Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy
Zemřela Françoise Hardy
Foto archiv
17. 1. 1944 Paříž, Francie – 11. 6. 2024 Paříž, Francie
Francouzská zpěvačka a skladatelka, populární především v šedesátých letech minulého století.
O jejím dětství se příliš neví. Byla dcerou svobodné matky, která ji v útlém dětsví dala studovat na internátní školu, kde napsala své první písně. V den svých šestnáctých narozenin a v souvislosti s přijetím na Sorbonnu dostala první kytaru. Studovala filologii a politologii a současně absolvovala hudební kurzy na Petit Conservatoire de Mireille.
Obal jejího prvnío LP Tous Les Garçons Et Les Filles (Vogue, 1962). Repro archiv
V roce 1961 přišla – na základě inzerátu v novinách na nábor zpěváků – na konkurz do nahrávacího studia. A vydavatelství Vogue ji nabídlo natočit svou debutovou debutový singl Tous les garçons et les filles (1962). Píseň se okamžitě stala hitem, prodaly se jí miliony kopií a katapultovala ji mezi mezinárodní hvězdy. Píseň zazněla také v řadě filmů, např. Snílci (r. Bernardo Bertolucci, 2003). Její debutové album, které obsahovalo i tuto píseň, ještě více upevnilo její postavení vůdčí osobnosti tehdejší francouzské pop music. Stala se nejslavnější představitelkou hnutí yé-yé, umělecké směru inspirovaného britským rokenrolem a charakteristického romantickými a nostalgickými písněmi se smutnými texty. Mezi jeho další prominentní zástupce patřili Serge Gainsbourg nebo Sylvie Vartan.
V roce 1966 v Itálii. Foto archiv
Foto archiv
V roce 1963 reprezentovala Monako na soutěži Eurovision Song Contest se skladbou L’amour s’en va a skončila na pátém místě. Ve stejném roce získala za své debutové album cenu Grand Prix du disque (Charles Cros). S anglicky nazpívanou písní All Over The World se v roce 1965 dostala až 16. místo na UK Singles Chart. Další její hity v šedesátých letech byly Mon amie la rose, Comment te dire adieu? a L’Amitié, kterou použil režisér Denys Arcand do svého oscarového snímku Invaze barbarů (2003).
V roce 1968, na vrcholu své popularity, se rozhodla přestat hrát živě a soustředit se na práci v nahrávacím studiu. Koncert na rozloučenou se konal ve známém londýnském hotelu The Savoy. Později spolupracovala se skupinou Blur nebo s Iggy Popem. V roce 2005 získala cenu Victoires de la musique.
Obal jejího posledního alba Personne d’autre (Parlophone/Warner Music, 2018). Repro archiv
Její repertoár tvořily převážně teskné balady ve francouzštině (zpívala ale i italsky a anglicky). Vydala více než třicet alb na LP a CD, poslední – Personne d’autre – vyšlo v roce 2018.
Hrála ve filmu Zámek ve Švédsku (1963), který natočil Roger Vadim podle stejnojmenné divadelní hry Françoise Sagan. Menší role vytvořila také ve filmech Co je nového, kočičko? (1965), Grand Prix (1966) a Mužský rod, ženský rod (1966).
Francouzská akademie jí v roce 2006 udělila Velkou medaili francouzského šansonu. V roce 2008 vyšla autobiografie Le Désespoir des singes… et autres bagatelles, v roce 2012 román L’Amour Fou a stejnojmenné album.
Počátkem roku 2021 oznámila, že kvůli rakovině již nebude veřejně vystupovat.
Od poloviny šedesátých let žila s fotografem Jean-Marie Perrierem. Vdala se však až roku 1981 se zpěvákem Jacquesem Dutroncem, s nímž ale žila již delší čas a už v roce 1973 se jim narodil syn Thomas Dutronc. Žila v 16. pařížském obvodu.
/Pro iDN z více zdrojů zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřela Françoise Hardy
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Říká se,
že Bob Dylan napsal svou píseň Just Like a Woman o ní či pro ni. Podle jejích slov jí právě tuto píseň zpíval ve svém hotelovém pokoji v Paříži, když za ním přišla po jeho koncertu 24. května 1966 v divadle Olympia. Bylo to jejich jediné veřejně známé osobní setkání v životě. Údajně jí však ještě napsal několik dopisů.
A na zadní straně obalu LP Another Side of Bob Dylan (CBS, 1964) je druhá část jeho litanického textu/básně věnována jí:
***
for françoise hardy
at the seine’s edge
a giant shadow
of notre dame
seeks t grab my foot
sorbonne students
whirl by on thin bicycles
swirlin’ lifelike colors of leather spin
the breese yawns food
far from the bellies
or erhard meetin johnson
piles of lovers
fishing
kissing
lay themselves on their books, boats.
old men
clothed in curly mustaches
float on the benches
blankets of tourist
in bright nylon shirts
with straw hats of ambassadors
(cannot hear nixon’s
dawg bark now)
will sail away
as the sun goes down
the doors of the river are open
i must remember that
i too play the guitar
it’s easy t stand here
more lovers pass
on motorcycles
roped together
from the walls of the water then
i look across t what they call
the right bank
an envy
your
trumpet
player
***
12.06.2024 (14.17), , Trvalý odkaz komentáře,