníka v Tylově Fidlovačce (1977), ale do paměti diváků se spíše zapsal svými psychologicky složitými postavami, hrdiny rozervaných charakterů (Radúz před Otáčivým hledištěm v českokrumlovském zámeckém parku, 1977, Lofter před „Malým otáčivým hledištěm“ vytvořeném přímo na jevišti historické budovy JD, 1977, Hamlet v tomtéž prostoru s originálním scénografickým řešením Vladimíra Landy, Tybalt v Balaďově převratné inscenaci Romea a Julie na jevišti DK Metropol, 1980, či Trofimov v Čechovově Višňovém sadu v režii Milana Fridricha tamtéž, 1978). Měl však i smysl pro groteskní komiku i tragikomiku. Koncem 80. let se stal členem činohry Národního divadla v Praze, odkud se v roce 1992 vrátil zpět do rodné Plzně. V roce 1998 pak přešel do angažmá v pražském Divadle pod Palmovkou. Do Jihočeského divadla se jako host vrátil ještě v roce 2001, aby v dramatizaci Dumasových Tří mušketýrů zazářil před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově v postavě intrikánského kardinála Richelieua. V podobném typu rolí se už od mládí objevoval i ve filmu (Svět otevřený náhodám, Město nic neví, Sázka na třináctku a v roce 1996 také v oscarovém Koljovi ztvárnil roli estébáckého vyšetřovatele). Před televizní kamerou stál naposledy v seriálu Modrý kód (2017).

   02.06.2017 (16.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