Zemřel Vladimír Renčín
FOTO OTAKAR GRUSSER
6. 12. 1941 Pečky – 4. 10. 2017
Kreslíř, ilustrátor, karikaturista, autor svérázného humoru, neopakovatelné kresby a jedinečných postaviček (Dlabáček, Rambousek, Marie…). Ve svých kresbách často komentoval politickou scénu a nebál se ani v době totality ironizovat a demaskovat tehdejší oficiální stupiditu. I když se snažil pohybovat „v mezích zákona“, nevyhnuly se mu v té době ani zákazy publikování.
Narodil se ve smíšeném manželství, mamince Aničce, pocházející ze Sudet, a tatínkovi Josefovi, úředníkovi finanční stráže. Z Peček se brzy všichni, i se starším bratrem Josefem, odstěhovali do rodiště maminky, do Šluknovského výběžku. V únoru roku 1945, když rodiče viděli letecké svazy přelétávající nad jejich domem, tak usoudili, že bezpečněji bude u příbuzných v Drážďanech. Zde zažili bombardování, kdy během dvou dnů osm set bombardérů srovnalo město se zemí. Po válce byli dědeček s babičkou odsunuti do Německa. Maminka mohla zůstat, protože měla za manžela Čecha.
Šedesátá léta. FOTO archiv
Zpočátku měl lehké jazykové problémy, pletla se mu čeština s němčinou, ale v roce 1947, po přestěhování do Hradce Králové, už mluvil jen česky. Po skončení základní školní docházky studoval ekonomii na střední ekonomické škole. Po vojně začínal v závodním časopise Železnobrodské sklo. Základům novinářského řemesla se přiučil v Novinách Jablonecka a následně v novinách chomutovského okresu. Jako učedník, redaktor či fotograf pracoval v řadě dalších podniků a insitucí: okresní noviny Chomutov Nástup, Elektrokeramika (dělník), n. p. Pramen (propagační referent, výtvarník).
Dobrý den, pane, zkoumáme smysl našich občanů pro humor… Repro archiv
V té době už byl ženatý s manželkou Miloslavou, která bydlela v Železném Brodě. Z manželství měli děti, syna Vladimíra (1963) a dceru Zuzana (1973). Postupně se mu podařilo uplatnit se jako propagační pracovník a částečně i výtvarník v Pramenu v Hradci Králové. Často jezdil do Prahy, kde nabízel své kresby k publikování. Tak začala spolupráce s časopisem Mladý svět, kde první kresba vyšla 12.září 1960, a s Dikobrazem, kde vyšla první kresba 13. září 1962. Od té doby spolupracoval s mnoha významnými českými časopisy a deníky, po roce 1989 především s Lidovými novinami, MF Dnes a s Právem. Pracoval i pro řadu zahraničních periodik, jeho ilustrace vycházely například v německých Die Zeit a GEO, v britském časopise New Scientist nebo americkém Time.
Jeho vzorem byli francouzští kreslíři Siné, Bosc, Chaval a především Jean-Jacgues Sempé. Z domácích autorů to byli Josef Lada, Antonín Pelc a o tři roky starší Vladimír Jiránek. Hledání stylu bylo obtížné, protože neměl žádné výtvarné vzdělání. Od druhé poloviny šedesátých let se přiřadil ke skupině progresivních karikaturistů „Polylegran“ kolem redakce Mladého světa (název navazující na slavný československý originál Polyekran na světové výstavě Expo 58 v Bruselu). V roce 1968 začaly pravidelně v časopise Ohníček vycházet příběhy čtyř kamarádů pod názvem Boříkovy lapálie od Vojtěcha Steklače, krásně ilustrované Vladimírem Renčínem. Tato spolupráce trvala do roku 1974. A byla tu první nabídka na ilustrování knihy v roce 1969. Jednalo se o knihu veršů a próz Rudolfa Křesťana s doprovodem Renčínových kreseb s názvem Kos a kosínus. První jeho kniha kreseb v zahraničí vyšla v NSR v roce 1971 s názvem Immer nur das Eine.
Duchovními otci tuláků z jeho karikatur byly údajně postavy Voskovce a Wericha z předscén jejich Osvobozeného divadla. Jan Werich byl jediný člověk, kterému jako svému velkému vzoru napsal dopis.
Od roku 1947 žil v Hradci Králové; od roku 2006 byl obyvatelem Hoděšovic v Pardubickém kraji. Kreslení „na plný úvazek“ se věnoval od roku 1965. V roce 1974 jej vyšetřovala Státní bezpečnost, kvůli čemuž nemohl v letech 1974 – 1977 publikovat.
Byl spoluautorem divadelní hry Nejkrásnější válka a autorem příležitostné řady známek z roku 1995. Děti jej znají ze série večerníčků Zvířátka pana Krbce. Seriál kreslil Renčín, postavy namluvil Josef Abrhám podle scénáře Stanislava Havelky a Petra Chvojky. Seriál měl třináct dílů po osmi minutách. Na tento Večerníček po letech navázalo dalších třináct dílů po devíti minutách s názvem Strašidla na Kulíkově z roku 2010.
Odchátím, Harry Pottere, ale jednou se vrátím a se mnou přijdou Vinnetou, Kája Mařík a Ferda Mravenec… Repro archiv
Jeho kresby vyšly ve zhruba třiceti knihách, na desítkách dalších knih se podílel jako ilustrátor. Za sebou měl víc než stovku samostatných výstav. Jeho první výstava se konala v roce 1967 v Hradci Králové. Slavná je jeho výstava na Staroměstské radnici v Praze v roce 1982, kterou navštívilo na 140 000 návštěvníků. Mohlo jich být víc, kdyby zrovna nezemřel tehdejší prezident Sovětského svazu Brežněv, a výstava byla násilně ukončena.
Byl držitelem řady ocenění, včetně medaile Za zásluhy, kterou převzal z rukou tehdejšího prezidenta Václava Klause v roce 2011 jako „jeden z nejvýznamnějších českých kreslířů, karikaturistů a ilustrátorů“. Posledních třináct let své aktivní tvorby kreslil pro deník Právo. Kvůli vážné nemoci se před třemi lety stáhl do ústraní a přestal veřejně publikovat.
Podle dcery Zuzany se poslední rozloučení uskuteční v kruhu rodiny a přátel.
Komentáře k článku: Zemřel Vladimír Renčín
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
