Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy

    Zemřela Angela Lansbury

    Foto Casey Curry

    Angela Brigid Lansbury

    16. 10. 1925 Londýn, Velká Británie – 11. 10. 2022 Los Angeles, USA

    Britsko-americká herečka a zpěvačka. Největší věhlas jí přinesla role Jessiky Fletcherové, spisovatelky detektivek, v televizním seriálu To je vražda, napsala (Murder She Wrote). Pětkrát byla za své herecké umění oceněna Tony Awards a šestkrát Zlatým glóbem. V roce 2013 byla královnou Alžbětou II. vyznamenána šlechtickým titulem Dáma britského impéria.

    Narodila v Londýně v politicky angažované rodině. Otec byl starostou města Poplar a jedním z vůdců komunistické strany Velké Británie, dědeček z otcovy strany radikální politik, který se v roce 1932 stal předsedou Labour Party. Otec jí zemřel v roce 1935 na rakovinu a matka, irská herečka Moyna MacGill se s novým přítelem a dětmi přestěhovala do Hampsteadu. Lansbury zde chodila do základní školy, kde se poprvé objevila na divadelní scéně v inscenaci Marie Skotská.

    V roce 1934. Foto archiv

    Reklamní snímek pro hollywoodská studia, čtyřicátá léta. Foto archiv

    Vášnivě ráda chodila do kina a matka ji často brala i do divadla. Studovala hudbu a tanec ještě dříve než se nechala zapsat v roce 1939 na Webber Douglas Academy of Dramatic Art. Krátce před napadením Británie Německe se rodina rozhodla odjet do New Yorku, kde Angela získala stipendium na Feagin School of Dramatic Art. V době, kdy se matka připojila ke kanadské kočovné divadelní společnosti, živila se Angela jako bavička v nočním klubu. Když jí přijímali, zalhala o svém věku, nebylo jí devatenáct, ale pouhých šestnáct let. Vždycky ovšem vypadla starší, což jí prakticky provázelo celým životem.

    Padesátá léta. Foto archiv

    Nicméně, na filmové role neměla v životě velké štěstí. Později to hodnotila takto: Byla jsem vždycky spíše herečka, než filmová hvězda, a tak jsem nikdy nebyla pro producenty zaručeným tahákem na diváky. Často byla obsazována do rolí žen mnohem starších, než byla ona sama.  Tak jako v Obrazu Doriana Graye, kde hrála se Spencerem Tracym a Katherine Hepburn. Za tuto roli získala druhou nominaci na Oscara a Zlatý glóbus.

    Titulní obálka Women’s History Month 2021. Foto archiv

    V roce 1942 se připojila k matce, která se přestěhovala do Hollywoodu. Zde byla na jedné party oslovena producentem společnosti MGM, který ji obsadil do role přidrzlé služky ve filmu Gaslight (1944). Za tuto roli získala svou první nominaci na Oscara za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli a zároveň výhodnou smlouvu s MGM.

    Na začátku šedesátých let už měla za sebou na 24 filmů různé kvality, mj. v Blue Hawaii hrála matku o deset let mladšímu Elvisi Presleyovi. Další roli matky získala v politickém thrilleru Manchurian Candidate, kde byl její „syn“ Laurence Harvey, pouze o tři roky mladší než ona. Nicméně, jeden z kritiků ocenil její výkon jako „nejsilnější, nejzapamatovatelnější, nejskvělejší herecký výkon, který do té doby natočila“. Získala za něj druhý Zlatý glóbus a další nominaci na Oscara.

    Vlevo v inscenaci Taste of Honey (Chuť medu), Broadway 1960. Foto archiv

    Navzdory svým úspěchům ve filmu stále udržovala kontakt s divadlem. V roce 1960 například hrála v broadwayské inscenaci Chuť medu, kde byla kritikou rovněž přijímána velmi kladně. Prvním muzikálem, ve kterém se objevila, byl experimentální projekt Stephena Sondheima Anyone Can Whistle, který měl premiéru v roce 1963. Byl to ovšem propadák, a hrál se pouze devětkrát.

