Zemřela Anděla Čisáriková
Ve Sněhové královně začátkem devadestých let vodila a mluvila postavu Stařenky. /Hans Christian Andersen: Sněhová královna, dramatizace a režie Pavel Doležal, prem. 20. 12. 1991, Loutkové divadlo Radost, Brno/ Foto Ota Nepilý
Anděla Čisáriková (roz. Nechvátalová)
3. 6. 1941 Domamil (okr. Třebíč) – 21. 12. 2018 Brno
Loutkoherečka, dlouholetá členka brněnského Divadla Radost.
S loutkami na jevišti se jako teenager seznamovala v LD ZK Služby města Znojma, kde hrála mj. Kašpárka a Adámka (mezi broučky)… Přijímací zkoušky na KL DAMU vykonala úspěšně. Školu absolvovala v r. 1962 rolí Jasánka a spolu se svým slovenským manželem Jánem Čisárikem odešla na dva roky do BD v Košicích. V roce 1964 se oba stali členy nově sestaveného souboru brněnské Radosti, tehdy v čele s Františkem Sokolem a Jiřím Jarošem. Hned v první sezóně si „Anďa“, jak jí říkali, zahrála čtyři princezny. Následovalo „zvířátkovské“ období, ve kterém si zopakovala absolventskou roli Jasánka. Postupně na této scéně jako loutkoherečka vyzrávala a na vysoké, ba nejvyšší úrovni zvládla úkoly velice rozmanité – komediantku v maňáskárně italského autora Sergio Tofanoa Štístko Bonaventura (1973), hru s předmětem a kontakt s nejmenším divákem v pásmu moderní poezie Zlatá rybička a modrý květ (1974), hlavní pěveckou roli v operce Vladimíra Wernera a Pavla Vašíčka Můj deštník je jako balón (1975 – cena Skupovy Plzně 75) či roli komentátorky a šansoniérky v exupéryovském pásmu Prosím, nakresli mi beránka (1975), kde zpívala Wernerem zhudebněné verše dětí z Terezína. Asi nejvýraznější rolí tohoto období byla Černavka ze Speranského Krásy Nevídané (1974). V té době byla skutečnou hvězdou této scény. Nestává se v loutkovém divadle často, aby divákům při představení vlhly oči a kolegové, kteří právě nebyli na scéně, ji sledovali ze zákulisí i při x-té repríze.
V pohádce podle Boženy Němcové Sedmero havranů hrála jedno z Děvčat (vlevo) /Božena Němcová, Pavel Aujezdský, Karel Brožek: Sedmero havranů, r. Karel Brožek, prem. 24. 3. 1978, Loutkové divadlo Radost, Brno/ Foto Vít Korčák
Z dalších let připomeňme Solveigu v Ibsenově Císaři Peeru Gyntovi (1985) a titulní roli ve Vodičkově japonerii Asagao (1986 – cena Skupovy Plzně 86), obě v režii Petra Kracika, a laskavou, chápající Stařenku z Nepilova Makového mužíčka. Vedle hraní v divadle bývala častým hostem dabingu a byla obsazována i do menších rolí v brněnské redakci Československé televize.
Dokonalá profesionálka, přistupující ke každé repríze s plným nasazením, herečka, jež dokázala dojmout i rozesmát (v nejlepších okamžicích obé zároveň), se počátkem devadesátých let rozhodla svou divadelní kariéru ukončit.
Jejím synem je – především dabingový – herec, zvukař a režisér Tomáš Čisárik (nar. 1. 9. 1967), manžel herečky Zuzany Slavíkové, s níž má dvě děti, syna Jakuba a dceru Barboru.
Zemřela náhle ve svém brněnském bytě. Poslední rozloučení se podle sdělení rodiny odehraje pouze v rodinném kruhu, datum nebude zveřejněno.
O jejím úmrtí Divadelní noviny informoval Jaroslav Tuček.
/V nekrologu čerpáme z textu Pavla Vašíčka v časopisu Loutkář. Pro i-DN připravil hul/
Komentáře k článku: Zemřela Anděla Čisáriková
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Díky Jaroslavu Tučkovi
za jeho vzácnou pozornost k uměleckým osobnostem, ocenění jejich činnosti i oznámení, že již odešli ze světa. Znal jsem ji z divadla, ale ještě mnoho nevěděl, co mi zde p. Tuček doplnil.
26.12.2018 (17.58), , Trvalý odkaz komentáře,