Zemřel Vojtěch Havel
Foto archiv Petra Ostrouchova
Vojtěch Havel
19. 5. 1962 Praha – 21. 10. 2024 Praha
Skladatel, klavírista a violoncellista známý zejména z manželského hudebního dua Irena & Vojtěch Havlovi.
Počátek spolupráce manželů Havlových se datuje od poloviny osmdesátých let, kdy vznikla experimentální formace Capella Antiqua e Moderna. Sdružení provádělo díla evropské klasické hudby od renesance až po současnost. Později spolupracovali s nedávno zesnulým písničkářem Oldřichem Janotou a od roku 1990 začali vydávat desky s vlastní tvorbou. Intenzivní koncertní aktivita je zavedla do zahraničí. Ve svých kompozicích využívali rozmanitých hudebních nástrojů, mezi které patřilo violoncello, klavír, viola da gamba, zvony nebo tibetské mísy.
Společné foto z příprav inscenace CAM de Bilbo na střeše tehdejšího Divadla Rampa (dnes Duncan Centre) v Braníku (prem. 17. června 1988). Zleva Jiří Bilbo Reidinger, Vojtěch a Irena Havlovi a Štefan Sukup. Foto Hana Rysová
Společně s avantgardními výtvarníky a divadelníky Petrem Niklem a Janou Svobodovou navštívili s inscenací Slunovrat Afriku a Japonsko. Spolupracovali ale i s řadou dalších tuzemských a zahraničních osobností (bubeník Alan Vitouš, kytarista Tony Ackerman, flétnista Jiří Stivín, hráč na japonské hudební nástroje Vlastislav Matoušek, tanečníci Karel Vaněk a Eva Černá /inscenace Malé modré nic…/ či výtvarník Radek Pilař). Jejich hudbu i duchovní život silně ovlivnily východní umělecké a filozofické směry.
Jejich tvorbu charakterizuje křehká směs lidové hudby a hudebních motivů odkazujících k různým kulturám a nástrojům, zejména indickým a východoasijským. V první polovině devadesátých let proto třikrát navštívili Indii a inspirováni její lidovou a duchovní hudbou vytvořili autorský komplet čtyř CD a na téma tamního duchovního života natočili čtyři filmy. Ve filmových projektech poté pokračovali hudebně vizuálním dílem Tajemná Gamelánie v režii Viliama Poltikoviče.
Podepsáni jsou také pod řadou krátkometrážních a dokumentárních snímků a množstvím scénické hudby k televizním či divadelním inscenacím. Vytvořili hudbu i k dalším celovečerním snímkům Cesta pustým lesem Ivana Vojnára a Otec Lukáše Hanuláka. Jsou držiteli Českého lva za hudbu k filmu Křižáček.
Informaci o úmrtí zveřejnil Petr Ostrouchov /zde/, kterého o to požádala Havlova manželka. Za více než čtyřicet let společné hudební dráhy si Havlovi vytvořili originální hudební jazyk, kterým oslovovali posluchače doma i při četných vystoupeních v zahraničí, napsal Ostrouchov. Posledním jejich společným dílem zůstane album Four Hands, které vyšlo letos v květnu.
Zpráva o nečekaném Havlově úmrtí přišla těsně před začátkem jejich plánovaného stejnojmenného podzimního miniturné.
/Pro iDN z více zdrojů zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřel Vojtěch Havel
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jiří Bilbo Reidinger
Tečou slzy…
v pátek jsme se měli setkat na koncertě a obejmout se!
Poprvé se divadelně zapojili v našem společném projektu CAM de Bilbo v Branickém divadle pantomimy… viz náš program… posílám ho Vláďovi Hulcovi mailem, aby jej zavěsil k nekrologu… Pak už jen a jen další spiklenecká setkání nad hudbou /CD Stín/, životem…
Rodina je zase menší!!!
24.10.2024 (11.31), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Jak píše Bilbo,
to už nejsou jen dunivé údery v generaci, ale krvácení v rodině. Znali jsme se od přelomu osmdesátých a devadesátých let, především z příprav a hraní taneční inscenace Evy Černé a Karla Vaňka Malé modré nic.
Měl jsi vesele upřímné oči, černé, nedbale upravené dlouhé vlasy s pěšinkou uprostřed a na rtech snad pořád šibalský úsměv vyzařující pozitivní energii a ostýchavou něžnost. Projevovalo se to i v hudbě, kterou jste s Irenou vytvářeli. Ve vaší přítomnosti a na vašich koncertech se člověk cítil, jako by byl v jiném vesmíru, v jiné časoprostorové dimenzi, ať už ten výchozí svět byl reálný socialismus, klopotný kapitalismus devadesátek nebo současnost, kdy už jsme se tak často nevídali. Ale občas přece…
Jako byste oba žili mimo dobu a současně hluboko v ní, hluboko v tomto světě, v jeho nekonečnosti, kterou jste vnímali s hlubinnou vážností, jaké mnozí z nás nejsme schopni.
Jsem rád, že jsem se s Tebou, Vojto, a s Tvou ženou v životě potkal. Navždy ve mně zůstane rozprostřen velký modrý Vesmír, který z vás vyzařoval. Teď je už ho jen půlka. Ale dokud tu bude Irena, a i potom, stále je a bude nekonečný. Ve mně utkaný i z osobních setkání, pro ty, co vás osobně neznali, aspoň z koncertů a nahrávek.
R.I.P.
24.10.2024 (14.44), , Trvalý odkaz komentáře,