Divadelní noviny > Zprávy

Zemřel Stanislav Zindulka

Foto archiv

Stanislav Zindulka

5. 5. 1932 Jilemnice – 14. 3. 2019 Praha

Herec, dlouholetý člen pražského Činoherního klubu.

Dětství a mládí prožil ve svém rodišti. Na divadelní prkna vystoupil poprvé jako pětileté dítě v představení Prodané nevěsty jilemnických ochotníků. V roce 1951 maturoval na gymnáziu v Jilemnici. Poté začal studovat na Divadelní fakultě akademie múzických umění v Praze, ročníkovým vedoucím byla Vlasta Fabianová. Studium ukončil v roce 1955 rolí Puka ve hře Sen noci svatojánské, kterou režíroval jeho spolužák Ján Roháč. Po ukončení DAMU nastoupil do divadelního angažmá v Hradci Králové v tehdejším Krajském oblastním divadle, kam ho angažoval tehdejší umělecký ředitel hradeckého divadla Milan Pásek. Zde působil s jednoroční přestávkou (v sezóně 1959–1960, kdy účinkoval ve Státním divadle v Brně) až do roku 1967.

Z doby svého angažmá v Hradci Králové. Foto archiv Paměť národa

Během tohoto angažmá odehrál na sedmdesát převážně velkých rolí. Spolupracoval zde také s ochotníky, vedl pro ně semináře, pomáhal s režií ochotnických představení v okolí. V roce 1966 dostal Milan Pásek nabídku na post ředitele Divadla bratří Mrštíků v Brně. Přijal ji a během sezóny 1966–1967 nabídl sedmi hradeckým hercům, mj. i Zindulkovi, aby s ním šli do Brna. Na této scéně působil Stanislav Zindulka až do konce 80. let a vytvořil zde téměř stovku rolí různého rozsahu i charakteru. Od podzimu 1968 do září 1975 vyučoval na brněnské konzervatoři. K jeho žákům patřili například Libuše Šafránková, Dagmar Veškrnová, Oldřich Kaiser nebo Vladimír Hauser. V sedmdesátých letech spolupracoval i s brněnským loutkovým divadlem Radost.

S Blankou Bohdanovou v inscenaci hry Felixe Mitterera Moje strašidlo (r. Martin Čičvák, prem. 22. 4. 2010, Činoherní klub, Praha). Foto Oleg Vojtíšek

V září 1989 nastoupil na třetinový úvazek do Městských divadel pražských. V roce 1990 přešel do nově otevřeného Divadla Ká, pozdějšího Divadla Komedie. Po změně ve vedení tohoto divadla v roce 1994 byl krátce bez stálého angažmá, pak nastoupil do Činoherního klubu, kde ztvárnil kolem patnácti rolí různého charakteru. Asi nejúspěšnější byl duet o životě a smrti s Blankou Bohdanovou v inscenaci hry Felixe Mitterera Moje strašidlo (r. Martin Čičvák, prem. 22. 4. 2010). Poslední byla postava Nikity v Birinského Tanci bláznů (r. Ladislav Smoček, prem. 21. 4. 2017).

Vedle divadla se také hojně objevoval v televizi. Za vedlejší roli ve filmu režiséra Vladimíra Michálka Babí léto byl v roce 2001 oceněn Českým lvem. Proslavila jej role v seriálu Vlak dětství a naděje.

Od roku 1959 byl ženatý. S manželkou Milenou měl dva syny: Jakuba, který i se svou manželkou Kateřinou působí jako herec, a Ondřeje, matematika působícího na katedře matematiky Stavební fakulty ČVUT v Praze. Měl také vnoučata Adélu, Terezu, Markétu a Mikuláše.

V roce 2011 vydal v nakladatelství XYZ knihu pamětí Moje cesta vlakem dětství a naděje.

Se svou ženou Milenou. Foto archiv Paměť národa

Na konci roku 2018 oficiálně ukončil svou divadelní kariéru. Své poslední, silvestrovské představení odehrál v Divadle Bez zábradlí, a sice v britské komedii Jistě, pane premiére!. Divadelní noviny s ním přinesly několik velkých rozhovorů: Byly to opravdové peřeje (2000), Lepší je utahat se než zrezivět (2015) či vánoční přílohový rozhovor Jana Koláře z roku 2017 Nemám právo si stěžovat. V prosinci minulého roku (DN 22/2018) k nám napsal vánoční sloupek Vzpomínka ze starých časů.

Ve své šatně v Činoherním klubu v roce 2016. Foto Hermína

O jeho úmrtí informoval ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka.

/Z více zdrojů pro i-DN připravil a zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 14. března 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Stanislav Zindulka

1. Kateřina Kykalová

   

   Poslední rozloučení
   se koná v pátek 22. března 2019 v 11 hodin ve velké obřadní síni Krematoria Strašnice.

   18.03.2019 (16.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Petr Feyfar

   

   Všichni vzpomínáme
   nesporného hereckého mistrovství Stanislava Zindulky. Mám na něj ale i vzpomínku nedivadelní. Když jsem v roce 2013 spolu s dr. J. Jungmannem připravoval v Muzeu hlavního města Prahy retrospektivní výstavu fotografií mého otce, rovněž jilemnického rodáka, přemýšleli jsme pochopitelně i o tom, kdo by ji mohl otevřít. Napadla nás dvě jména: Jiří Šetlík a – Stanislav Zindulka. Oslovil jsem je a – oba již starší pánové – okamžitě přislíbili výstavu zahájit. Stanislav, tento v té době mimořádně vytížený herec, si připravil velice pěkný, velice osobní, ale i ve své podstatě odborný proslov a s procítěním ho přednesl.

   28.03.2019 (15.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)