    Madame Dennis v muzikálové verzi Mame (1966). Foto archiv

    Až do svých čtyřiceti let ztvárnila řadu menších či vedlejších filmových rolí, ale žádnou hlavní. Tehdy definitivně dospěla k poznání, že hvězdná filmová kariéra ji nečeká a že se raději obrátí k divadlu. A tak přijala roli Madame Dennis v muzikálové verzi Mame, která při uvedení na Broadwayi v roce 1966 měla nadšené recenze. The New York Times tehdy psaly: Slečna Lansbury je zpívající a tančící herečka, nikoli zpěvačka či tanečnice, která taky trochu hraje… Za ztvárnění této postavy získala Tony Award a stala se ikonou gayů. Později to komentovala: Hrála jsem v té inscenaci nadšeně téměř dva roky, ale pak jsem se rozhodla odpočívat, protože mě ta role doslova požírala. Její pozici velké dámy Broadwaye potvrdila i další role, obhroublá obchodnice Nellie Lovettová v muzikálu Sweeney Todd. Nicméně na film ani v této době zcela nezanevřela. Získala dvě další nominace na Zlatý glóbus za filmy Something for Everyone a za disneyovský muzikál Bedknobs and Broomsticks. Později toto období hodnotila: Tehdy stále někdo přicházel s filmovými nabídkami, a já pokud jsem neměla silný důvod k odmítnutí, jsem obvykle řekla ano. Nicméně, jednou z mála tehdy odmítnutých rolí byla sestra Ratchedová v Přeletu nad kukaččím hnízdem Miloše Formana (čehož bezpochyby později litovala).

    Jestliže v první polovině svého života trpěla komplexem nejvíce přehlížené hollywoodské herečky, v osmdesátých letech nastal obrat. V roce 1980 si totiž zahrála slečnu Marplovou ve filmové verzi The Mirror Crack’d. Její energický výkon fanoušky Agathy Christie sice příliš nezaujal, nicméně, zásadní role amatérské detektivky přišla hned vzápětí, a to právě v reakci na tento snímek. Od roku 1984 po celých dvanáct let ji napjatě sledovaly miliony amerických televizních fanoušků v seriálu To je vražda, napsala jako Jessicu Fletcherovou, někoho mezi „slečnou Marplovou a Mary Poppins“, jak postavu sama charakterizovala. Právě v těchto týdnech vysílá seriál TV Nova, což jen dokládá, že postava Jessica Fletcherové se drží na obrazovkách celého světa dodnes. Seriál měl v USA vysokou sledovanost po devět sezon a z Lansbury, která nejen ztvárnila hlavní roli, ale byla také koproducentkou celé série, udělal v osmdesátých letech jednu z nejbohatších žen v USA se jměním 100 milionů dolarů. Přesto i v následující dekádě natáčela řadu filmů, objevila se ve více než dvaceti. Nejvíce popularity jí přinesla babička v kultovní fantasy Neila Jordana A Company of Wolves.

    V roce 1997 byla v Bílém domě ve Washingtonu oceněna tehdejším americkým presidentským párem Hilary a Billem Clintonovými. Foto archiv

    Navzdory svému věku se v roce 2007 (po dvaadvaceti letech) vrátila na Broadway jako Leona Mullen v komedii Terrence McNallyho Deuce a v roce 2009 jako Madame Arcati v Blithe Spirit Noela Cowarda, za níž získala pátou Tony Award.

    Foto Sara Krulwich

    Úspěchy ovšem sklízela nejen na Broadwayi, ale i v rodné Británii. Její návrat po čtyřiceti letech na anglickou divadelní scénu byl triumfální. Za roli Madame Arcati, kterou sehrála v této broadwayské inscenaci přenesené do londýnského Gielgud Theatre, získala v roce 2015 Olivier Award. V roce 2014 obdržela od královny Alžběty II. titul Dame Commander of the Order of the British Empire (DBE) za své služby divadlu a za charitativní práci všeho druhu.

    Se svým druhým mužem Peterem Shawem (1949). Foto archiv

    Byla dvakrát vdaná. V roce 1945 si vzala amerického herce Richarda Cromwellla(1910 – 1960), který byl o šestnáct let starší. Po roce se však rozvedli, když vyšlo najevo, že je gay. Do jeho smrti však zůstali přáteli. V roce 1949 se vdala za britského herce a producenta Petera Shawa. Jejich manželství vydrželo více než padesát let až do Peterovy smrti v roce 2003. Měli spolu dvě děti. Syn i dcera se však v dospívání stali závislí na drogách, a tak Lansbury v sedmdesátých letech koupila domek na samotě v Irsku, kam se s celou rodinou přestěhovala, aby své děti uchránila od špatného vlivu okolí. To se povedlo a syn Anthony se později stal režisérem a producentem seriálu To je vražda, napsala.

    Vedle hereckého a pěveckého talentu měla také velký smysl pro humor. Když se jí zeptali, proč ve věku, kdy ostatní už většinou odpočívají a užívají zaslouženého důchodu, odpověděla: Nikdy jsem svůj věk příliš nevnímala. A s tou prací je to jako s jízdou na kole. Jen dám nohy na šlapky a jedu stále dál.

    /Pro i-DN z více zdrojů připravila Jana Soprová/

    • Autor:
    • Publikováno: 25. října 2022

    Komentáře k článku: Zemřela Angela Lansbury

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,