Zemřel Werner Düggelin

Foto archiv

7. 12. 1929 Siebnen (Galgenen), Švýcarsko – 6. 8. 2020 Basilej, Švýcarsko

Významný švýcarský divadelní režisér.

Začínal ve svých třiadvaceti letech v Paříži, kde se seznámil s tehdy se formující avantgardním divadelním světem,jako byl například dramatik Eugène Ionesco nebo režisér Roger Blin, který v roce 1953 poprvé uvedl v Paříži na jeviště Beckettovo Čekání na Godota. Následující rok už tuto hru Düggelin – ve vlastním překladu – inscenoval v Curychu. Tenkrát však zcela propadla.

V roce 1964 (druhý zprava) během zkoušení hry Carla Zuckmayera Život A. W. Tabora (zprava doleva Marianne Hoppe, Werner Düggelin, Carl Zuckmayer, Gustav Knuth, ?). Foto Jack Metzger

Düggelin to však nevzdal, založil v Curychu Teater am Central, kde uváděl své vlastní produkce. Po úspěchu inscenace podle Steinbeckova románu O myších a lidech nabrala jeho kariéra strmý vzestup. V roce 1957 byl pozvaný do Staatstheater v západoněmeckém Darmstadtu, kde s velkým úspěchem inscenoval Goethova Urfausta. Inscenování v německém jazyce a německy píšících autorů se pak stalo je celoživotním tématem.

V roce 1967 před obrazem Dorothee a Armina Hoffmannových. Foto Kurt Wyss

Uvedl takto díla Eugèna Ionesca, George Schehadého, Alberta Camuse, Jeana Geneta, Paul Claudela a řady dalších. Režíroval po celém německojazykovém světě, především v Basileji, Vídni a Stuttgartu. V roce 1963 inscenoval poprvé v německojazykové oblasti – v Hamburku – Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové.

V roce 1967 během zkoušky hry Friedricha Dürrenmatta Wiedertäufern v Schauspielhaus Zürich. Foto archiv

V roce 1968 vyměnil na čas statut nezávislého režiséra a stal se na pět let – do roku 1975 – intendantem v Basilejském městském divadle. V divadle uváděl nové švýcarské dramatiky, jako byli například Friedrich Dürrenmatt nebo Max Frisch, kteří se nebáli avantgardních likterárních a inscenačních forem a kontroverzních témat.

V následujících letech opět pracoval jako nezávislý režisér ve Švýcarsku, Německu a Rakousku. V letech 1988 – 1991 vedl Švýcarské kulturní centrum v Paříži. V sedmdesátých a osmdesátých letech spolupracoval také se švýcarskou televizí. Jeho následujícími režijními pracemi v divadle byl Becketův Konec hry (1994) a Molièrův Misantrop (1997), obě v Curychu.

V roce 1994 během rozhlasového interview (zde). Foto archiv

Režíroval však i opery, jako např. Wagnerova Tristana a Isoldu (1997) či Verdiho méně známou operu Dva Foscariové (1999), ale i jeho Dona Carlose (2001). Režíroval až téměř do konce svého života. V roceu 2014 například v curyšském Schauspielhaus inscenoval Molièrovu komedii Měšťák šlechticem, o rok později pak Beckettovy Šťastné dny. Jeho poslední režijní prací byl Lenz George Büchnera, který měl premiéru v září 2018 – opět – v Schauspielhaus Curych.