Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zprávy

    Zemřel Vadim Petrov

    V roce 2012. Foto Wiki

    Vadim Petrov

    24. 5.  1932 Praha – 7. 12. 2020

    Hudební skladatel, klavírista a pedagog. Zakladatel pražské Lidové konzervatoře (dnes Konzervatoř Jaroslava Ježka). Jeho dílo čítá na 1 400 titulů, od symfonií až po hudbu k večerníčkům.

    Byl synem ruského emigranta, lékaře MUDr. Vadima V. Petrova, potomka starobylého šlechtického rodu Repninů-Rjepninských s rodovou tradicí od r. 842. Dědeček Vasil A. Petrov (1872–1949) dožil v Praze. Byl významnou osobností ruského společenského života, spjat s pravoslavným chrámem sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ul., blízkým přítelem biskupa Gorazda a kaplana Vladimíra Petřeka, zastřelených nacisty v důsledku Heydrichiády. Matka Adéla (nar. v Turnově) byla sólistkou Pěveckého sdružení pražských učitelek, nejstaršího ženského sboru v Čechách (zal. 1912).

    Ruská rodina babičky Varvary Rjepninské s nejstarší dcerou Věrou na klíně. Měli tři děti. Věru, Vasila a Vadima. Za ní dědeček profesor Vasil A. Petrov. Foto Archív Vadima Petrova

    Jejich syn byl vychován v prostředí typickém pro intelektuální společnost první republiky. Otec, uznávaný lékař s vlastní praxí na Žižkově, matka pěvkyně. Raná výchova tak byla rozdělena mezi návštěvy koncertů a zkoušek pěveckého sboru Pražských učitelek a návštěvy pravoslavných mší s chrámovým sborem s prarodiči. Lásku k domovině probouzel dědeček z matčiny strany Josef Tůma, vrchní berní ředitel, který miloval své rodiště Železný Brod. Jezdil s ním pravidelně do podhůří Krkonoš, Turnova, Jilemnice či do Polubného k blízkému příbuznému Josefu Kalfusovi, ministru financí Československa.

    V Poděbradech na kolonádě v náručí svého otce. Babička Varvara čtvrtá zprava, za ní dědeček Vasil A. Petrov (třicátá léta). Foto archiv Vadima Petrova

    Již jako šestiletý začal Petrov studovat hru na housle u profesorky ing. Volfové a profesora O. Šilhavého, později přešel ke studiu klavíru u profesorky L. Hedrychové a studiu hudební teorie u pana profesora J. Gabriela – žáka významného českého skladatele Zdeňka Fibicha. Na léto a víkendy jezdil s rodiči do vily v Novém Vestci, kde v roce 1945 začal u regenschoriho Josefa Klazara ve Staré Boleslavi studovat hru na varhany, stejně jako Klazarův nejúspěšnější žák Václav Trojan, hudební skladatel. Již v této době byl fascinován světem fantasie a své pocity se pokoušel vyjádřit hudbou. Vznikaly první skladby Zimní nálada, Skřivánčí písně, Píseň slavíka a další. Ovlivněn chrámovou i sborovou tvorbou složil pro svoji matku Biblické písně. Po jejich provedení v kostele Panny Marie ve Staré Boleslavi mu osobně blahopřál i skladatel Josef Bohuslav Foerster.

    Student Ruského spolkového gymnázia. Foto rodinný archiv

    Mezi lety 1944 až 1951 studoval v ruštině Ruské spolkové gymnázium na Pankráci. Zde se více seznámil i s historií země svých předků, kulturou a především hudbou ruských velikánů. Na gymnáziu nejprve zpíval ve školním sboru, potom se stal jeho dirigentem. Jeho vztah k hudbě již byl cílevědomý – skládal, upravoval a zpracovával písně na ruské i české texty.

    Se svými dvěma mladšími sourozenci. Foto rodinný archiv

    Po studiích na Ruském gymnáziu byl přijat ke studiu skladby a hry na klavír na pražskou Akademii múzických umění. Učiteli mu byli hudební skladatelé prof. Miloslav Kabeláč, navazující svou symfonickou tvorbou na tradice velkých českých symfonistů (Antonín Dvořák, Bohuslav Martinů), a prof. Jaroslav Řídký, prof. Václav Trojan či prof. Václav Dobiáš. Na studiích se aktivně věnoval českým, moravským a slovenským lidovým tancům a písním. Ještě více však byl v zajetí kánonů, invencí, fug, sonatin a sonát. Studium AMU ukončil v roce 1956 Symfonickou básní Vítkov o vítězství husitů nad císařem Zikmundem v Praze.

    Již během studií se jako dirigent aktivně věnoval souborům lidové umělecké tvořivosti a české a moravské lidové hudbě. Pro jeho dirigentskou a skladatelskou praxí se stal tento prvek v jeho uměleckém vývoji nezaměnitelný. Po ukončení studia byl přijat jako vedoucí oddělení Lidové zábavy do Městského domu osvěty hl. m. Prahy. Díky seznámení s Francis Ježkovou, vdovou po Jaroslavu Ježkovi, se mu v roce 1990 podařilo získat od jejích dědiců souhlas k přejmenování Lidové konzervatoře na Konzervatoř Jaroslava Ježka.

