Zemřel Zdeněk Jankovský

FOTO archiv ND

Zdeněk Jankovský

9. 6. 1922 Praha – 10. 6. 2014 Praha

Dlouholetý sólista opery DJKT Plzeň (1954 – 1974) a Opery Národního divadla v Praze (1974 – 1989), přední tenorista české poválečné operní generace.

Vystudoval reálné gymnázium, soukromě studoval hru na housle a klavír u B. Pošty. Zpěv studoval v letech 1945-50 u H. Vávry a L. Kadeřábka, od roku 1951 u M. Langové-Svobodové. V letech 1942-54 (mimo doby totálního nasazení) pracoval v rozhlase jako redaktor a zpěvák. Po válce vystupoval s amatérským souborem Pražská zpěvohra. V roce 1951 poprvé hostoval v plzeňské opeře. Do stálého angažmá vstoupil v roce 1954, kdy nahradil Viktora Kočího, odcházejícího do Národního divadla. Záhy se projevoval jeho neuvěřitelný širokospektrý oborový talent. Jeho tvárný, měkký a kultivovaný hlas našel uplatnění v širokém repertoáru a brzy se stal nepostradatelnou oporou plzeňského souboru. Nastudoval zde více než 80 rolí lyrického i dramatického oboru, za všechny si připomeňme Smetanova Jeníka v Prodané nevěstě, Lukáše v Hubičce, titulního Dalibora, Dvořákova Prince v Rusalce, Janáčkova Lacu v Její pastorkyni, Gounodova Fausta, Bizetova dona José v Carmen, Beethovenova Florestana ve Fideliu ad.

V roli Dalibora (r. Václav Kašlík, Karel Jernek, prem. 20. 1. 1961, ND Praha – na repertoáru se inscenace udržela do r. 1977). FOTO archiv ND

V Národním divadle hostoval poprvé už v roce 1957 jako Jeník, později se pražskému publiku představil jako Verdiho Radames v Aidě, Faust či Pucciniho Rudolf v Bohémě, Pinkerton v Madama Butterfly a Kalaf v Turandot. Sólistou opery Národního divadla byl od 26. 8. 1974 do 30. 6. 1989. Vedle již zmíněných rolí se uplatnil mimo jiné jako Musorgského Šujskij v Borisi Godunovovi, Wagnerův Mime ve Zlatu Rýna nebo Weberův Max v Čarostřelci, od konce 70. let rovněž v tzv. charakterním oboru. Byl tak např. výborným Smetanovým Michálkem v Čertově stěně, Principálem v Prodané nevěstě nebo Janáčkovým Solicitátorem Vítkem ve Věci Makropulos. Samozřejmá byla také jeho činnost koncertní a ve studiích Československého rozhlasu a Supraphonu, kde se podílel na několika nahrávkách. Patřil k poctivým umělcům oddaným svému poslání a oblíbeným osobnostem u diváků i mezi kolegy.

FOTO archiv

Za zvláštní zmínku stojí jeho pedagogické působení. Vyučoval na Konzervatoři v Praze, kde dokázal vychovat mimo jiné Daniela Hůlku, Jaroslava Březinu či Zbyňka Brabce.

Byl ženatý s bývalou výbornou sopranistkou ND Martou Cihelníkovou.