Divadelní noviny > Burza Zahraničí
Zemřel Sławomir Mrożek
- Repro s využitím stránky z Mrozkova deníku archiv
Sławomir Mrożek
29. 8. 1930, Borzęcin, Polsko – 15. 8. 2013, Nice, Francie
Jeden z nejvýzmanějších evropských dramatiků XX. století, představitel proudu absurdního dramatu, byť se z něho v mnoha ohledech vymaňoval.
Po ukončení krakowského gymnázia studoval výtvarné umění a architekturu. V padesátých letech začal s publikováním satirických povídek, jako je Malé léto (1956), Slon (1957), Svatba v Atomicích (1959) nebo Útěk na jih (1961), které ho proslavily. Mnohé si sám ilustroval. Současně začal psát divadelní hry, v nichž se mísilo beckettovské absurdní drama se satirou a kafkovskou bezútěšností. Zřetelně se v nich odrážela realita socialistického Polska s typickou dichotomií socialistických zemí mezi idejemi a realitou. První hra Policajti byla uvedena v roce 1959. Velký úspěch mělo drama Tango z roku 1964 a pak zejména Emigranti (1975), kde konfrontuje postoje intelektuála a dělníka, kteří žijí v emigraci v Paříži. Mrożkovo divadlo je dynamické, dívá se na svět jako na absurdní místo. Následovala dramata Krejčí (1977), Emigranti (1975), Velvyslanec (1982) a další. V roce 2008 vydalo nakladatelství Slovart Mrožkovu autobiografii Baltazar v překladu Ivana Zmatlíka. Baltazar alias Mrożek v ní „sčítá“ (bilancuje) a „váží“ (hodnotí) svůj život a sama sebe. Poněvadž – jak říká – nemá žádné království a nemá co „dělit“, dělí se o to, co má, tedy o svou moudrost. A ta mu říká: To, co nás sceluje, je paměť a řeč. To je jediné království člověka.
FOTO archiv
Z politických důvodů opustil v roce 1963 rodné Polsko. Nejprve se odstěhoval do Itálie a odtud v roce 1967 do Francie. V druhé polovině 80. let se usadil v Mexiku, ale v roce 1996 se vrátil do Krakowa. Tady dostal roku 2002 těžký záchvat mrtvice, po kterém ztratil schopnost mluvit i psát. Po třech letech rehabilitací se však naučil opět používat jazyk a znovu začal psát do novin i nové divadelní hry. Nakonec však odešel z Krakova i podruhé, důvodem tentokrát nebyla politika, ale touha prožít stáří v příznivějším klimatu. V roce 2008 se proto přestěhoval do francouzské Nice, kde strávil poslední léta svého života.
V roce 1999 navštívil pražský Festival spisovatelů, kde v rozhovoru pro MfDnes odpověděl na otázku, co jej z Polska v 60. letech vyhnalo a proč přijal v roce 1968 politický azyl ve Francii: Cenzura a – autocenzura. Živil jsem se svým uměním a nikdy jsem se neocitl v žádném námezdním poměru. Ale tu autocenzuru si uvědomíte až tehdy, vystoupíte-li z určitého silového pole. Když si na mne činil režim nárok jako na svého poddaného, odmítl jsem. To bylo po roce 1968, kdy jsem protestoval proti okupaci Československa mimo jiných také polskou armádou. Požádal jsem tehdy o politický azyl ve Francii.
O autorově smrti dnes informovalo francouzské a polské vydavatelství, u nichž Mrožek publikoval svá díla.
/Pro i-DN z více zdrojů připravil hul/
Komentáře k článku: Zemřel Sławomir Mrożek
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Berenika Urbanová
Konečně kvalitní nekrolog. Díky Vladimíre.
Včera jsem si zopakovala Baltazara; v kontextu dne úmrtí velmi silné čtení…
16.08.2013 (10.14), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Já si zas připomněl
Policajty, které jsem poprvé viděl začátkem 80. let v Polsku, a Pařízkovy Emigranty. Bude-li chtít někdo evokovat dobu železné opony, právě po nich by měl sáhnout. Přitom velmi dobře fungují – na rozdíl třeba od Havla – i mimo tento kontext.
16.08.2013 (19.14), , Trvalý odkaz komentáře,