    Se svou ženou a dětmi. Foto soukromý archiv

    V roce 1958 založil jako součást Městského domu osvěty v Praze Lidovou konzervatoř, která připravovala lidové hudebníky pro kvalifikační zkoušky. Škola poskytovala svým kvalitním pedagogickým sborem, který kolem sebe Vadim Petrov soustředil, velmi solidní vzdělání a brzy přerostla rámec osvětového zařízení. Byla převedena do působnosti školství a ve čtyřletém studiu nabízela vzdělání v oblasti skladby, aranžování, dirigování, hry na hudební nástroje se zaměřením na jazz, zpěv, scénický i společenský tanec a herectví pro tzv. divadla malých forem. Její pedagogický úspěch se odrazil mj. v tom, že podle ní vznikly obdobné školy v Bratislavě, Plzni, originální učební osnovy a plány pronikly do škol v Budapešti, Berlíně a v rakouskému Grazu. Z Konzervatoře Jaroslava Ježka vzešla celá řada českých novodobých umělců populární hudby.

    Se svým synem Vadimem Petrovem ml. Foto archiv

    Po roce 1968 v důsledku politické perzekuce musel opustit post ředitele Lidové konzervatoře. Dostal také zákaz veškeré umělecké činnosti v rozhlase, televizi a filmu. S pomocí přátel nastoupil místo profesora na Konzervatoři Jana Deyla pro zrakově postižené. Bylo to období, které mu otevřelo niterný svět slepých studentů. Na škole založil dívčí pěvecké kvarteto Carmina lucis, které zpívalo jeho čtyřhlasé umělé i lidové písně, pro kvarteto zvlášť upravené či zkomponované. Unikátnost tohoto kvarteta byla pro spisovatelku M. Zinnerovou natolik inspirující, že napsala scénář pro televizní film Chvíle pro píseň trubky režiséra Ludvíka Ráži. Film získal na Mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu v roce 1981 hlavní cenu Zlatou Nymfu. Ve filmu ztvárnil postavu profesora.

    V roce 1976 se mohl na Pražskou konzervatoř vrátit. Působil zde jako profesor skladby a hudební teorie až do roku 1992. A mohl pracovat opět i pro film a televizi. Více viz Paměť národa (zde).

    Se svou ženou Martou. Foto archiv

    Jeho dílo čítá asi 1 400 titulů, od symfonií až po hudbu k večerníčkům. Mezi nejznámější patří hudba ke Krkonošským pohádkám, Pohádky o krtkovi nebo příhody Spejbla a Hurvínka. Vedle to komponoval široké spektrum děl od sonatin a fug až po dvě buffo opery Jak zkrotit saň a Namlouvání a ženění. Je také autorem scénické hudby k řeckým dramatům Antihoba a Eurydika, i k Dostojevského Idiotovi, Puškinovu Evženu Oněginovi nebo Shakespearovu Richardu III. Od roku 1996 byl členem a od roku 2000 působil jako předseda správní rady Dilia.

    Se svou vnučkou, topmodelkou Lindou Vojtovou. Foto Petr Horník

    Svou tvorbou si vysloužil řadu ocenění v Česku i zahraničí. V roce 2018 mu prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy I. stupně v oblasti školství a kultury. Loni mu ruský prezident Vladimir Putin udělil Řád přátelství, který je nejvyšším ruským státním vyznamenáním pro cizince. Ve své tvorbě se Vadim Petrov často obracel k ruskému hudebnímu dědictví, vytvořil originální symfonická díla založená na ruských lidových písních a tvorbě ruských skladatelů: Ruské evangelium, Stříbrná serenáda, Obrázky staré Rusi, Ruské balady a romance, uvedlo při té příležitosti ruské velvyslanectví.

    Vedle těchto poct obdržel například Cenu Svazu českých skladatelů a koncertních umělců za celoživotní tvorbu (1987) a řadu ocenění za jednotlivá díla. Například Cenu Antonína Zápotockého za hudbu k televizní inscenaci Adriena (1978) či několik Prix Bohemia za hudbu k rozhlasovým hrám Třešňová alej (1982), Zaječí pohádka (1983), Jak se peče štěstí (1983), Pax rerum optima (1984), Křik labutě (1987). V roce 2001 získal Zlatou a o dva roky později Platinovou desku Supraphonu či v roce 2015 Zlatou cenu OSA za celoživotní zásluhy o českou kulturu.  Dostal řadu dalších cen, například na festivalech v Moskvě a španělském Gijonu ceny za hudbu k animovanému snímku Krtek ve snu (1985). V roce 2016 byla Základní umělecká škola v Praze 4 přejmenována na Základní uměleckou školu Vadima Petrova.

    Od roku 1954 byl ženatý s manželkou Martou, rozenou Votápkovou, s níž měl tři děti Vadima, Taťjánu a Kateřinu. Vnučkou je topmodelka Linda Vojtová, vnukem Martin Fišar.

    Zemřel po dlouhé nemoci. Jeho úmrtí na svém facebookovém profilu oznámil jeho syn Vadim Petrov mladší.

    /Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 8. prosince 2020

    Komentáře k článku: Zemřel Vadim Petrov

    1. DN

      Avatar

      Poslední rozloučení
      se uskuteční v pátek 11. prosince od 13 hodin ve velké obřadní síni v Praze-Strašnicích.

      09.12.2020 (6.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,